Nymburští radní v zimních měsících dopřávají proslulému spisovateli vyhřátý azyl

Spisovatel Bohumil Hrabal město proslavil, vila jeho rodičů stojí za mostem přes Labe - je to jeden z prvních železobetonových mostů u nás, vznikl v roce 1912. U něj stávala Mostecká brána, tu zbořili stejně jako tři další v 19. století.

Hrabalovo muzeum je v dlouhodobé rekonstrukci, hlásá plakát na náměstí.

Hrabal se narodil jako Bohumil František Kilián v Brně v roce 1914. Jméno Hrabal převzal po muži, kterého si jeho maminka vzala, krátce bydleli v Polné, od roku 1919 v Nymburce, v roce 1934 tu maturoval, roku 1947 se přestěhoval do pražské Libně. Zemřel v roce 1997. Neobyčejný a nejosobitější vypravěč se stal jedním z nejpřekládanějších českých autorů.

Nymburk má prastarou historii. Zbudovat ho nechal Přemysl Otakar II. jako město královské, v jeho díle pokračoval Václav II. Dílo výstavného obranného města, které střežilo strategický most na cestě ku Praze, dokončili za vlády Jana Lucemburského.

V roce 1310 sem tajně připlula královna Eliška Přemyslovna. Událost připomíná značně omšelý a poškozený reliéf na domu v ulici vedoucí od nádraží k náměstí. Jako královna na něm Přemyslovna nevypadá, spíš jako proletářka. V Nymburce strávila měsíc, pak se jako potvrzená dědička trůnu vrátila do Prahy.

Království bylo rozhádané, 18letou Elišku provdali na dálku za 14letého Lucemburka Jana. Z Prahy za ním odjela do Špýru, hned první momenty byly ponižující. Před sňatkem dvořané zkoumali, zda je panna. Eliška neměla šťastný život, byla prodanou nevěstou, jak to bývalo běžné, král se jí nevěnoval, děti dokonce žalářoval, zemřela osamělá v Mělníku.

Za husitské revoluce hrál Nymburk důležitou roli, stál na straně husitů. Na zdi restaurace Na Tarase najdete desku o smrti horlivého zastánce kalicha a významného vojevůdce Hynka Bočka z Kunštátu, strýce Jiřího Poděbrad.

Po neshodách s Prokopem Holým šel přesvědčit Nymburské, aby se po vítězné bitvě u Ústí nad Labem (16. června 1426) nevydali drancovat německé kraje, jak to chtěl Holý. Nymburští byli na straně táboritů. Boček přitáhl k Nymburku s ozbrojenou tlupou, a protože ho místní neznali, utloukla ho pivovarnická chasa pracující v náhonu sochory (jak praví text na desce; jiné zdroje také uvádějí smrt po zásahu šípem).

Býval Nymburk městem výstavným, nyní toho moc historického nenajdete, náměstí zdobí jen rohová původně goticko-renesanční radnice, jinak je to směs různých moderních domů.

V Nymburce stojí cihlový kostel sv. Jiljí (původně zasvěcený svatému Mikuláši). Jedná se o velmi cennou památku, s nesymetrickou kamennou věží. Baziliku regotizovali v 19. století, restauroval ji Kamil Hilbert v letech 1913-1918. Kostel kdysi obklopoval hřbitov.

Město tím, že mělo hradby, dráždilo kde koho, kdo ve zbroji táhl Evropou. Nejvíce pak Švédy, v Nymburce jim v rámci kořistnictví vydatně sekundovali Sasíci, místní nahnali do kostela a na dvě stovky jich zamordovali. Na zdi bočního vchodu, od té události stále zavřeného, o tom vypráví text na mramorové desce. Město bylo několikrát vydrancováno.

Hradby jsou městským symbolem, zahrály si v několika filmech (Tři veteráni…), ve středověku měly téměř 50 věží stojících na vzdálenost postřelu kuší. Současná dvousetmetrová podoba je z let 1905 až 1909, rekonstruoval je architekt Ludvík Lábler.

Velká věž u Labe se jmenuje Kaplanka, v roce 1657 k ní z vnitřní strany přistavěli děkanství. Přestavbou jedné z věží vznikla po roce 1597 vodárna zvaná Turecká věž. Hradby stavěli němečtí kolonisté, kteří území osidlovali, v domovině se naučili techniku zdění z kvalitních pálených cihel, délka opevnění ve dvojitém pásu činila 1600 metrů.

Hradby i celé město poničil roku 1838 obrovský požár, který změnil starobylý ráz Nymburka. Železnice učinila z města důležitý dopravní uzel.

Naproti restauraci Na Tarase začíná procházka k opraveným hradbám, vede podle katovny, z níž je vyhledávaná restaurace. Před ní se táhne kolem části města vodní příkop Malé Valy jako součást opevnění, na ně navazují Velké valy. Je to ojedinělá ukázka vodních příkopů oddělených předsunutou hradbou. Protéká tudy labská voda, mezi hejny kachen se usadila kolonie nutrií.

Katovo obydlí, jakožto člověka nečistého, stávalo mimo město. Lidé se mu vyhýbali, přestože byl jednou z nejdůležitějších osob města.

V kostele měl zvláštní lavici, směl jen do některé hospody, kde sedával stranou, pohřben mohl být v nejzazším koutě u zdi hřbitovní. Byl ale také ranhojičem, pohodným a čistil sousedům záchody, jak se říkalo „tajné jámy a sekryty”. Příjmy měl mnohdy vyšší než radní.

Od katovny jdete podle hradeb k pohostinství Stará rybárna, kde měla po přeplutí Labe v květnu 1310 vystoupit na břeh Eliška.  

V Nymburce stojí ještě za vidění městská vodárna a bývalý dominikánský klášter.

Na úplný závěr zpět k Bohumilu Hrabalovi, který jako by vše podtrhl svým vyprávěním o pivovaru, Maryšce, krásné paní správcové, správci Francinovi, strýci Pepinovi… Postřižiny (1980) byly ale natáčeny jinde, v Dalešicích, protože podle režiséra Jiřího Menzela byl nymburský pivovar, kde se děj odehrává, příliš velký a nehezký.