Mezi jeho prvními kroky patří změna Trumpovy politiky v oblastech, jako jsou imigrace nebo ochrana klimatu. Program na obnovu ekonomiky počítá s částkou o dvanácti nulách a během sta dní plánuje, že sto milionů Američanů dostane vakcínu proti covidu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Fingerlanda

Současně jako by Biden dostal od svých voličů nebo své strany úkol stát v čele velké revize dosavadního období. Je v tom velká ironie, protože Trump zase postavil velkou část své image na tom, že zvrátí politiku Baracka Obamy. Toho Obamy, kterému dělal viceprezidenta právě Biden.

A tak má nadcházející Bidenova administrativa silný „restaurační nádech“. Pocit již viděného umocní i skutečnost, že v Bidenově administrativě se objeví řada lidí, kteří sloužili již za Obamy a v některých případech dokonce i za Billa Clintona. A byli by možná povoláni, kdyby se před čtyřmi lety stala prezidentkou Hillary Clintonová.

Biden se bude muset v této souvislosti vyrovnat s velkým vnitřním rozporem své mise. Na jednu stranu na něj bude tlak, aby v roli antiTrumpa anuloval minulé období, žízeň po zúčtování u demokratů ještě zesílila po událostech ze 6. ledna.

Převzato z Plusu

Jenže Bidenovým úkolem také bude něco zcela opačného. Za prvé aby zasypal příkopy, které v americké společnosti vznikly, a to zdaleka nejen za Trumpa. A také aby nenechal Ameriku vězet v minulých sporech a upřel pozornost své administrativy, ale vlastně i celé země k budoucnosti.

Malý velký prezident

Do úřadu vstupuje zatížen velkými očekáváními, skoro jako by měl být přelomovým prezidentem, jako byli F. D. Roosevelt, J. F. Kennedy, nebo Ronald Reagan. Ostatně mesiášské naděje přinejmenším u svých skalních příznivců vyvolávali i Obama a Trump.

Biden zřejmě nemá tuto nadživotní velikost a je to možná i dobře. Ani političtí velikáni nepřinášejí vždy jen pozitivní změny, svou část na nápravě si musí odpracovat i politická třída a konec konců i sama společnost, prezident není spasitel.

Teď do Bílého domu přichází normální člověk, který má vůli uzdravovat a také už má své představy o tom, jak toho dosáhne. V politice je padesát let a má za sebou osm let v roli viceprezidenta, je vlastně mnohem kvalifikovanější, než byli ve svých počátcích jak Obama, tak Trump.

Objevily se výtky, že přichází příliš pozdě. Tak jako byl kdysi nejmladším senátorem, nyní se stal nejstarším prezidentem v okamžiku nástupu do funkce. Nejde nutně o to, jestli má dost energie, ale jestli může sehrát roli člověka, který otevírá novou éru. Tuto výtku slyšel už během primárek, někteří jeho soupeři byli až o čtyřicet let mladší.

Je tu ještě jeden Bidenův rys, který můžeme chápat jako přednost i slabinu. Není žádný vizionář, ale také nebyl nikdy ideologický.

Současně to znamená, že se v politickém životě projevoval někdy až moc pragmaticky, prostě hlídal, kudy vanou větry příslušné doby. I někteří demokraté se obávají, že se tento dřívější centrista dostane do vleku radikálního křídla své strany, protože bude mít v Kongresu jen těsnou většinu.

Účet se nejenže nemá dělat bez hostinského, ale především se přináší až po hostině. Začíná éra, která může být pro Ameriku, pro její spojence i pro celý svět dobrá. Protože nastoupil prezident, který je vybaven k tomu, aby takový úkol splnil.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít