Autokaleidoskop

{*5] Vzhledem k tomu, že vedle Macháčka další ze slavných Pepíčků, poznal, díky šestadvaceti účastem, jako jediný Čech na vlastní kůži a kosti Dakar v čase čtyř dekád, přišla na úvod řeč na letošní trasu. „Loni se jelo v Saúdské Arábii poprvé, byla to taková plochá trasa s rychlými dlouhými rovinami. Letos se Dakar do značné míry vrátil k dunové klasice, o to více mě fascinovalo, že se nikterak nezpomalilo. Naopak, dejme tomu prvních deset aut a dvacet motorek, jelo celý Dakar na plný plyn, což jsem si nedokázal dost dobře představit,“ konstatoval ostřílený veterán.


Vítěz je jenom jeden

Největšímu obdivu Josefa Kaliny se pochopitelně těší vítěz kategorie lehkých prototypů Josef Macháček. „Pamatuji si, jak se jednou, před desítkami let objevil na Dakaru s tím, že jezdí na čtyřkolce, je z Česka a jestli bychom mu nějak, jako nováčkovi, nepomohli,“ vzpomíná. „Čtyřkolky tenkrát spadaly zejména kvůli tankování pod kategorii motocyklů a motorkáři je neměli vůbec rádi, protože se za nimi prášilo stejně, jako za auty. Už tenkrát se ale jednalo o zkušeného motorkáře, který si zranil nohu, nemohl pořádně došlapovat, takže se dal na čtyřkolky. Dnes je z Pepy železobetonový muž, super bojovník a vynikající mechanik, kterého s postupem času opustilo jeho divošství. Vždyť letos mimo jiné porazil dvojnásobného vítěze DTM a mistra světa v rallycrossu Matthiase Ekströma.“


Beduína pro vítěze pak Pepa Pepovi z celého srdce přeje a srovnání s Karlem Lopraisem považuje za velmi výstižné. „Pepa je závodník, který se stal, stejně jako Karel, legendou Rally Dakar. Pokud ještě přes svůj věk a doposud dokázané, projevuje nějaké ambice, vypovídá to o jeho nezničitelnosti. Vážím si všech kluků, kteří dojeli do cíle, ale vítěz je pouze jeden. O tom nemá cenu diskutovat.“


Neznalost neomlouvá

Debaty „odborníků“ ohledně úrovně kategorií jsou podle mnohonásobného dakarského vítěze spíše k smíchu a prokazují neznalost. „Buginy v časech začátků jely ve stejné kategorii jako čtyřkolky. A kamióny byly zařazeny do kategorie automobilů. Bylo jasné, že v konkurenci s auty nemáme šanci.


Až se to Jan de Rooy rozhodl změnit a vyhrát kamiónem i mezi automobily. Nakonec to nedopadlo,“ vzpomíná Josef Kalina na Daf Turbotwin II, speciál se dvěma motory, dvěma převodovkami a výkonem kolem 1000 koní. V roce 1987 neměl v poušti létající Holanďan mezi kamióny sobě rovného, v následujícím roce se hodlal prosadit rovněž v konkurenci mistrů světa v rallye Vatanena a Kankkunena. Výsledkem byla havárie druhého vozu, při které přišel o život navigátor Kiis Van Loevezijn, další dva členové posádky byli těžce zraněni. „Ten ročník vyhrál Karel Loprais, další rok kategorii kamiónů ani nevypsali, až pro ročník 1990 vytvořili pořadatelé homologaci pro kamióny. Ale je to stejné, jako letos v případě Pepy Macháčka, Karel v roce 1988 prostě vyhrál a nikdo na tom nic nezmění.“


Casaleho spřízněnost se strojem

Z pozice navigátora z kategorie legendárních hodlá Josef Kalina předávat zkušenosti dalším jezdcům. „Dnes je v krabičkách s navigací spousta elektroniky, takže kluci skoro zapomněli na naturální navigaci, nikdo vlastně moc netuší, co je to azimut,“ říká se smíchem.
Jako příklad top navigace Josef Kalina uvádí legionáře ve službách Tatra Buggyra Racing Ignacia Casaleho. Chilský dravec začínal sám jako navigátor v posádce svého otce, k tomu si pro letošní ročník pořídil na post navigátora, dakarského vítěze kategorie SSV Alvara Leona. „Je skvělé, když jezdec není jenom osobou automaticky poslouchající, navigátora, ale má sám na věci svůj náhled a o navigaci uvažuje, což byl nepochybně případ Ignacia,“ pravil Josef Kalina, přičemž se podivil nad absolutním nezájmem části českých médií. „Argumentace, že se nejedná, o Čecha mi přišla, divná. Který náš tým může říct, že se dohodl na angažmá s trojnásobným vítězem Dakaru,“ pokládá Josef řečnickou otázku, přičemž přirovnává Ignacia Casaleho ke Karlovi Lopraisovi, se kterým vybojoval tři dakarská vítězství.


„Ten chilský kluk má beduína za tři výhry v kategorii čtyřkolek, přitom vyhrál jedinou etapu. Jedná se o důkaz toho, jak moc umí jezdit hlavou. S osobákem se dají v případě problémů dělat různé věci, ale kamión je strašná mrcha. Když se desetitunový kolos rozhodne, že někam pojede, je strašně těžké dostat ho pod kontrolu. Ignacio neměl nejnovější techniku, jako jediný jezdec z první desítky závodil s manuální převodovkou. Stejně, jako Karel Loprais, dokázal jet rychle a zároveň šetřit auto, prokázal spřízněnost se strojem…“


Chvála Martinům


Velkého uznání se pak ze strany dakarského matadora dostalo dvojici, Macík – Prokop. „Martin Macík začínal jako navigátor v posádce svého táty, který ho vycepoval. Podal vynikající výkon, je to těžký profík, skvěle fyzicky připravený, dokáže se rozhodovat rychle a správně,“ říká na adresu letošního vítěze tří etap. „Klobouk dolů. Absolutně se ztotožňuji s jeho strategií jet do konce plnou palbu s tím, že jeden z Rusů na Kamazu může z nějakých důvodů skončit. Má na to, dokázat toho na Dakaru ještě hodně.“


„Deváté místo Martina Prokopa v kategorii automobilů lze vzhledem k smůle, se kterou se potýkal, považovat za výborný výsledek. Znovu ukázal, že má na to, jezdit v absolutní špičce, škoda, že se na začátku dostal do navigační motanice, kdy pořadatelé prokázali, že umí najít místo, které vypadá z navigačního hlediska jednoduše, je ale přitom strašně komplikované.“



PR 22.1.2021