Jako vzácnou vzpomínku na válečné útrapy uchovával Alois Praveček nalezené noty

Jméno Alois Praveček vám možná nic neříká, tedy pokud nejste s Jindřichova Hradce, kde žil, nebo z Hrobů u Chýnova, kde se 10. ledna 1880 narodil a to do známé muzikantské rodiny. Ve Vltavínu vás čeká nahrávka s archivářskou legendou Františkem Fürbachem, který bude mimo jiné i citovat Pravečkovy válečné vzpomínky.

Ale začněme hezky popořadě.

Alois Praveček nejprve vystudoval hru na housle u Antonína Bennewitze. Hned poté, ani ne ve dvaceti letech, se stal na čas komorním houslistou hraběnky Kolovratové. Od roku 1901 sloužil u vojenské hudby 75. pěšího pluku v Jindřichově Hradci a následně byl jmenován i dirigentem vojenské kapely. S tou byl odvelen v letech 1912 do 1914 do Salcburku, kde složil velmi úspěšný Mirabellský valčík.

Po začátku Velké války, jak se tehdy nazývala, musel odejet na východní frontu. A právě z východní fronty zazní ve Vltavínu citované vzpomínky, které si zapsal do svého deníku:

„Vcházím do místnosti, která jistě sloužila jako hudební salón a ze které udělali si Rusové minulého dne stáj pro koně. Krásný malovaný salón zámku s ozdobným umělecky vypracovaným stropem, na oknech těžké záclony. Na vyleštěné parketové podlaze kolem všech čtyřech stěn nastlána jest od koní zdupaná, špinavá sláma plná koňské mrvy. V jednom rohu salónu stojí majestátně krásný černý zánovní klavír od nejlepší a nejdražší vídeňské firmy Bösendorfer. Pod klavírem, mezi hromadou svazky slámy a hnoje vidím svazky krásné vázaných úplně nových hudebnin.“

Jak to bylo s těmi notovými zápisy dál a které z nich se dočkaly konce války u Aloise Pravečka doma? Poslechněte si Vltavín online, nebo si jej stáhněte do svých počítačů k pozdějšímu poslechu.

Kromě kapitol ze života Aloise Pravečka uslyšíte ve Vltavínu i historickou připomínku jindřichohradeckého hradu a životní příběh malíře a lékaře Karla Fleischmanna.