Báječná herečka a žena. Kolegové vzpomínají na Hanu Maciuchovou

"Co se dá říct, když umře báječná herečka, empatický kamarád a skvělá kolegyně? My jsme samozřejmě věděli, že je nemocná, a museli jsme nejen kvůli koronakrizi, ale i kvůli Haničce přerušit představení Harold a Maude, ve kterém excelovala. Bohužel už to diváci neuvidí, je mi to strašně líto," řekl ředitel Divadla na Vinohradech Tomáš Töpfer. Divadlo, kde Maciuchová hrála pět desítek let, ve středu připraví smuteční vitrínu s připomínkou jejího angažmá tak, aby hereččinu památku mohli v souladu s opatřeními proti šíření koronaviru uctít všichni, kdo měli Hanu Maciuchovou rádi.

Diváci si ji oblíbili například jako copatou Aničku z Krkonošských pohádek nebo noblesní Miriam, středoškolskou učitelku z Ulice, mezitím také jako podváděnou přísnou ženu z legendárního seriálu Nemocnice na kraji města. Náročný svět každodenního seriálu ale už před lety opustila a před kamerou se objevovala jen vzácně. Známá je i z filmových rolí, jednou z výrazných po roce 1989 byli Samotáři Davida Ondříčka podle scénáře Petra Zelenky.

"Několikrát nás dal osud dohromady, úplně poprvé to bylo, když jsem jako úplně malé dítě hrál v seriálu Žena za pultem, rozměňoval jsem si tam korunu, byl jsem obsazen, když mi bylo asi pět let let, a měl jsem tam kraťoučký dialogy s Hanou Maciuchovou. Hrozně se mi líbila už tenkrát, byla to úžasná herečka, úžasná žena a dovolil jsem si ji pak o několik let později oslovit (pro film Samotáři)," řekl Ondříček.

Snímek natočený v roce 2000 dnes patří mezi kultovní díla porevoluční české kinematografie a hlášky z něj zlidověly. Jednu z nich, kterou pronáší matka hlavní hrdinky ztvárněná právě Maciuchovou, byla podle Ondříčka dílem samotné herečky. "Myslím, že to je od Petra (Zelenky) krásně napsané, ale myslím, že do věty: ´Vy ten život nežijete, vy ho jenom krájíte,´ to ´krájení´ tam dala právě paní Maciuchová," řekl Ondříček.

"Paní Hana patřila ke stálicím hvězdného hereckého nebe ve Viole. Milovala ten sálek zasvěcený múzám, ať už s knížkou poezie v ruce, nebo jako herečka nablízko očím vnímavých diváků, řekl ředitel divadla Viola, kde Maciuchová také vystupovala, Robert Tamchyna. "Já už nejsem pánem svého času, i když...To jsem nikdy nebyla. Nikdo nejsme," citoval jedny z jejích posledních slov při večeru v době první vlny pandemie. "Byla silná, i když oči a hlas prozrazovaly zlé tušení. Její výběr básně ze sbírky Li Čching-čao byl vlastně rozloučením," doplnil Tamchyna.