Američané mohou vybrané snímky zhlédnout on-line do příští středy 3. února. Většina permanentek a jednotlivých projekcí už je vyprodána. Lístky mohli na webu nakupovat jen občané USA.
Festival nabízí 72 celovečerních filmů, zhruba o padesátku méně než obvykle, a okolo 50 krátkometrážních. Ve čtvrtek začal světovou premiérou amerického dokumentu In the Same Breath (Jedním dechem). Jeho režisérka Nanfu Wangová, narozená v Číně, v něm srovnává, jak na epidemii nemoci covid-19 reagovaly úřady v Číně a USA.
Wangová si zprvu jen pořizovala screenshoty a videa příspěvků, které se vloni v lednu začaly objevovat na čínských sociálních sítích. "Viděla jsem, jak tam naskakují informace o viru, které ale úřady průběžně cenzurovaly. Něco jsem zahlédla a za deset minut to bylo smazané. Proto jsem začala točit," vysvětluje pro agenturu AP.
Nakonec do projektu zapojila společnost HBO i deset čínských kameramanů. Cílem bylo zachytit rozdíl mezi realitou a tím, jak ji líčí čínská propaganda.
"Pak se ale virus začal šířit v Americe a to mě šokovalo. Měla jsem za to, že Amerika je vyvinutější a podobné věci by se tady stát nemohly. V březnu nebo dubnu jsem pochopila, že jsem se mýlila. A kvůli tomu jsem ve filmu začala reflektovat i to, jak se s pandemií vypořádávají USA," dodává režisérka.
Své projekty na letošním Sundance uvedou i hollywoodské hvězdy. Jedna z nich, Robin Wrightová známá ze seriálu Dům z karet, debutuje jako filmařka titulem Land. V něm hraje právničku, která po životním zvratu odchází žít do divočiny ve Wyomingu.
Podobně se do režie pustila britská herečka Rebecca Hallová, nominovaná na Zlatý glóbus za roli ve filmu Woodyho Allena Vicky Cristina Barcelona. Na festivalu představí svůj snímek Passing založený na stejnojmenném románu Američanky Nelly Larsenové. Pojednává o životě černošek v New Yorku 20. let minulého století a účinkují v něm Tessa Thompsonová z Avengers nebo Ruth Neggaová ze sci-fi Ad Astra.
V mezinárodní soutěži se dále představí rodinné drama Human Factors, natočené v dánsko-německo-italské koprodukci režisérem Ronnym Trockerem. Snímek Coda pojednává o dívce, která žije hudbou, ale bojí se opustit své hluché rodiče. Další film Together Together s hercem Edem Helmsem přibližuje osud osamělého muže, který si najme náhradní matku.
"Letos je na Sundance méně filmů od velkých studií a méně celebrit," shrnuje Dana Harris-Bridsonová, šéfredaktorka webu Indiewire.com. "Trochu mi to připomíná, jak Sundance vypadalo začátkem 90. let, kdy bylo stále relativně nové a studia ho ještě nevnímala jako vhodnou platformu, kde představit svůj film. V jistém ohledu se tak Sundance vrací ke kořenům," dodává.
Festival bývá pro méně známé tvůrce příležitostí, jak oslovit distributory i širší publikum. Letos se v novém formátu konají nejen promítání, ale také rozhovory s filmaři či další akce původně plánované do několika amerických měst.
"Museli jsme nanovo promyslet vše, co děláme, a odznova ty střípky poskládat do mozaiky, která vystihuje jádro naší práce - a přitom má jiný tvar," říká ředitelka festivalu Tabitha Jacksonová. "Dostali jsme i snímky, které byly natočeny přímo za pandemie a nějak ji reflektují. Je pro nás lákavé, že je jako jedni z prvních můžeme uvést," dodává.
Agentura AP popisuje, jak vznikal jeden z těchto filmů, Homeroom od Petera Nickse. Ten již několik měsíců dokumentoval dění na multikulturní střední škole v kalifornském městě Oakland, když tam pandemie propukla. "Virus už je v zálivu," říká na kameru jeden student, když s ostatními o přestávce debatují, zda bude výuka zrušena.
Brzy nato ředitel školy ve zvláštním hlášení oznamuje nejen přerušení výuky, ale také odklad maturitního plesu a zkouškového období. Tehdy si dokumentarista Nicks pomyslel, že tím končí i jeho natáčení. "Nejdřív jsem se snažil zachytit tenhle okamžik, kdy se to stalo," popisuje Nicks. "Pak jsem začal přemýšlet nad tím, co bude dál a jak bych ten film mohl dokončit."
Snímek zachycující i reakci studentů na protesty hnutí Black Lives Matter nakonec dotočil, mimo jiné s pomocí videí, která žáci točili na mobily. Teď ho uvede na Sundance.
Ve stejné době pandemii v Los Angeles prožívali manželé Zoe Lister-Jonesová a Daryl Wein. Při vymýšlení svého nového filmu se nechali inspirovat vlastními zkušenostmi i návštěvami terapie. "Pandemie vyvolala tolik intenzivních emocí, tolik strachu, zranitelnosti a nejistoty nejen ohledně toho, co bude se světem, ale také co bude s naší prací," popisuje Lister-Jonesová.
Výsledkem je hraný film How It Ends (Jak to skončí). V něm Lister-Jonesová ztvárnila ženu procházející se svým mladším já opuštěné město Los Angeles večer před tím, než na Zemi dopadne asteroid.
Přestože film nevypráví přímo o pandemii, podle agentury AP jí byl inspirován. "Výsledkem je experimentální film, protože sám svět začal experimentovat," shrnuje režisérka, která do snímku zařadila i scény se známými herci, jako Olivií Wildeovou, Helen Huntovou nebo Nickem Krollem.
Většinu scén točila na dvorcích, verandách nebo nádvořích. "Někdo se na natáčení ještě necítil, jiní naopak byli pro všemi deseti. A spousta jich reagovala opatrně, protože to bylo poprvé, co měli od začátku pandemie opustit bezpečí domova," doplňuje Zoe Lister-Jonesová.
Úspěchem minulých ročníků Sundance se stal například film Záhada Blair Witch, jehož výroba stála necelých 30 tisíc dolarů, ale nakonec utržil stovky milionů dolarů. Populární byl rovněž snímek Chlapectví, který vznikal 12 let, nebo thriller Uteč.
Vloni na Sundance zvítězil životopisný snímek Minari režiséra korejského původu Lee Isaaka Chunga o životě korejských imigrantů v Arkansasu. O tomto filmu se dnes hovoří jako o možném kandidátovi na cenu Oscar.
Ve virtuální podobě jako Sundance se již vloni v září konal torontský filmový festival. Loňský ročník světově nejznámější kinematografické přehlídky ve francouzském Cannes byl zrušen, ten letošní je prozatím odsunut z května na červenec. "Díky přesunu na web má teď ale festivalové filmy možnost vidět víc lidí než dřív," míní šéfredaktorka serveru Indiewire.com.
