Jan Januš: Pavel Zeman znevěrohodňuje výkon spravedlnosti v Česku. Škoda, že ho nevystřídá Robert Fremr

Celý ten případ vypadá velmi nestandardně, i když pořád může jít jen o nešťastnou shodu okolností – to ostatně naznačuje i nejvyšší státní zástupce. Tomu se nejprve nic moc vysvětlovat nechtělo. Nejobsáhlejší vyjádření vydal až na popud Unie státních zástupců, kterou mimochodem vede jeho podřízený z Nejvyššího státního zastupitelství Jan Lata. Média i politici se s textem patrně spokojili, přitom ale nemůže obstát.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Co jsme přehlédli a co kritizujeme na vystoupení Pavla Zemana

Třeba už jen proto, že v něm Pavel Zeman popírá vlastní etický kodex. Šéfžalobce tvrdí, že nevystupoval jako nejvyšší státní zástupce, a dodává k tomu: „Od začátku své kariéry zásadně a důsledně odlišuji svoje soukromé aktivity a profesní povinnosti.“ Zeman ale musí vědět – na rozdíl od lidí, kteří státními zástupci nejsou –, že něco takového není možné.

Jak praví etický kodex

Čtěte také

Petr Hartman: Proč Andrej Babiš nevyhodil Pavla Zemana, ale Jana Kněžínka

V Etickém kodexu státního zástupce, dostupném elektronicky i na stránkách Zemanem vedeného Nejvyššího státního zastupitelství, totiž stojí: „Státní zástupce se vyvaruje jakéhokoli neoprávněného zvýhodňování nebo znevýhodňování osob při výkonu své funkce. Vyvaruje se takové činnosti, která by mohla i jen zavdat důvodnou pochybnost o jeho nestrannosti.“ A dále pak: „Státní zástupce si počíná při výkonu své funkce i v osobním životě tak, aby nezpochybňoval důvěryhodnost své osoby ani důvěryhodnost státního zastupitelství.“

Pokud by snad byly nějaké pochyby, přidejme k tomu dvě citace z doprovodného a rozšiřujícího komentáře, dostupného tamtéž jako samotný etický kodex: „Státní zástupce si musí uvědomit, že důležité je nejen to, jaké je jeho vystupování v konkrétní situaci objektivně, ale současně i to, jak se jeví navenek.“ A konečně: „Státní zástupce je státním zástupcem dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu.“

Pošramocená pověst

Pavel Zeman má pravdu v tom, že je divné, že soudce Jan Czernin vyšel s celou věcí na veřejnost až s víceletým odstupem. Na druhou stranu je ale klíčové, že nejde o žádné anonymní nařčení, ale o slova proti slovům. Slova soudce proti slovům nejvyššího státního zástupce.

Chápu, že lidé teď řeší kvůli koronavirové pandemii převážně jiné záležitosti, ale před podobnými věcmi bychom neměli zavírat oči. Z čeho vlastně pramení ta nedotknutelná aura Pavla Zemana? Skutečně si ji zaslouží? Už na okolnostech celé této kauzy je vidět, že nikoliv. Sám nejvyšší státní zástupce tak nyní znevěrohodňuje výkon spravedlnosti v zemi, a to po kauzách několika soudců z poslední doby, stejně jako po neuvážené komunikaci Soudcovské unie ohledně prioritního očkování soudců. Tedy po věcech, které na důvěře veřejnosti rovněž nepřidají.

Alespoň že Vrchní soud v Praze ohlásil po sérii problémů nástup Roberta Fremra, který se vrací do České republiky z pozice prvního místopředsedy Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Jeden z nejrespektovanějších právníků vůbec by měl začít k veřejnosti intenzivně promlouvat. Je jedním z těch, kteří mohou napravit škody způsobené jinými. Možná je jen škoda, že nemíří spíš na Nejvyšší státní zastupitelství místo Pavla Zemana, když se ten neumí ke svým problémům postavit čelem.

Autor je šéfredaktor Lawyers & Business