Zohorna nejdřív v jedenácté minutě našel mezi kruhy Juraje Mikuše, který se trefil přesně do „vinglu“ a následně asistoval i u přesilovkové trefy Anthonyho Camary. Kanaďan Zohornu doplnil v první formaci společně s Robertem Kousalem.
Hradecký Růžička vstřelil hattrick, Sparta je dál první, Třinec těsně za ní |
Třiatřicetiletý navrátilec z KHL strávil na ledě celkem devatenáct minut a šest vteřin. Jeho přítomnost byla znát hlavně v početních výhodách a na buly, Zohorna jich absolvoval celkem pětadvacet a patnáctkrát uspěl. Za Pardubice nastoupil poprvé od března 2015, v rozhovoru přiznává, že nad touto možností původně vůbec nepřemýšlel.
Jaká byla extraliga po šesti letech? Změnila se hodně?
Těžká. Mám porovnání v tom, že oproti KHL to s Olomoucí bylo daleko rychlejší a možná i důraznější. Dnešní extraliga se s tou tehdejší nedá měřit, posunula se. Věděl jsem o tom a připravoval jsem se na to. První zápas byl pro mě trochu obtížnější, ale je vidět, že česká soutěž má velkou kvalitu.
Hned na úvod jste však zapsal dvě asistence. Sžití s týmem tedy probíhá dobře?
Je to jen další plus. Povedlo se mi to hned v prvním utkání, takže super, jsem za to rád, protože Olomouc hrála opravdu dobře. Ještě jsem se necítil moc dobře, mám trochu jet lag, ale hlavní je, že jsme vyhráli a přerušili sérii tří proher. A jedeme dál.
Nastoupil jste v první lajně s Robertem Kousalem a Anthonym Camarou. Jak zatím spolupráci hodnotíte?
S Kousym se známe roky, hráli jsme spolu v Pardubicích i za repre, takže víme, co od sebe čekat, a hraje se mi s ním parádně. Anthonyho naproti tomu teprve poznávám, ale je to střelec, což proti Olomouci ukázal (dal dva góly). Máme společně za sebou zatím jen dva tréninky, ale myslím, že to nebylo špatné. Celkově jsme podali dobrý týmový výkon.
Zápas s Olomoucí rozhodly přesilovky vaší formace. Měli jste něco už nacvičené ze zmíněných tréninků, nebo to byla improvizace?
Nějaké věci jsme si řekli a snažíme se je plnit. Něco se nám podařilo, byly z toho dva góly, takže je fajn, že nám to tam padá. Podle mě ale všechno zas tak úplně super ještě nebylo. Máme za sebou jen jeden trénink početních výhod, před pátečním duelem ve Zlíně je potřeba si ještě nějaké varianty nakreslit a vědět, kde stát a co dělat.
Pardubice jste opouštěl ve chvíli, kdy v Česku patřily k tomu lepšímu. Cítíte teď z klubu opět nastupující vítěznou atmosféru?
Není to jako tenkrát. Dynamo mělo za sebou tituly, tým byl několik let pohromadě, takže všichni věděli o jeho vnitřní síle. Teď se to tady hodně mění, ale je to dobrý začátek. Už to bude jen o tom současný kádr udržet, případně jej posílit a věřit v to, že Pardubice budou co nejdříve opět na špičce.
Lákaly vás právě týmové ambice? Dynamo se v posledních letech trápilo, teď myslí vysoko.
Určitě. Pan Dědek už to několikrát avizoval, i mně říkal, že chce letos udělat co nejlepší výsledek, a já to přijal. Chci udělat vše pro to, aby tým došel co nejdál. Od toho jsem tady.
Kdy jste začal uvažovat o návratu?
Den před posledním zápasem v Chabarovsku mi volal agent i majitel Dynama pan Dědek. Ptali se mě, jak to se mnou vypadá. Do té doby jsem nad ničím takovým nepřemýšlel, měl jsem jen v plánu v únoru přiletět k porodu, ale pak jsme to probrali s manželkou a rozhodli jsme se kývnout na nabídku Pardubic.
V Chabarovsku jste strávil šest let, bylo vůbec snadné jej opustit?
Těžší je asi ten jet lag (směje se). Zažil jsem tam šest krásných sezon, z rozloučení s fanoušky po posledním zápase jsem byl trochu dojatý. Zvolil jsem ale návrat domů, jsem rád, že jsem dostal tu možnost a můžu Pardubicím pomoci.
