Vyprávění vězňů: 6. Stabilní manželství

Jeden bývalý vězeň vzpomínal na hodného a čestného spoluvězně profesora Karla Zváru. V roce 1966 profesor odešel na amnestii domů. Jeho příchod k rodině však nedopadl tak, jak si představoval. Manželka ho nechtěla přijmout domů, údajně proto, že by kazil nadaným dcerám posudek a tím by jim bránil ve studiu. Nakonec mu navrhla, ať jde bydlet ke svému bratrovi. Profesor se místo toho rozhodl pro útěk za hranice, což byl projev zoufalství. Západní hranice tehdy byla tak střežena, že pro neznalého člověka ji nebylo možné přejít, což musel vědět. Byl samozřejmě chycen a putoval nazpět do vězení. Byl tam zcela apatický, bez zájmu o cokoliv kolem sebe. Neplnil normy, chodil do korekce a po čase zemřel.

Jiný případ. Znal jsem pana D. Byl odsouzen za protistátní činnost. Když se vrátil domů, u jeho ženy již bydlel pan H. Nastalo jednání tří, které skončilo tím, že pan H. odešel. Manželé D. navenek žili spokojeně. Když pan D., který byl dobrý hudebník-amatér, odešel do důchodu, začal hrát violu v kvartetu amatérů. Na to se vždy těšil a dělalo mu to radost. Občas jsme jim na jejich hraní půjčili náš obývací pokoj. Byl dost velký, bydleli jsme v domku, nikoho nerušili. Jednou ho na schůzce jejich kvarteta postihla mozková příhoda. Odvezli ho do nemocnice, kde zemřel. Dost brzy po pohřbu se k ovdovělé paní D. opět nastěhoval pan H.