Jak už si nejen občané našeho města mohli povšimnout, Goldschmidtova vila, která je velmi vzácnou vilou nejen v kontextu Hořic, prochází postupnou rekonstrukcí. V rozhovoru se nejen o tom rozpovídal Ing. Radek Němeček, PhD. Vaše zásluhy jsou obrovské. Co bylo hlavním důvodem, proč jste se s manželkou rozhodli zakoupit a postupně zrekonstruovat jeden z klenotů našeho města?
Abych řekl pravdu, my oba to v první řadě vůbec nebereme a necítíme tak, že by ty naše zásluhy byly nějak obrovské (usměje se).
Hořická veřejnost a nejen ona to ale tak rozhodně vnímá.
Jsme rádi, že je na Goldschmidtově vile něco vidět a že k nějaké obnově dochází. I když to třeba není tak rychlé, jak bychom chtěli.
Jiní kupují drahá sportovní vozidla, jezdí na exotické dovolené… Vy jste se ale pustili do opravy „staré ruiny“.
Vila je krásná a byla by škoda, aby spadla nebo jí někdo odvezl, to je to nejdůležitější. Bylo by nám zkrátka líto, kdyby se to všechno rozebralo. Když jsme do vily přišli, nevěděli jsme, jestli nám nespadne na hlavu. Jak říkáte, každý má trošku jiné priority. My máme kde bydlet a zatím to pro nás není existenční problém, takže pokud nějaké prostředky dokážeme našetřit, tak se snažíme v tom nějak pokračovat.
Měli jste k vile už dříve nějaký vztah?
Vždy jsem manželce ukazoval, že ta vila chátrá, ale nikdy nebylo v našich možnostech s tím něco dělat. Teď už to v našich silách je, a proto jsme se tak rozhodli.
Teď už máte k vile asi opět o něco blíž, že?
Ano, máme. Čím více času se tam vyskytujeme, tak to chtě nechtě tak musí být. Někdy to je pozitivní, ale jsou určitě i chvíle, kdy je to obráceně. Není všechno veselé, když se třeba řeší ten či onen konkrétní problém. Každý, kdo něco v podobném stavu opravoval, tak asi ví, o čem mluvím.
Jak často se v Maixnerově ulici pohybujete?
Snažíme se vilu spíše průběžně obhlížet. V podstatě omezeně se tu nyní dělají úklidové práce. Musím upozornit, že je vila zatím ve své počáteční etapě rekonstrukce.
Co se děje ve vile nyní?
V podstatě se tu stále něco děje. Do Vánoc se pracovalo na venkovních omítkách, dělaly se štuky, připravovaly kamenické věci. A to vše dá dost práce. Ono to vypadá, že to jsou někdy jen drobnůstky, ale není to v žádném případě legrace. Zmíním třeba kuželky na balkoně nebo opravu zábradlí.
Jak bude rekonstrukce dál pokračovat? Co přijde na řadu v nejbližší době?
Určitě budou probíhat kamenické práce, dále se bude dokončovat fasáda, měl by se opravovat balkon na stranu do zahrady a pokračovat bude i obnova plotu. Je toho opravdu hodně.
Dne 25. ledna jste s manželkou obdrželi Cenu starosty města. Co na to říkáte?
Když to řeknu mírně, tak jsme v rozpacích. Myslím, že je plno lidí, kteří by si ji zasloužili spíše než my za opravu vily. Jsme z toho s manželkou stále překvapení. Myslím, že každý, kdo něco dělá nebo něco zušlechťuje, tak si zaslouží pochvalu v jakékoliv formě. Nejjednodušší je nadávat v hospodě (i když v téhle době těžko) a nic nedělat.
Pojďme k vašemu podnikání. Na jak velkých polnostech aktuálně hospodaříte?
Když to zaokrouhlíme, tak na necelých 500 hektarech.
Všechna pole jsou vaše nebo máte některá v pachtu?
Dá se říct, že většina je v pronájmu. A je to v různých katastrech. Hlavně v Hořicích a okolí, ale jezdíme i dál ke Stračovu a do Smiřic. Ten region je docela velký, ale ve Chvalině máme základnu.
Jak moc je pro vás v sezoně náročné všechno řádně obhospodařit?
Někdy je to náročné více, někdy méně. Důležitá je jarní sezona - založit porosty, pak ošetřování během vegetace a následně sklizeň. No, a protože nosnou plodinou pro nás je cukrovka, tak se to vlastně táhne až do pozdního podzimu. Cukrovary „jedou“ i přes Nový rok. Letos se poslední cukrovka vozila tuším 12. ledna.
Na jaké další plodiny se zaměřujete?
Díky tomu, že hospodaříme na úrodných půdách, tak je to hlavně ta cukrová řepa, která sem patří a kterou se snažíme dělat co nejlépe. Mezi ostatní plodiny z těch speciálních patří mák, samozřejmě pšenice a na části polí se pěstuje i řepka.
Co váš vozový park? Na jakých strojích pracujete?
Abychom toho zvládli co nejvíce, v co nejkratším čase a v co nejlepší kvalitě, jsou potřeba investice do techniky. S takovou tou technikou staršího typu tedy už moc nepracujeme. Vývoj technologií jde dopředu, vlastně tak, jako v moderních autech. Sklizeň provádíme kombajnem na pásovém podvozku. Také pneumatiky traktorů jsou přizpůsobeny práci na poli - jsou buď úzké do řádků, nebo naopak široké, aby byl co nejnižší tlak na půdu. Všechno se podřizuje ochraně půdy a rostlinám. V dnešních autech začíná autonomní řízení, ale na polích tohle funguje už delší dobu. Využíváme GPS navigace a vůbec všechny ty moderní technologie pro sběr a zpracování dat. Technika pracuje s centimetrovou přesností a bez obsluhy se dokáže i otáčet na souvrati, přičemž nehrozí jako na silnici kolize s dalším vozidlem.
Kolik strojů máte aktuálně k dispozici?
Využíváme čtyři moderní traktory. Na sklizeň nám stačí jeden velký kombajn na pásovém podvozku. A pak máme spoustu dalšího speciálního nářadí (směje se).
Jak dlouho už se v zemědělství vlastně pohybujete?
Rodiče začínali po roce 1989 na našem rodinném hospodářství. My jsme se tomu nějak s manželkou začali intenzivněji věnovat po vysoké škole (cca od roku 1996).
Pokračovali jste vlastně v rodinné tradici.
Ano, dá se to tak říci (usměje se). Na polích, na kterých teď hospodaříme, ale skutečně hospodařili ne naši rodiče (protože to bylo v 50. letech přerušené), ale ještě jejich rodiče. V první etapě jsme si pak pronajali pozemky od rodiny či příbuzných.
Přál byste si, aby i vaše děti pokračovaly ve vašich šlépějích?
Teď je doba taková, že je těžké nutit děti a další generace, aby se věnovaly právě tomuhle. Podnikání je nyní dost překotné. Byli bychom rádi, kdyby se to některému líbilo a živil se zemědělstvím. Ono to ale vypadá růžově, že je to hlavně o dotacích, ale já vždycky říkám, ať si sedlačení každý vyzkouší. Pak totiž zjistí, že pracovat na poli zase není tak jednoduché (usměje se). Hlavně i díky vlivu počasí. Jsou suché ročníky a pak zase nadměrné vlhko. Jestliže se počasí na zahradě promítne nějak, tak na poli je to vždycky znásobené.
Jaké jsou vaše další cíle nebo plány?
Chtěli bychom ještě zlepšit náš rodinný statek ve Chvalině, dát ho do lepší kondice tak, aby vyhovoval zemědělství 21. století. Byli jsme dosti limitováni územním plánem, nemohli jsme počítat s žádnou výstavbou. Dá se říct, že moderní techniku na polní práce máme, ale zázemí, které by tomu mělo odpovídat, nám chybí. Tudíž se chceme postupně pustit i do toho.
Manželé Němečkovi obdrželi Cenu starosty města.
