Při projektu Za kulisou strávil Dalibor Bača dny ve tmě a v osamění: Začíná si s vámi zahrávat mozek

Teď umělecky zpracováváte poznatky z izolace, kterou nyní nedobrovolně prožívá i spousta dalších lidí, i když samozřejmě trošku v jiné podobě. Proč se necháváte zavírat do tmy a nejíte?
To se musíme vrátit trošku do minulosti. V roce 2018 jsem realizoval projekt v Nové synagoze v Žilině, jejíž výstupní ideou byl konec civilizace nebo uvědomění si této možnosti. Tak jsem si říkal, že by bylo ještě dobré ověřit nebo vyzkoušet naše bytí a prozkoumat trošku člověka, jaké jsou jeho limity. A opravdu to jeho bytí pocítit.

Intervence Za kulisou umělce Dalibora Bači sestává ze tří částí: fyzické architektury, tedy komory zaklesnuté do vstupní haly Galerie moderního umění v Hradci Králové, performativních pobytů umělce v této komoře a fotografických tisků na oknech vstupní haly. V průběhu uplynulých devíti měsíců strávil umělec v tmavé a zvukově izolované komoře, vybavené pouze lůžkem a sociálním zařízením, čtyři týdenní pobyty oproštěn od konzumace jídla jakož i zpráv z vnějšího světa včetně lidského kontaktu.

V našem regionu, konkrétně na Broumovsku, má velkou tradici také poustevnictví. Vy jste umělec, takže chcete vyvolat i nějakou diskuzi, ale říkala jsem si, že ve vás musí být i kus poustevníka, protože jinak byste to nevydržel.
Když jdete do toho objektu, tak si řeknete, že tam prostě týden vydržíte i za cenu v uvozovkách, že se nevrátíte. Ale jsou tam situace, které musíte řešit. A samozřejmě začínají přicházet myšlenky, které jste si nedonesli zvenku. To víceméně během tří dnů nějakým způsobem vyřešíte, a potom si začíná s vámi v uvozovkách zahrávat mozek nebo to nastavené zrcadlo.

Chtěl jsem si ověřit a vyzkoušet naše bytí. Prozkoumat trošku člověka, jaké jsou jeho limity. A opravdu to bytí pocítit.
Dalibor Bača, umělec a sochař

Jak vypadal ten váš prostor? Popište nám ho.
Rozměry prostoru jsem navrhl tak, abych tam mohl cvičit takovou základní sestavu, abych se nedotýkal stěn, jen v podstatě minimálně. Takže měl 2,2 metru na šířku, na délku 2,5 metru a na výšku opět 2,2 metru. Není to na běhání.

Čtěte také

František Zachoval: Kniha o Galerii moderního umění bude i jistým návodem, jak vnímat současný kumšt

Co tam děláte celý den?
Vlastně je to permanentní meditace. Jít do takového prostoru bez nějaké zkušenosti meditace nebo ji tam chtít aplikovat, je dost náročné.

Meditaci považuji za něco příjemného, ale přesto mám pocit, že tohle je týrání sebe samého. S čím jste potom vyšel ven? To nemůže být jen tak po sedmi dnech.
Je to zkušenost, že se to dá zvládnout. Ten objekt je napojený na vzduchotechniku do exteriéru, to znamená, že podmínky v objektu byly víceméně stejné jako venku. Když jsem tam byl v létě, tak tam bylo opravdu 40 stupňů, když jsem tam byl teď na Silvestra, tak jde člověku pára od úst. A jsou to situace, které je třeba opravdu vyřešit a vyzkoušet si s nimi nějakým způsobem existovat. A samozřejmě tou meditací je i potlačit. Protože tam časem stoupá určitý strach a ten musíte řešit. A myslím si, že jedinou možností je právě meditace.

8 fotografií

Myslíte si, že vás ten pobyt změnil? Váš charakter a myšlení?
To si nemyslím. Je to okamžitá věc, že člověk vstoupí do nějakého objektu, zkusí tam to bytí, tak se člověk změní v tu ránu. Ale je to běh na delší trať.

A fyzicky? Kolik jste zhubnul za týden?
Když nejím, tak shodím sedm kilogramů.

Teď si možná někteří řekli, že by to také zkusili.
To bych vám nedoporučoval.

Kolikrát už jste se nechal takto zavřít?
Na Silvestra to bylo počtvrté.

Čtěte také

Galerie má být vzdělávacím centrem, kde se střetávají různé pohledy na naši historii, tvorbu a umění

A vybíráte si umělecké veřejné prostory. Galerie vám tedy vyšla vstříc.
Určitě. To byla fantastická spolupráce s hradeckou galerií. Že se odhodlala jít do tohoto projektu, který je vlastně otevřený, a je v uvozovkách, pro nějaký výzkum.

Vy jste, Dalibore, začal s projektem už před pandemií. Změnilo se pro vás něco, když přišel covid-19?
Nemohli jsme otevřít galerii. V podstatě vernisáž měla být v den, kdy se zavřely galerie. Takže objekt byl připravený, nainstalovaný, zrealizovaný a nic nebránilo v něm nepokračovat. Nakolik jsme vnímali, že je to projekt v uvozovkách výzkumný, tak nebyl důvod do něj nejít, i když nastala pandemie a galerie se zavřely. Takže první pobyt proběhl v uzavřené galerii, potom se to podařilo dvakrát v období, kdy byla galerie přístupná veřejnosti a naposledy byla opět galerie uzavřená.

Intervence Za kulisou umělce Dalibora Bači v Galerii moderního umění v Hradci Králové|foto:Miroslav Podhrázský

Když byla galerie přístupná, ťukali na vás návštěvníci? Zkoušeli, jestli jste uvnitř?
Ten objekt je i zvukově izolovaný, takže slyším jen hlasy, ale nerozumím, co říkají. Ale když tam byly školy, protože slyšíte, že jsou v galerii děti, je tam vřava, tak ano, zkoušely ťukat.

Bude z tohoto projektu nějaký výstup, třeba kniha?
Určitě to budu zpracovávat teď písemně sám pro sebe. Protože těch zkušeností je velká spousta a je třeba je nějakým způsobem zaznamenat. Pokud by se to oddalovalo, tak by se i určité věci pozapomínaly. Dělal jsem si v objektu každý týden, co jsem tam byl, poznámky. Takže mám materiál vysloveně z tohoto objektu, který je třeba zpracovat. A od toho se odráží už další projekt. Myslím si, že to bude trilogie výstav, která začala v Žilině, teď je v Hradci Králové a ukončí se asi v Bratislavě.

Vlastně je to permanentní meditace. Jít do takového prostoru bez zkušenosti s půstem nebo s meditací, určitě nedoporučuji.
Dalibor Bača, umělec a sochař

Můžete zmínit nejhorší moment, který jste při tom pobytu prožil? Většina z nás by se zbláznila. Sedm dní bez jídla a potmě.
Hodně lidí si řekne, že to je radikální, ale určité zkušenosti už mám. Nemáte-li zkušenosti s půstem nebo s meditací, tak určitě nedoporučuji jít do takového objektu.

Čtěte také

Malou Paříž má Hradec Králové ve své Galerii moderního umění. Sama budova je uměleckým dílem

Co tedy bylo nejnáročnější? Nebo o tom nechcete mluvit?
Nejhorší moment nastal při mém druhém pobytu v objektu, protože opravdu nemám rád vedro a tenkrát bylo extrémní. Ještě je tam i spojitost s tou vzduchotechnikou, že ona funguje samovůlí, takže venku by mělo být chladněji než uvnitř, tehdy cirkuluje vzduch. A když vzduchotechnika nefunguje, když tam necirkuluje vzduch, tak nastupují obavy a musíte s nimi pracovat. To si myslím, že byl nejnáročnější pobyt. Teplo bylo extrémní, nemám ho rád.

Pitný režim jste dodržoval, to bylo jediné, co jste mohl, měl jste tam i sociální zařízení. Vy jste umělec, který dokáže zaujmout. Známá je i, nechci říct aféra, s Československou vlajkou. Můžete připomenout o co šlo?
To byla moje reakce v podstatě na přijetí formy československé vlajky Českou republikou. Bylo to v rámci výstavy Soukromý nacionalismus. Vlajka byla vystavena v Praze a potom i v Košicích, kde to samozřejmě získalo i mediální odezvu. Natolik, že byla kontaktována velvyslankyně, že se tam šlape po české vlajce.

Vlajka položená na zem od Dalibora Bači |foto:oficiální stránky Dalibora Bači

Patříte k těm, kteří se úplně nesmířili s rozdělením Československa nebo to zkrátka jen umělecky ztvárňujete?
Určitě to rozdělení pociťuji negativně. Můj dědeček s babičkou pochází z Frýdku-Místku a žili celý život v Žiaru nad Hronom. Takže jsme žili československy. Ale ten problém vnímám hlavně v tom přivlastnění si formy vlajky, je to přivlastnění si historického vizuálu. A Slovensko by se mělo určitě přihlásit k československé minulosti. Myslím si, že postupně přichází i potřeba přehodnotit, neodmítat všechny věci. Ovšem ten vizuál je přivlastněný a tím pádem všechny historické fotografie a dokumentace jako kdyby vycházely z České republiky.

Jaké máte nejbližší plány? Budete zpracovávat poznatky z izolace?
To určitě. Na to si teď dávám ještě dva měsíce a pomalu začínám rozbíhat další projekt.

Dalibor Bača a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová,Český rozhlas

Říká sochař Dalibor Bača. Děkuji, že jsme mohli trošku nahlédnout do vašeho myšlení a lépe pochopit vaši tvorbu. Ať se vám daří. Na shledanou.
Děkuji za pozvání, pěkný den přeji.