Tentokrát z Prahy, už jako šéf badmintonového svazu, který stojí za zrodem Národního centra, jež nasměroval právě do západočeské metropole. „Věřím, že Plzeň je správná volba. Já tady začínal před pětadvaceti lety a jsem rád, že teď se mohu vracet v jiné roli,“ říká 35letý Petr Koukal v rozhovoru pro MF DNES.
Do Plzně se tak během posledních několika měsíců přesunula téměř kompletní mužská i ženská reprezentace, která se denně připravuje v městské hale na Slovanech.
A vy sem jezdíte jako dozor?
(smích) Já chci být pořád i na hřišti! Dvakrát týdně se snažím být v Plzni a myslím, že našim nejlepším hráčům ještě pořád můžu něco dát. Je to i má ambice a věřím, že takto můžu být našim nejlepším hráčům podstatně platnější, než kdybych stále jen seděl v kanceláři na Strahově.
Do boje o Tokio. Čeští badmintonisté věří: Šance na postup je reálná |
Není paradox v tom, že zrovna v Plzni speciální hala pro badminton ještě není, i když výstavba by měla brzy začít?Hlavní důvod je ten, že Plzeň dlouhodobě patří mezi místa, kde se česká špička soustřeďuje. Spousta lidí zde studuje, je tady Josef Rubáš, předseda trenérsko-metodické komise svazu a špičkový trenér. To on sem dokázal hráče v minulosti stáhnout v rámci jeho vlastní tréninkové skupiny. Když jsme jako svaz hledali místo, kde národní centrum zřídit, Plzeň byla logicky favoritem. Přesto jsme ale oslovili i jiné kluby a oblasti, které se mohly přihlásit. Tuto možnost nakonec využila jen Ostrava, která ale v porovnání s podmínkami, které se nám podařilo zajistit v Plzni společně s důležitým faktorem mnoha hráčů, kteří tady již jsou, jasně zvítězila. Je pravda, že z nějakého nepochopitelného důvodu v Plzni speciální hala pro badminton nikdy nebyla. (úsměv) I proto jsem rád přijal nabídku zástupců plzeňského badmintonu začít sondovat situaci na radnici a postupně se snažit představitelům města myšlenku badmintonové haly vnuknout a rozvíjet ji. A dospělo to do fáze, kdy se na halu už můžeme těšit.
Od podzimu Národní centrum využívá městskou halu na Slovanech. Jak se nový projekt rozjel?
Naši nejlepší hráči jsou dlouhodobě pohromadě, to beru jako obrovské plus. Mám z toho radost, zažívám to poprvé v životě. Já jsem to jako hráč poznal jen na pár soustředěních a vždy jsem záviděl kolegům ze zahraničí, kteří takové možnosti měli. Teď se buduje něco, po čem jsem vždycky toužil a věřím, že na tom budeme dál stavět. Pravidelná společná příprava je základní předpoklad k tomu, aby se náš sport zase posunul a mohl být konkurenceschopný alespoň v Evropě.
Je tu trvale celá česká špička?
Tereza Švábíková a Kateřina Tomalová, naše nejvýše postavené singlistky, se dlouhodobě připravují v Dánsku. Ale z mužské špičky jsou tu prakticky všichni, až na deblový pár Janáček -Švejda, který si zvolil individuální přípravu. Honza Louda je Plzeňák, ale třeba Adam Mendrek se sem už loni na jaře přistěhoval z Brna, nejlepší junior Honza Janoštík zase z Českých Budějovic. Jemu a naší jedničce v juniorkách Tallulah Van Coppenolle se podařilo domluvit studium na Sportovním gymnáziu v Plzni, což je další věc, která za mé éry byla nepředstavitelná. Když je plný stav, trénuje tady okolo 10 hráčů. Plány jsme měli mnohem větší, ale koronavirová situace vše komplikuje. Naštěstí centrum spadá pod profesionální sport, trénujeme v souladu se všemi nařízeními vlády.
Hala na Slovanech, která byla už několikrát dějištěm domácího šampionátu, je pro Národní centrum dostačující?
Díky TJ Lokomotiva, jejímu šéfovi Pavlu Froňkovi i díky ochotě lidí na radnici se podařilo vytvořit skutečně skvělé prostředí. Například Adam (Mendrek), který zažil mnoho kempů v badmintonově vyspělých zemích Evropy i Asie uznává, že podmínky jsou opravdu srovnatelné. Velká hala, krásně osvětlená, pět kurtů. K tomu především úžasná dřevěná podlaha, což je pro nás obrovská výhoda, klouby u badmintonistů dostávají zabrat a trénink na takto kvalitním povrchu jim výrazně prodlužuje kariéru. Hráči mohou v areálu využít také posilovnu, služby fyzioterapeuta, herní rozbory, regeneraci a podobně. Věřím, že nyní už je jen otázka času a nasazení hráčů. Výsledky na sebe jistě nenechají dlouho čekat.
Nová aréna na Košutce má být otevřena příští rok. Přiláká další zájemce o tento sport?
V momentě, kdy taková aréna vznikne, bude o badminton výrazně větší zájem, o tom jsem přesvědčený. Dokonce věřím, že zájem předčí nabídku devíti badmintonových kurtů, které bude hala na Košutce nabízet. Těším se, že z haly se stane místo nejen pro špičkový badminton hráčů národního centra, ale především pro tradiční kluby z Plzně a okolí. A všechny tyto hráče doplní stovky nadšených rekreačních, kteří objeví kouzlo našeho krásného sportu a nadchnou se pro něj! Plánujeme i rozvoj parabadmintonu a nabídku dalších sportů pro tělesně či mentálně postižené spoluobčany. A na co se chceme hodně zaměřit, je přivést díky moderní hale ke sportu děti z přilehlých škol a velkého sídliště. Třešničkou na dortu by měly být různé badmintonové exhibice a turnaje nejlepších hráčů z Česka i ze světa.
Multifunkční halu navíc kompletně vybuduje město Plzeň.
Je to obrovská pomoc. Badminton tady má velkou podporu a v momentě, kdy se postaví nová hala, naláká to další lidi. Chtěli bychom přitáhnout školy, aby se pro některé badminton stal kmenovým sportem. V Plzni měli lidi badminton vždycky rádi, funguje tady akademie, práce klubů je skvělá. Teď nejde o Národní centrum. Můj úkol je mít silný svaz, mít kde trénovat. Ne čerpat krajské a městské peníze. My chceme badminton povznést, město a kraj by měly podporovat hlavně místní a oblastní kluby. Aby přibývaly, aby byly nábory. My se postaráme o to, aby byla nabídka sportování v tomto městském objektu kvalitní a rozmanitá.
Jaká je tedy vaše vize výchovy mládeže u nás?
Od loňského července, kdy jsem se stal předsedou svazu, jsme se na toto téma velmi zaměřili. Bylo potřeba přenastavit celý systém, protože celý život trpím tím, že v juniorské a dorostenecké kategorii jsme relativně schopní konkurovat evropské špičce, ale v určitém věku se to přestane dařit. Nemáme nadstavbu pro naše nejlepší hráče, kteří proto musí cestovat do zahraničí. Snažili jsme se to přenastavit na tři stupně přípravy. Jeden je klubová, kde jsou základy, návyky, držení rakety, technika, radost z badmintonu. Od tohoto stupně po ten třetí, což je Národní centrum, jsou mezistupněm sportovní centra mládeže, kde by se měli připravovat ti nejlepší z menších klubů a připravovat se na přechod mezi úplnou špičku. Zde už by mělo jít primárně o hráče, kteří chtějí být v Národním centru a jejich ambice jsou ty nejvyšší - medaile z evropských i světových turnajů. Když se ale někdo v patnácti letech rozhodne, že badminton bude jen volnočasová aktivita, naprosto to respektuji a chceme, aby takový hráč zůstal v systému. Hrál pro radost, věnoval se pak třeba trénování či jiné klubové činnosti. Ale jako svaz musíme a budeme přerozdělovat státní podporu mezi ty, kteří chtějí skutečně prorazit. Dokud nebudeme mít úspěch, nepovede se tenhle sport ještě víc rozvíjet.
Přibydou pak v Česku třeba i čistě profesionální hráči?
Nedá se předpokládat, že by u nás v dohledné době vznikly čistě profesionální kluby jako v Dánsku nebo v asijských zemích. Profesionální hráči jsou nyní v Národním centru. Badmintonu věnují veškerý čas, chtějí, aby to byla jejich profese. Ale máme další ambice. Přirovnal bych to k biatlonu. Také začínal jako malý sport s pár úspěchy a dnes je to trošku národní záležitost. Myslím, že to je i cesta pro badminton. S tím, že my máme výhodu, že tenhle sport si může vyzkoušet úplně každý. Takže mít pár hráčů jako vzor a k tomu desetitisíce lidí, kteří si badminton jednou za dva týdny půjdou zahrát.
K tomu je ale potřeba i ta výkladní skříň, mezinárodní úspěchy.
Samozřejmě. A ta začíná tím, že se dokážeme vůbec kvalifikovat na nejlepší turnaje. Olympijské hry, mistrovství světa. Proto se i já zapojuji jako trenér, snažím se předat něco, co si ještě pamatuji. (úsměv) Hlavně zkušenosti, které jsem během kariéry posbíral, a mohou být pro současnou generaci velmi cenné.
Jenže sezonu drtí koronavirová nákaza. Zrušený byl březnový Li-Ning Czech Open v Brně, kde se mělo bojovat o body pro olympijskou kvalifikaci. Nehraje se extraliga, ruší se turnaje... Jak vypadá aktuální situace směrem k olympijským hrám v Tokiu?
Šance pořád existuje! Kvartet Ludík, Mendrek, Tomalová, Švábíková je stále ve hře o olympijský turnaj i přesto, že se zatím téměř všechny kvalifikační turnaje ruší. Nakonec může rozhodovat jediný, s velkou pravděpodobností to bude dubnové ME v Kyjevě. Pokud se i to zruší, budeme netrpělivě vyhlížet redukovaný olympijský žebříček, do kterého se promítnou i kvalifikační kvóty dalších států, jejich postoj k případné neúčasti z důvodu covidu. Osobně jsem stále spíš optimista a věřím, že pokud se olympijské hry uskuteční, tak tam zástupce mít budeme.