Díky za klokaní školu. Olomouckého útočníka Nešpora zocelila Bohemka

Ostatně má klokaní školu Dalibora Slezáka nebo Lukáše Hartiga. „Když tam začínáte v mladém věku, klub vám přiroste k srdci. Nechal mě nakouknout do profesionálního fotbalu. Mám na to hezké vzpomínky. Něco speciálního,“ začíná vykládat.

Proč vaše kroky ale vedly ve dvanácti do Ďolíčku, a nikoli na Slavii? Tátovi na truc?
Byl jsem víc hyperaktivní dítě. Vyrůstal jsem na vesnici za Prahou, rodiče mě dali na základní školu do Prahy, která byla pod křídly Bohemians. Tělocvikáře mi dělal Ondřej Lunga a trénoval v Bohemce stejný ročník, co jsem byl. Po tělocviku jsem se dostal takhle do Bohemky. Kdybych byl ve škole, kterou má podchycenou Slavia nebo Sparta, nakoukl bych asi zase tam.

Prorazilo z vašeho ročníku víc hráčů do ligy?
Vůbec. Ani mně to moc nešlo. Vždycky jsem byl mezi posledními, o kterých se rozhodovalo, zda půjdou do jiného slabšího týmu v Praze. Ale svou pílí a cílevědomostí jsem se zakousl a postupnými kroky se tam pokaždé udržel. Z ročníku devadesát nikdo ligu nehrál, osmdesát devítka byl Honza Morávek, který je teď v Augsburgu.

8 fotografií

Kdo vás tehdy v ligové kabině klokanů ovlivnil?
Spíš výchova tam byla jiná, než je teď. Musím děkovat všem, co tam byli. Lukáš Přibyl dělal ředitele, ten mě taky ovlivnil hrozně moc. Pavel Hoftych mi dal šanci v první lize, v představenstvu byl Vláďa Suchý, na kterého moc rád vzpomínám. Z hráčů tam byla osa Marek Nikl, Radek Sňozík, Jirka Rychlík, Lukáš Hartig, Pavel Lukáš, to byla stará výchova. Ovlivnili vás v tom, že jste každý trénink musel dělat všechno naplno, nic vám nedali zadarmo. Po čase jste si vydobyl pozici, že vás vzali mezi sebe, ale ze začátku to nebylo jednoduché. Tréninky někdy byly slabší vojna, dávali vám to pořádně sežrat. Ale když jste se zocelil, oni viděli, že nic nevypustíte a každý trénink tam dáváte sto procent, tak vás vzali. Poděkovat chci Pavlovi Hoftychovi a asistentovi Medynskému, že mi dávali drezuru.

Formovali vaši hru založenou na zarputilosti?
Já jsem to měl tak odmala, dával jsem tomu všechno – i celkově mimo fotbal. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem něco neodkoukal třeba od Dalibora Slezáka, na toho nesmím zapomenout. Bylo mu třicet devět, já jsem přišel v devatenácti a nevěděl jsem, jestli mu mám vykat, nebo tykat. Mou hru ovlivnili, protože Pavel Hoftych mi pořád říkal, ať koukám na útočníky, jako je Slezák, Hartig, ať se od nich učím, beru si pozitiva, a když budu potřebovat, ať se jich na něco zeptám – vždycky byli otevření v komunikaci. Když se zpětně podíváte na Slezáka nebo Hartiga, jak hráli, tak tam nechali duši, bojovali. Chtěli vyždímat každý zápas, co měli v sobě.

Když se v neděli v Ďolíčku trefíte, hádám, že slavit budete, což?
Lehce vevnitř bych trošku zaslavil, samozřejmě bych byl šťastnej, ale aby to vedlo ke třem bodům.

Očekáváte písečnou válku?
V televizi jsem Ďolíček viděl a bůhví, jak bude vypadat naživo. V tomhle počasí nejsou trávníky ideální. Ale v Olomouci se o to starají trávníkáři tak, že patříme mezi týmy, které mají lepší hřiště. Když jsem se díval na Příbram se Slavií, ztratí to na špatném terénu fotbalovost. Hřiště na Bohemce je zapískované, bůhvíjak zválcované. Řekl jste správně, že to bude fotbal na písku.

 I za ten jste rád. Minulou sezonu jste téměř celou promarodil – zánět stydké kosti, bolavá záda.
A teď hraju všechno. Našel jsem fyzioterapeuta, který mi poradil cviky, co mi pomáhají, protože už taky nejsem mladík. Starám se o sebe víc, než jsem se staral, ale v tomhle jsem byl vždy profesionální. Co tělu dáte, to se vám vrátí. Jsem šťastnej, užívám si každý trénink a věřím, že když se o sebe budu starat, tak tělo bude držet.

Po zimní pauze nehraje Sigma špatně, ale porazili jste jen Opavu. Jak se to promítá na atmosféře v kabině, o které jste nezvykle kriticky mluvil na podzim?
V každém týmu je něco, nechtěl jsem, aby to vyznělo tak, že tady jsou problémy. Jen jsem říkal, že dnešní společnost lidí se pořád schovává za nějakou pravdu. Když jsou lidi k sobě otevřenější, funguje to pak víc, to je můj názor. Máme osm remíz, to mi přijde až moc. Musíme udržet konce zápasu, vždy vedeme a přestaneme hrát. To je jen o hlavách nás na hřišti. Tolik remíz jsem neměl v žádném klubu v kariéře. Jak jsem povídal o těch hráčích v Bohemce, tak ti by si takové zápasy nenechali utéct.

Strach o výhru jste měli i v týdnu v poháru proti třetiligovým Domažlicím.
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Život ve strachu není život. Na to se musíte zeptat ostatních. Když se člověk bojí, přivolá si jen to špatné. Domažlice za stavu 3:1 nedaly penaltu, hra nevypadala dobře, ale ukažte mi, kdy prvoligový klub prošel lehce přes kluby ze druhé třetí ligy. Z toho si nic nedělám, postoupili jsme, máme splněno. Spíš bychom se měli zaměřit na naši hru, na to, jak inkasujeme branky po triviálních chybách. Aleš Mandous je vždy zdrcený, že neudrží čisté konto, ale to není o něm, to je o hře celého týmu.

Minulé kolo jste v bláznivém zápase proti Spartě nehrál kvůli kartám. Trpěl jste jako divák, když otočila stav v nastavení ze druhé penalty?Hrozně mě mrzelo, že nehraju, ale byl jsem taky rád, že tam nejsem, protože to bych rozkousal pletivo u hřiště. To už se nám stalo dvakrát s Bohemkou, že vedeme 2:0 a prohrajeme 2:3. Byli jsme agresivní, presovali jsme Spartu, která neměla první poločas nic, ale když dostaneme gól, přestaneme si věřit a je jen otázkou času, než nám dají další. Mně se líbili mladí jako Mojma Chytil, Kryštof Daněk. Říkám jim, že to byl jeden zápas v kariéře, bude jich ještě dvě stě, přeju jim dlouhou kariéru, tak aby neusnuli na vavřínech. Dobrej zápas hrál Pablo González, i když nedal penaltu na 3:2, to je prostě fotbal. Spíš mě mrzí, že kluci tam nechali všechno. Vysílí vás to psychicky i fyzicky a nemáte z toho nic – pocit, že jste porazil Spartu, body. A jsme pořád v začarovaném kruhu.

Martin Nešpor v dresu Bohemians 1905  

Chybí vám na stadionu v kritických chvílích podpora diváků?
Já to tak neberu, i když je příjemnější, když vás diváci ženou. Ale já si nepřipouštím, že když dostaneme gól na 2:1, že bychom měli prohrát. Byl bych ovšem radši, kdyby nás diváci podpořili, to je jasné.

To fanoušci Bohemky vezmou štafle a vyrazí koukat přes zeď.
To je super. Zahřeje na srdci, když lidi za klubem stojí, fanoušci za Bohemku dýchají. Za betonovým plotem jsou na žebříkách a podporují klub, to je prostě hezký. Lidi v Čechách by si z toho měli brát příklad. Dnes jde sport stranou. Za našich let jsem měl v hlavě jenom balon, teď vám dítě sedí doma u telefonu, počítače, neleze po stromech a pak nemá ani lásku ke sportu. Plácáme se po zádech, jak jsme hokejový a fotbalový národ, ale v zemích jako Anglie, Skotsko, to jsou jinačí lidi. Tam je fotbal náboženství.

Bohemians už není jen týmem bojovníků. Budete si muset dát pozor hlavně na střelce Necida?
Souhlasím. Líbili se mi na Spartě, jak byli organizovaní. Nenechali Spartě místo pro rozehrávku. Trenéři Luděk Klusáček a Erich Brabec odvádí dobrou práci. Když se bavíme s Kamilem Vackem, chválí si tréninky. Hra Bohemky už není založená jen na mydlení a velké bojovnosti, mají nějakou tvář. Tomáše Necida znám už z Polska, když hrával v Legii Varšava. Tam mu to moc nevyšlo, ale teď Bohemce pomáhá, dal nějaké góly, je nebezpečný ve vápně, budeme si na něj dávat pozor.

A na penalty. Nepamatuji sezonu, kdy jim Sigma čelila tolikrát.
Když se kouknete, jak si to řídí VAR, je v české lize celkově víc penalt. To je na dlouhou debatu. My jsme taky dost penalt kopali. Penalta, kterou udělal proti Spartě Ondra Zmrzlý, je nešťastná. Ale druhá od Lukáše Greššáka byla velká blbost. Takových penalt je potřeba se vyvarovat, ne když Ondra Zmrzlý v zápalu boje netrefí balon ve vápně – to se stává. Ale že zatáhneme hráče v malém vápně, to vidí každý, to není potřeba VAR. Když jsem koukal na penaltu v zápase Příbram – Slavia, je to takové zvláštní. Na VAR mám rozpolcený názor. Musíme se na těžkém terénu hlavně vyrovnat soupeři zarputilostí, s každým protivníkem na své pozici, abychom vyhrávali minisouboje. Musíme víc chtít vyhrát a zlomit ty remízy.