Lekce z demokracie a právního státu

Jejím adresátem je Ústřední volební komise (CEC) složená ze zástupců politických stran; v jejím čele stojí soudce Nejvyššího soudu, v případě těchto voleb je to  Uzi Fogelman.  Zabývat se těmito stížnostmi patří do jedné z kompetencí CEC.

Onou osobou vyvolávající kontroverzi je  Ibtisama Maraanaová Menuhinová, izraelská Arabka (*1975), politička, filmová režisérka a producentka, která je na sedmém místě kandidátky labouristické strany (obr. 1).

... obr. 1/Podklad: Web izraelské Ústřední volební komise CEC.

Ve středu 17. února ECE rozhodla o tom, že Ibtisama se voleb nesmí zúčastnit. Vyhověla tím dvěma stížnostem. Jednu z nich podal člen labouristické strany Maozia Segal, veterán izraelské armády (IDF), který byl během služby těžce zraněn (přišel o levou ruku); jeho stížnost podpořily pravicové strany Likud, Nová naděje a Náboženský sionismus. Autorem druhé stížnosti je krajně pravicová – a pro mnohé neméně kontroverzní – partaj Otzma Yehudit.

Veterán Segal veřejnoprávnímu médiu KAN řekl, že stížnost podal na základě svého hlubokého přesvědčení o tom, že občan, který se veřejně vyjadřuje tak jako Ibtisama, nemůže v Knesetu zastupovat labouristickou stranu,  jíž je členem. Současně ale sdělil, co mu způsobuje „velký smutek“. Že jeho žádost byla projednána spolu s žádostí podle něj extrémní ultrapravicové strany Otzma Yehudit, neboť její podání bylo motivováno politicky, přičemž filozofie této strany je od filozofie labouristů velmi vzdálená.

O jaká vyjádření Ibtisamy jde?

V minulosti se chlubila tím, že ostentativně bojkotuje pamětní den Yom Hazikaron. Ten se slaví každý rok v předvečer Dne nezávislosti a izraelská společnost si při něm připomíná vojáky (muže i ženy), kteří položili život při obraně státu, a také oběti teroristických útoků. Součástí vzpomínky je i zvuk sirén: během dvou minut se v Izraeli „zastaví život“. Kromě jiného lidé vystoupí z automobilů a uctí padlé.

Toto Ibtisama zásadně nedělala. Sirény ignorovala a provokativně pokračovala v jízdě.

Navíc jsou ve stížnosti uvedeny její antisionistické postoje, útoky vůči IDF i Státu Izrael („je to odporná země“); o Pásmu Gazy hovořila jako o „ghettu pod brutální izraelskou okupací“.

Lze namítnout: Je Izrael demokratickou zemí s garantovanou svobodou slova, když tímto způsobem řeší názory a postoje jednotlivce? Odpověď je jednoznačná: Samozřejmě! Ibtisama své názory a postoje mohla veřejně prezentovat, aniž byla postižena. V právním státě nelze ale upírat oponentům jejího chování možnost vznést námitku – a o té rozhoduje k tomu ustavený orgán.

Je ale Ibtisama po středečním (17/2) rozhodnutí CEC bez šancí? Nikoli. Odvolat se může – v souladu s dikcí zákona - k Nejvyššímu soudu a jak informuje server Times of Israel (který je hlavním zdrojem informace pro tento článek), obvykle to dopadne tak, že Nejvyšší soud zvrátí rozhodnutí CEC ve prospěch kandidáta. (Zákon říká, že rozhodnutí CEC o zákazu kandidatury musí potvrdit Nejvyšší soud.)

Ibtisamě může být ku prospěchu, že se za své výroky ohledně neúcty při Yomu Hazikaron veřejně omluvila a ujistila, že nyní již památku padlých respektuje (resp. neznevažuje).

DALŠÍ  ASPEKTY

Tato kauza má ale víc aspektů. V rámci předvolebního boje jsme svědky řady silných vyjádření. Předsedkyně labouristické strany Merav Michaeliová se vyjádřila, že snahy o diskvalifikaci jejich kandidátky jsou součástí „programu podněcování proti ní“; není to prý nepodobné tomu, čemu čelil premiér Rabin před atentátem 1995. „Pokračujeme ve stejné kampani podněcování, která začala proti Rabinovi v roce 1993 a trvá dosud. Není rozdíl mezi tím, co se stalo jí a tím, co se stalo Rabinovi,“ řekla Michaeliová armádnímu rozhlasu. (Její názor.)

Pikantní je, že strana Otzma Yehudit, která jednu z oněch dvou stížností proti kandidatuře Ibtisamy podala, sama čelila v minulosti podobnému úsilí vyřadit ji z voleb. Šéf strany Itamar Ben Gvir nechal tehdy ve svém domě pověsit obraz Barucha Goldsteina, který před 27 lety postřílel v hebronské Jeskyni patriarchů 29 muslimských věřících a dalších 125 zranil (sám pak byl přeživšími Araby ubit). Ben Gvir se hájil tím, že Goldstein před masakrem zachránil jako lékař spoustu židovských životů – a za to mu chtěl vzdát poctu. Byl to průhledný trik: na obrázku za Goldsteinem je Jeskyně patriarchů. (Proč asi?) 

Před dubnovými volbami 2019 byl Nejvyšším soudem vyřazen kandidát Otzmy Yehudit  Michael Ben Ari a před srpnovými volbami konanými téhož roku dva kandidáti této strany: Baruch Marzel a Ben Zion Gopstein. Ve všech případech šlo o židovské kandidáty. Podle Nejvyššího soudu podněcovali k rasismu (srovnej  navazující odstavec) .

CO ŘÍKÁ „KONSTITUCE“?

V této souvislosti nahlédněme do izraelské legislativy. Co říká „Základní zákon: Kneset“ o možnosti zabránit někomu kandidovat? V článku 7A/části „a“, odstavcích 1 až 3 se píše, že omezení se týká kandidátní listiny nebo jednotlivce, pakliže jejich cíle nebo činy výslovně nebo implicitně (nepřímo)

• popírají existenci Státu Izrael jako židovského a demokratického státu;
• podněcují k rasismu;
• podporují ozbrojený boj proti Státu Izrael, ať už ze strany nepřátelského státu nebo teroristické organizace.

ROZUMÍTE TOMU?

A ještě jedno podivení týkající se Ibtisamy. Podle Times of Israel se sama považuje za Palestinku. Přitom se narodila v malém izraelském městě Fureidis (jižně od Haify) a nyní žije v Jaffě. Jde tedy o občanku Izraele arabské národnosti. Pokud sama sebe považuje za Palestinku, ačkoli místem narození ani bydlištěm nemá s Palestinou (ve smyslu Palestinskoarabské autonomie) nic společného, pak se musíme zeptat, co to znamená? Co Arabové termínem „Palestina“ vlastně myslí? Ibtisama se v Izraeli narodila, v Izraeli žije, má samozřejmě izraelské občanství, kandiduje do izraelského parlamentu – a je Palestinka? Rozumíte tomu?