„V roce 2020 jsme zaznamenali určitý ‚genderový‘ trend, tedy větší množství násilných žen. Celkem se na nás v roce 2020 obrátilo 125 klientů, z toho 81 mužů a 44 žen. Z celkového počtu klientů tak ženy tvoří 35 procent,“ uvedla Věra Víchová, metodička střediska Diakonie v Praze.
Diakonie v rámci programu Stop násilí, který funguje od roku 2009, poskytuje kromě terapeutických programů také individuální terapii pachatelům násilných trestných činů, kterým je absolvování programu uloženo soudně.
Právě v této části programu byly poprvé v roce 2020 i dvě ženy odsouzené za závažný násilný čin na partnerovi. „Jestli na to měla vliv pandemie či nikoliv, lze pouze usuzovat, nicméně jde o poměrně významný posun,“ uvedla Víchová. Ve společnosti totiž stále přetrvává stereotyp o tom, že násilní jsou muži a ženy jsou oběti.
„U závažnějších násilných činů, za které byly pachatelky odsouzeny, to bylo až na jednu výjimku vždy násilí na partnerovi,“ vysvětlila Víchová s tím, že u násilí na dětech je motivace spíše vnější, a to na základě doporučení Orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
„Případ, kdy by dobrovolně násilná žena, která páchá násilí na partnerovi či dětech, sama vyhledala program, nemáme,“ vysvětlila Víchová.
Dlouho jsem nevěděl, že jsem oběť domácího násilí, říká týraný muž |
Mírně se počet žen zvýšil i podle organizace Spondea, která pořádá kurzy s názvem Chci ovládnout svůj vztek. „V průběhu pandemie se mírně zvýšil počet matek, které nezvládají vztek směrem ke svým dětem, nelze však na tak malém vzorku říci, zda to bylo důsledkem pandemie,“ uvedl k tomu terapeut Jiří Ammer.
Počet klientů vzostl také organizaci Persefona. „Je ale těžké říct, zdali je to jen v důsledku pandemie. Objevilo se možná o trochu více klientů, kteří přichází v rozchodovém či rozvodovém období, protože to jejich vztah během pandemie neustál,“ uvedla k tomu ředitelka organizace Dagmar Rudická.
Hodně klientů podle ní mluví o tom, že by zřejmě jejich vztah kvůli vzteklému a agresivnímu chování dříve či později asi skončil. Pandemie a s ní zvýšená míra stresu a frustrace tento rozchod pouze urychlila.
Mlčení.
Překážka, která stojí mezi těmi, kterých se násilí osobně týká (ať už jeho oběťmi, původci násilí nebo jejich blízkými osobami) a odbornou pomocí!
A přitom stačí jen pár slov podpory a pochopení. Tato slova nás mohou stát hodně sil, ale mají potenciál změnit mnoho! Mohou obětem život zlepšit nebo zachránit. Stejně tak pro pachatele to může být cesta z naučených způsobů zvládání konfliktů.
Nikdy nevíme, co je za zavřenými dveřmi. Zámkem na nich je mlčení nás všech.
Klienti, kteří vyhledají pomoc sami, jsou také více motivovaní a chtějí na sobě pracovat. V takovém případě je pak změna velmi brzy znatelná. „V případě potřeby se v programu věnujeme i jiným tématům než jen vzteku samotnému, protože mnohdy tato témata s jejich reakcemi souvisí. Největší prostor ale věnujeme práci se vztekem a jeho zvládání,“ uvedla terapeutka Adéla Klingelová z organizace Persefona.
Terapiím pro agresory se věnuje také Liga otevřených mužů, která eviduje zájem ve vlnách. „Poslední velký zájem jsme zaznamenali přes vánoční svátky. Vánoce jsou již tradičně zatěžkávací zkouškou pro rodinné vztahy a v souvislosti s novým rokem a předsevzetími dělat věci lépe či jinak, mají lidé větší zájem na sobě pracovat,“ uvedla Alexandra Eisnerová, koordinátorka programu Zvládání vzteku.
Program funguje nepřetržitě i po dobu pandemie, klienti mohou využívat individuální podporu v rámci bezplatných konzultací. „Skupinový program také běží v on-line režimu a účastníci jsou otevřeni sdílení i přestože toto prostředí není příliš osobní,“ dodala Eisnerová s tím, že zájem o program Zvládání vzteku či téma násilí v blízkých vztazích mezi odborníky i laickou veřejností obecně stoupá.
Online prostor přináší i výhody, klienti mohou být sdílnější
Programy organizace Spondea pro násilné osoby fungují bez omezení, v současné době však zaznamenaly útlum přicházejících klientů. „Pravděpodobně kvůli stávajícím restrikcím nechtějí chodit nebo nevědí, že mohou využívat naše služby,“ popsal Jiří Ammer, terapeut programu Chci ovládnout vztek.
Na původce domácího násilí se zapomíná. Je třeba pomoct i jim, říká Stočesová |
Terapie se tak ve velké míře přesouvají do online prostoru. Ne ale všechny. „Zejména v individuální terapii nařízené soudem musí klient absolvovat alespoň tři konzultace tváří v tvář, dále alespoň jednou měsíčně musí přijít na osobní konzultaci,“ popsala Víchová s tím, že ostatní konzultace mohou být online.
Persefona pak klientům nabízí konzultace telefonické, online i osobní, přičemž je na nich, co si vyberou. „Zkušenost je ale taková, že klienti preferují konzultace osobní, pokud to opatření či jejich situace umožňuje,“ nastínila Klingelová.
Kde hledat pomoc se zvládáním vzteku?DIAKONIE SPONDEA PERSEFONA |
„Vnímáme rozdíl mezi první vlnou a současností, kdy loni na začátku pandemie panoval strach z osobního setkávání. V současné době klienti spíše osobní konzultace preferují. Situací jsou již unaveni,“ vysvětlila.
Diakonie nyní analyzuje úskalí online poskytovaných terapií, ale i výhody, mezi které patří zejména čas a prostor věnovaný klientovi.
„Terapie se tak stává dostupnou většímu počtu klientů. Ti mohou být i sdílnější, dokáží mluvit o náročných tématech, ke kterým by při osobním setkání nesebrali odvahu,“ uvedla Víchová.
Dveře k terapeutům jsou otevřené
Organizace předpokládají nárůst klientů po skončení lockdownu. „Vzhledem k celosvětovým statistikám o nárůstu násilných incidentů v blízkých vztazích a zhoršení celkového duševního zdraví populace se dá předpokládat, že nás ještě časem čeká zpětná vlna nových klientů,“ míní Ammer.
Podle Víchové byla situace během pandemie specifická zejména v tom, že v době přísných opatření nebylo možné přijímat nové klienty, neboť úvodní pohovor a vstupní konzultace musí probíhat osobně. „Očekáváme proto nárůst klientů, kteří se potýkají s násilím, kteří nemohli do programu vstoupit,“ doplnila.
„Pokud bude mít někdo pocit, že svůj vztek nezvládá, naše dveře jsou mu otevřeny, protože to nejlepší co může udělat, je poznat svůj vztek a naučit se jej ovládat,“ vyzvala Rudická.
Výzkum Blanky Nyklové a Dany Moree ze Sociologického ústavu Akademie věd a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, který se zabýval problematikou domácího násilí během pandemie, potvrdil, že fyzické násilí s viditelnými důsledky je pouhou špičkou ledovce.
Daleko častěji jde o opakující se dlouhodobou kombinaci psychického, fyzického, sexuálního i ekonomického násilí a manipulace. Zejména v období pandemie tak násilné osoby mohou oběť ještě snadněji manipulovat a kontrolovat, a to právě v důsledku omezení pohybu a sociálních kontaktů oběti.
Podle dat před pandemií řešila policie v průměru dva případy týrání osoby žijící ve společné domácnosti denně. Orgány sociálněprávní ochrany dětí každoročně registrují přibližně 2 500 případů domácího násilí v rodinách, kde děti vyrůstají, a každý rok je z důvodu domácího násilí vykázáno přes 1 300 násilných osob.
Kde hledat pomoc jako oběť?Bílý kruh bezpečí pomáhá obětem a svědkům trestných činů ROSA se specializuje na pomoc ženám, obětem domácího násilí a jejich dětem PROFEM centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí ACORUS pomoc osobám ohroženým domácím násilím PERSEFONA pomoc obětem domácího a sexuálního násilí v Jihomoravském kraji |
