Co se změnilo na chodu ordinace od doby, kdy začala epidemie koronaviru?
Lenka Dejdarová (LD): K běžné práci přibylo covidové kolečko. Ráno ještě před odběry krve provádíme v ordinaci výtěry z nosohltanu a testujeme antigenními testy, provádíme i výtěry na PCR. Následně zajišťujeme vše, co je třeba u pacientů, kteří měli antigenní test pozitivní. Píšeme neschopenky, vysvětlujeme, jak mají postupovat, vystavujeme i karantény a žádanky na test pro jejich kontakty, když jde o naše pacienti. Odpoledne přicházejí výsledky PCR testů z laboratoří, po kterých následují další telefonáty.
Jiří Pražák (JP): Pacienti volají během celé pracovní doby. V krizových dnech je pro ně problematické se dovolat, protože pevná linka i mobil jsou skoro pořád obsazené. A když se jim to podaří, tak se může stát, že mluvím na druhé lince a musí zavolat později. Jeden hovor dokončíte a telefon hned zvoní znova.
Co je pro vás na určování diagnózy po telefonu nejnáročnější?
LD: Když mám pacienta před sebou, vidím jeho mimiku, řeč těla a slyším, jak mluví. Tím pádem mám mnohem víc informací, než dostanu přes telefon. Distanční kontakt je vyhrazen pro lidi s onemocněním covid nebo při podezření na něj. I tak se snažím kromě informací zachytit další signály, jako zadýchávání se během řeči či kašel.
JP: Také záleží , co má daný člověk za chorobu a jaké příznaky dokáže popsat. Na řadu symptomů, které pacient neřekne, protože je nepokládá za podstatné, je třeba se cíleně vyptat. Pak z toho všeho skládám pravděpodobnou diagnózu. To je bez přímého vyšetření složitější, to fyzické zkrátka chybí. Výhodou, která ve vyšetření po telefonu pomůže, je znalost pacientů. Mnohdy je poznám po hlase, i když si třeba nevybavím jméno. Lidé jsou různí, o někom víte, že volá s prkotinami.
Setkáváte se s tím, že pacienti váhají s konzultací po telefonu a jejich život je poté v ohrožení?
JP: Ano, i takové případy jsem zaznamenal. Bývá to především u pacientů, kteří když už volají, tak jim určitě něco je. Nechtějí otravovat, a tak čekají, že se zlepší. Někdy ano, ale někdy bohužel ne. A pak už jde i o život.
Zajímají se pacienti o očkování proti koronaviru?
JP: Mnoho pacientů má o vakcínu zájem. Poprvé jsme očkovali minulý týden, kdy budeme znovu, je otázka.
LD: Vakcinace je teď velké téma. Menší část pacientů má názor jasný, většina chce ale o očkování mluvit, mají nějaké informace a spoustu otázek, které potřebují položit před tím, než se rozhodnou. Lidé jsou navíc zahlceni informacemi, a hlavně dezinformacemi ze sociálních sítí a z řetězových mailů.
Jak říkáte, ohledně očkování a koronaviru koluje řada dezinformací. Museli jste už nějaké vyvracet?
LD: Ano. Co se dezinformací týče, ta ohledně čipování při výtěru a očkování už není tak populární, ale přibylo obav z vlivu vakcíny na DNA člověka. S tím, že se člověk po očkování promění v opici, jsem se setkala několikrát. Obavy mých pacientů beru vážně a jsem ráda, že se ptají. Vědí, že jsem zastáncem vakcinace a na jejich otázky se snažím vždy podrobně odpovědět. A co se „opičí otázky“ týče, zatím se zdá, že funguje názorný příklad – se sestřičkou jsme očkované a zatím nás banány nechávají celkem v klidu.
JP: Nejčastěji se setkávám s tvrzením, že je covid těžší chřipka. Bohužel je to dané i mediálními vyjádřeními některých odborníků, což se pak jiným kapacitám, natož praktickému lékaři, vyvrací těžko.
Jak vnímáte aktuální vakcinaci v České republice?
JP: U nás ve Zlínském kraji je vakcín málo, i když v Česku prý jsou. Logistika pravděpodobně selhává. Naprosto jsem nepochopil, proč je praktikům bráněno očkovat, když vakcíny máme a většina z nás očkovat chce a pacienti zájem mají. Stát ale není schopen zajistit očkování v dostatečném množství na všechna místa, což je frustrující.
LD: Jsem zoufalá, když vidím, jak složitý a drahý systém očkovacích center a registrace do nich vzniká. V republice je přibližně 5500 praktiků pro dospělé. Kdyby očkovalo 4000 z nás deset pacientů denně, což je při běžném provozu ordinace zcela bez problémů, pak by každým týdnem přibylo 200 tisíc očkovaných. Jsme schopni očkovat i násobně více, jen ty vakcíny stále nemáme, a tak čekáme. Politici zasedají, tvoří očkovací strategie, budují centra a vysvětlují nám, proč očkovat nemůžeme. Počty nemocných a mrtvých rostou a světlo na konci tunelu se vzdaluje.
Chová se podle vás společnost v současnosti zodpovědně?
JP: Bohužel mám pocit, že ne. Na jaře 2020 to bylo úplně jiné, lidé táhli za jeden provaz. Potom se to nějak zvrtlo. Zejména u těch, které si naše společnost zvolila jako své zástupce lidu. Pak přestala důvěra občanů v jejich prohlášení a rozhodnutí a už to jelo. A proto jsme teď tam, kde jsme. V boji s covidem na ocasu světa.
LD: Rozhodně by pomohla centrálně řízená osvěta. Představovala bych si důvěryhodnou, sympatickou, charismatickou osobu, jakousi „tvář covidové doby“, která by byla schopna vysvětlit důvody jednotlivých opatření a vzbudit v lidech důvěru, že má smysl se jimi řídit.
