Kde vzduchem létá smůla, najdete běžkařku Terezu Beranovou. Nadějná sprinterka nedávno upalovala za zlatem na MS do 23 let, ale spadla na zem, když jí Ruska Falejevová stoupla na patky lyží. Na startu světového šampionátu v Oberstdorfu má ve čtvrtek novou šanci ve sprintu klasicky. „Nebudu se hroutit, doufám, že se mi to vrátí něčím fakt velikým,“ usmívá se Beranová.
Nešťastné historky k ní tak nějak patří. Už na minulém MS v Seefeldu ve čtvrtfinále upadla po kolizi s Američankou Kernovou. Na loňském MS do 23 let v Lahti jí finále uniklo o setinu, podobně jako v prosinci semifinále při závodu SP v Davosu. Zažila i zlomenou hůlku v Drážďanech, než ve Vuokatti po triumfu v kvalifikaci i všech rozjížďkách přišla ve finále její značková kolize s Ruskou. V tom závodě nakonec rozhodčí potrestali i ji kvůli kontaktu se Švédkou Lindströmovou.
V reálném čase jste ale už skoro sahala po zlatu, jak na ten moment vzpomínáte?
„Pro mě to byl úspěch tak jako tak, s tím pádem i bez něho. Nepřijdu si, že bych o něco přišla. Přijde mi to jako super ponaučení do dalších sprintů.“
V první chvíli jste ale dlouho zklamaně ležela na zemi…
„Já jsem to zprvu absolutně nepochopila. Já jsem nevěděla, že to byla chyba té Rusky, myslela jsem si, že za to můžu sama, na což jsem zvyklá. Nepochopila jsem, proč já, proč ne nikdo jiný? Vybrala jsem si toho dost, u mě snad není závod bez nějaké kolize, bez nějakého jiného defektu. Ale měla jsem kolem sebe hrozně dobrý tým lidí, holek, které mě v tom dlouho nenechaly. Je to sport, nemůžu si myslet, že když vyhraju kvalifikaci a další rozjížďky, že vyhraju i finále. Zjistila jsem, že ve sprintu to takhle nefunguje. Ve sprintu nikdo není lídr, nikdo si nemůže být jistý. A mně se to stává dvojnásob.“
Měla jste chuť si po závodě s Ruskou Anastasjou Falejevovou, která vás srazila k zemi, promluvit?
„Já taková povaha úplně nejsem. Beru to tak, že to je sport. Co od toho můžu čekat? Takže mi přijde zbytečné se na někoho zlobit. Nemyslím, že to lidi dělají úmyslně. S tou Anou jsme si podaly ruce, že to byl sprint. Ona se mi omluvila. Myslím, že jsem naštvala Švédku, ta řekla, že jsem jí zruinovala den. Což asi jo, chápala jsem to. Ta holčina má mnohem těžší se dostat ze Švédska, kde je neskutečná konkurence, na Světový pohár. Ani jsem to neřešila, přišlo mi to zbytečné. Ona neokusila, tak jako já, jak to na Světovém poháru bývá občas nemilosrdné. Bolí to tam mnohem víc než na těchto dětských závodech.“
Co vám tahle zkušenost dala?
„Já z těchto věcí hrozně dobře tvořím. Ráda je přijmu do své cesty, byla dost trnitá… Doufám, že se mi to všechno hrozně vrátí na něčem fakt velikým. Když ne, tak se to nevrátí, tak to tak je, nebudu se hroutit. Momentálně se mají lidi mnohem hůř a nějaký plán je fakt nic.“
Jak se dá z podobných událostí něco tvořit, jak o tom mluvíte?
„Určitě si z toho můžete vzít něco do dalšího závodu. Že si nebudete jistý, že vás nikdo nepodkosí, protože on vás někdo podkosí. Musíte být obezřetnější. Myslím, že sprint je v těchto věcech jenom o štěstí.“
Čekáte, že to bude podobně ostré i na mistrovství světa v Oberstdorfu?
„Ano, čekám, že to bude ostré. Nic si předem nenamlouvám. Myslím si, že to bude hodně těžké. U kluků to asi bude víc na tělo. U holek to bude taky na tělo. Dopředu se bude chtít dostat každá. Je hodně dlouhá cílová rovinka, před kterou je zatáčka, do které se najede v plném počtu. Tam by se to mohlo vykosit…“
Přes počet vašich smolných historek už jste ve Světovém poháru byla i v top desítce. Cítíte se v elitní konkurenci jistější?
„Mám dobrý pocit, že se jim každý rok přibližuju. Teď jsme jako tým udělali hodně velký skok, jak po fyzičnu, tak v psychické stránce jsme na tom dobře. Teď je třeba se v těch závodních módech víc zažít, nezaleknout se jich. Oni jsou fakt blízko, ta elita je fakt na dosah. Ve sprintu vám nahrává, že se může stát nějaký pád a jste tam, že ani nevíte jak.“
Nemáte strach z velkého vedra, které v Oberstdorfu panuje?
„Já ho chci zažít, protože to vedro bude až po kvalifikaci. Doufám, že se přes kvalifikaci přeneseme a v tom vedru budeme moct jet. Bude to těžké, mokré, rozryté, pro nás váhově silnější kategorie trošičku neúnosné…“
Vidíte šanci dobrým výkonem zabojovat o nominaci do týmového sprintu, kde reprezentační kouč Jan Franc zatím upřednostňuje Kateřinu Razýmovou s Kateřinou Janatovou?
„Šance je, ale buďme k sobě soudní. Ta podmínka bude těžká, náročná. Je dobrá volba tam dát Káču Razýmovou, která je na distanci fakt dobrá a od nás odskočená. Mohla by to Janatce přinést na dobrém místě, mohl by to být dobrý výsledek. Určitě bych ráda týmový sprint někdy taky jela, ale prostě se nás nahromadilo dost. Je to na trenérovi.“
