Vydáno 01.03.2021 | autor: Barbora Kubalová
Žijeme v 21. století, rovná práva pro ženy přesto nejsou samozřejmostí. Za stejnou práci dostávají prokazatelně méně peněz než muži, „ne“ podle některých znamená „ano“ a krátká sukně je částí společnosti vnímána jako pobídka ke znásilnění. Politici ze sousedních zemích se do toho všeho snaží omezit možnost rozhodování žen o jejich vlastním těle. Sepsali jsme pro vás děsivé písně o znásilnění, fyzickém i psychickém týrání, manipulaci, ale i právu na svobodné rozhodnutí nosit hidžáb.
Mona Haydar
Na konci ledna 2021 ztratily ženy v Polsku jednu z posledních možností podstoupit potrat, podle tamního ústavního soudu ovadaného vládnoucí stranou Právo a spravedlnost je umělé ukončení těhotenství kvůli vývojovým vadám plodu neústavní. Ženy tak musí odnosit i děti, které se prokazatelně narodí nebo mrtvé.
Na Slovensku zrušili poslanci v půlce února proplácení potratů zdravotními pojišťovnami pro ženy nad 40 let, na dalších omezeních interrupcí poslanci vládního hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) usilovně pracují. Nic na tom nemění ani vrcholící pandemie nového typu koronaviru a související paralýza společnosti.
Katarzia vydala epický videoklip k singlu Hoří i voda loni v říjnu, tedy zrovna v době, kdy v Polsku propukly masové protesty kvůli zpřísnění již tak dost přísného zákona o potratech. Podobný zákon byl tehdy projednáván i na Slovensku, přičemž neprošel o pouhý jeden hlas. „Nevíme, co se stane, až bude ten ‚náš‘ zákon za půl roku znovu předložen. Tentokrát neprošel jen díky náhodě,“ vysvětlila tehdy zpěvačka.
„Chtěli bychom, aby lidé diskutovali o rovnosti pohlaví v osobních vztazích. Chtěli bychom, aby se změnil diskurs slova feminismus, které má na Slovensku i v Česku velmi negativní konotaci a působí radikálně,“ vysvětlila Katarzia pro iREPORT motivace za výpravným videoklipem.
Vzhledem k momentální situaci, kdy na Slovensku přestali proplácet potraty ženám nad 40 let, a návrh zákona na úplný zákaz potratů je (uprostřed vrcholící pandemie) znovu na stole, to vypadá, že nás čeká ještě dlouhá cesta.
Dravý kvartet z Londýna popisuje svůj styl jako „zuřivý feministický post-hardcore“ a přesně v tomto duchu formuluje své myšlenky stručně a jasně: „moje tělo / moje volba, ... ještě jednou na mě sáhni a já tě k*rva zabiju“. Zpěvačka Ren Aldridge údajně napsala text po zkušenostech se sexuálním násilím „v punkové komunitě i mimo ni“. Videoklip je pak kompilací videí, která poslali kapele fanoušci.
Skladbu The Boiler nahrála Rhoda Dakar původně ještě jako zpěvačka The Bodysnatchers, nahrávací společnost ji ale odmítla vydat a dívčí 2tone kapela se po roce se rozpadla. Když se ale Rhoda Dakar stala součástí reinkarnace ikonické kapely The Specials, jejíž část začala po roce 1982 vystupovat Special AKA, dostala děsivá píseň druhou šanci.
Na uvolněném ska beatu Dakar vypráví o příjemném setkání nesebevědomé dívky s neznámým mužem, její tón hlasu rychle získává na naléhavosti, následně přechází v křik a pláč. Není třeba nápověd, aby si posluchač domyslel, k čemu v děsivé písni došlo. Přestože se rádia i televize tvářily, že singl nikdy nevyšel, skladba o fenoménu „date rape“ dosáhla úctyhodné 35. příčky v britské hitparádě.
Screaming Females se nikdy nebáli v hudbě otevřeně vyjadřovat své (nejen) politické názory. Nebude tedy překvapením, že na albu All at Once vokalistka Melissa Paternoster zpívá i o tom, že když se rozhodne nepokračovat ve svém rodu a neporodí potomka, je to jen a pouze její věc.
Skladba vyšla i v remixované verzi ve spolupráci s rapperkami Moor Mother a Sammus. Ty si berou servítky ještě méně a všem rádoby bojovníkům, kteří vědí, co je pro ženy nejlepší a přirozené, vzkazují: „Když máš tak rád moje tělo, tak si vem můj zadek a polib mi ho.“
Lesley Gore nahrála jeden ze svých největších hitů v roce 1963, když jí bylo pouhých 17 let. Zpívá v ní o tom, že nikomu nepatří a nikdo jí nemá říkat, co má dělat. Přestože se píseň stala inspirací pro stovky mladých emancipovaných dívek, a dokonce je občas označována za inspiraci druhé vlny feministického hnutí v USA, za textem stojí dva muži, konkrétně John Madara a David White. Sama Lesley Gore píseň komentovala sporadicky: „Brala jsem to tak, že je mi sedmnáct a je super stát na pódiu a říkat lidem ‚já vám nepatřím‘“.
Saudská Arábie byla donedávna poslední zemí na světě, kde měly ženy zakázáno řídit auta. To se snažilo změnit hnutí saudskoarabských žen jménem Women to Drive. M.I.A. tímto singlem a klipem hnutí otevřeně podpořila.
Až v roce 2017 saudský král oficiálně uznal, že řízení žen není v rozporu s právem Šaría a od roku 2018 se začaly saudským ženám vydávat řidičské průkazy. Zároveň ale bylo několik hlavních představitelů hnutí uvězněno a mučeno, z nichž mnozí dodnes nejsou na svobodě.
Syrsko-americká rapperka dokazuje, že ne každá muslimka, která nosí hidžáb, tak činí z donucení. V textu ostře vyjadřuje svou frustraci ze všech vtíravých dotazů neznalých Američanů. „Tvoje vlasy jsou určitě moc pěkné / Nepotíš se v tom? / Není ti to moc těsné?“ Mona Haydar odpovídá, že hidžáb nosí, protože chce, a jestli má někomu něco více vysvětlovat, tak to rozhodně nebude zadarmo.
Feministická pop-punková kapela Tacocat se proslavila mimo jiné třeba písní Crimson Wave o menstruaci, v I Hate the Weekend zase zpívá o lidech, kteří celý týden tvrdnou v otravné práci, aby o víkendu vyrazili dělat rachot a nepořádek do města. Ve skladbě Men Explain Things to Me si její členové vzali na paškál takzvaný mansplaining, což je složení anglických slov man a explain. Jedná se o situaci, kdy muž začne ženě vysvětlovat něco, co ona vůbec vysvětlit nepotřebuje, navíc takovým tónem, jako by byla úplně hloupá. Což samozřejmě ženy, které hloupé nejsou, dost štve.
Nikola Mucha svým jedinečným způsobem zpracovala snad každé téma, které může takovou běžnou ženu v životě potkat. Téma skladby MeToo je zřejmé už z názvu. Mucha se na vyhrocenou kauzu podívala „střízlivým“ pohledem – někteří chlapi totiž chtějí „svýho hada vyvenčit“, zatímco spousta jiných opravdu „chce jen pomoct s kočárkem“, na což se někdy zapomíná.
Nakonec úplná novinka od Pussy Riot ve spolupráci s genderově fluidním Dorianem Electrou. Nadya Tolokonnikova v této skladbě zpracovala své osobní trauma ze vztahu, ve kterém zažila emocionální i fyzické týrání. Svým fanouškům skrze píseň vzkazuje, jak je důležité pečovat o sebe a své duševní zdraví a toxickým vztahům se vyhýbat obloukem. Videoklip je plný blikání a (snad) umělé krve, takže epileptikům a slabším povahám doporučujeme poslouchat jen audio.
Text: Barbora Pěchová, foto: archiv iREPORT
Témata: Katarzia, Mucha, Pussy Riot, Petrol Girls, M.I.A., The Specials, Rhoda Dakar, Dorian Electra, Tacocat, Mona Haydar, Lesley Gore, Screaming Females
.jpg)
