Sběratel z Krucemburku vrací starým věcem krásu a je rád, když ji lidé vidí

Když se mu sbírka už nemohla vejít do domu, našel pro ni místo, kde by si ji mohli prohlédnout i ostatní.

Začalo to hodinami

První historické předměty začal Jaroslav Jirásek sbírat v polovině 60. let. „Začal jsem hodinami. Potom to byly stabilní motory, s tím se poháněly mlátičky, cirkulárky a podobné věci. Viděl jsem taky šicí stroje, některé byly krásně zdobené, tak jsem to začal shromažďovat.“

Do sbírky přibývaly i historické kočárky, sošky a obrázky do světnic, obuvnické stroje nebo stará rádia. Většinu předmětů dokáže Jaroslav Jirásek opravit. Těší ho, když jim vrátí život a krásu. „Lidi si s tím tenkrát vyhráli, to se musí zachránit takové krásné věci,“ říká sběratel s nadšením.

„Třeba šicí stroje, u těch se ukáže, jak byly krásné a jestli můžou znovu fungovat, až když to celé rozeberete, vyčistíte, a když se to opískuje, to jsem vozil do Hlinska. A když tam někde byly zbytky barev, tak jsem trochu věděl, jak to má vypadat, a podle toho jsem to natřel.“

Muzeum jak ze starých časů

Věci se začaly hromadit a domů se všechny nevešly. Ty největší kusy – hlavně šicí stroje a staré motorky, ty byly uskladněné v továrně Intermont, kde Jaroslav Jirásek léta pracoval. Když šel do důchodu, nebylo možné mít celou sbírku doma.

„A tak manželka navrhla: tady v Horním Studenci je stará škola a je prázdná. Obec patří pod Ždírec nad Doubravou, tak jsme zajeli za starostou Ždírce a ve škole vzniklo muzeum,“ vzpomíná sběratel.

Muzeum užitných předmětů provozoval i s manželkou. „Byl jsem rád, že to lidi vidí, když se lidi ptali, na co je tohle, na co támhleto, i když taky o všem všechno nevím, to se nedá zvládnout,“ směje se Jaroslav Jirásek.

Muzeum v Horním Studenci se pro návštěvníky právě teď opravuje a vylepšuje, přístupné bude opět v létě 2021.