Optimismus mi pomáhá vyrovnat se s postižením dcery. Snažím se ho proto šířit dál, říká Eva Nemčková

S Evou Nemčkovou se život nemazlil. Po komplikovaném porodu první dcery museli mladí rodiče čelit kruté diagnóze, která obrátila jejich život naruby. I přes vlastní náročnou životní situaci se ale Eva snaží pomáhat také ostatním pečujícím rodinám. Pod značkou Needo vyrábí pomůcky usnadňující každodenní péči o lidi s handicapem. Cenné informace i příběhy jednotlivých rodin nově s posluchači sdílí také v podcastu.

Váš podnikatelský příběh začíná, s nadsázkou řečeno, u bryndáku. Může nám zrod značky Needo přiblížit?

Moje starší dcera Paulínka se narodila s dětskou mozkovou obrnou. Nemá jemnou ani hrubou motoriku, je ležící a hodně sliní. Vždycky na sobě musí mít nepromokavý šátek, který ji ochrání od vlhkosti. A tady jsme narazili na problém. Když se Paulínka dostala do puberty, hledala jsem kvalitní textilní pomůcky bez infantilních vzorů, a zjistila jsem, že nabídka pomůcek je u nás i ve světě tristní. Dlouho jsem na situaci nadávala, až jsem si řekla, že ji zkusím změnit sama. A tak se začala rodit značka Needo. Udělala jsem si průzkum trhu a první vyrobené vzorky výrobků jsem darovala rodičům ve stacionáři, který Pauli denně navštěvuje. Podle jejich reakcí jsem výrobky upravila, nechala ušít první zásobu a pustila se do tvorby e-shopu.

To zní skoro snadně! Věřím ale, že cesta k výrobě vlastních pomůcek jednoduchá nebyla…

To určitě ne. První rok jsem nakoupila profesionální stroje a spolu s krejčovou jsme vyvíjely ten správný střih a materiál, který by plnil funkci a designová kritéria adolescenta nebo dospělého člověka. Po čase jsem si ale uvědomila, že moje podnikání musí mít větší zásah, a našla jsem si chráněnou dílnu, která zaměstnává lidi s handicapem. Dnes jsem nadšená, že výrobou našeho zboží vytvářím pracovní uplatnění pro handicapované, a tak Needo sortiment pomáhá už od začátku výroby.

Jak vznikají nápady na nové výrobky?

Většinou opravdu z našich osobních potřeb a obecně potřeb pečujících rodin. S dcerou často manipulujeme a vždy jsme řešili, že se jí při přesunu vykasalo tričko. Tak vznikla potřeba vyrobit body v dospělé velikosti. V zimě se trápíme s oblékáním bundy, natáhnout ji na spastické ruce je nadlidský úkol. Našla jsem proto řešení v podobě postranních zipů, které všíváme na oba boky bundy. Paulínka miluje jídlo, ale stravování jí trvá velmi dlouho. Aby jídlo zůstalo teplé, nabízíme termo talíře nebo flašky a hrnečky. Zaměřuji se hlavně na neexistující řešení, která usnadní život pečujícím i opečovávaným. Aktuálně vyvíjíme speciální mikiny pro sedící, kteří mají omezenou motoriku při oblékání, nebo overaly pro děti a dospělé s poruchami autistického spektra.

Pomáháte ostatním, aby byl život snazší. Jaké pomoci se dostalo mladé mamince, která se dozvěděla fatální diagnózu své dcery před 22 lety?

Příběh narození Paulínky je složitý. Hodně věcí se tehdy událo špatně. Z porodnice jsme ale odcházeli s tím, že naše dcera je zdravá a bude v pořádku. Diagnózu spastické formy dětské mozkové obrny jsme se dozvěděli až po třech měsících. Bylo nám vysvětleno, že je potřeba cvičit Vojtovu metodu nebo dát dítě do ústavu. To bylo samozřejmě strašné, na začátku nám chyběly základní informace, jasné instrukce o možnosti léčby a kontakty. Byli jsme zmatení, zranění a nevěděli, co nás čeká a na co se připravit.

Máte pocit, že v tomto ohledu se situace v průběhu let zlepšila?

V každé fázi života řešíme jiné situace a je těžké dnes odhadnout, jak bych fungovala. Jako veliký pokrok ale vnímám existenci sítě organizací rané péče, které rodičům pomohou v prvních chvílích, uklidní je, navedou. Určitě se změnila situace v oblasti vzdělávání, kdy jsou děti s postižením součástí školního systému, mají možnost osobní asistence, případně navštěvování speciálních škol. Velká změna nastala i v podobě denních a týdenních stacionářů. Postupně se zvyšují jejich počty i kvalita služeb. Dnes je standardem, že máme ve stacionáři na výběr různé druhy terapií, zážitků, chráněných dílen, výletů, a dokonce i pobytových zájezdů. Všechny změny zažíváme s Pauli naostro a je skvělé pozorovat, jak se to v čase lepší. I když stále je samozřejmě na čem pracovat.

Když opomineme zajištění Paulínky, myslel někdo na vás? Respektive, myslí někdo nyní na pečující rodiny a jejich psychickou pohodu?

Přesně tato otázka mě trápí nejvíc. Sociální systém je nedokonalý a nemyslí na rehabilitaci pečující rodiny, která často bývá nekompletní. Rodiče stárnou a odcházejí rychleji než děti, o které se starají. Neznám pečující, které by netrápila otázka „co bude, až tu nebudu?“ Je pravda, že za 22 let života mé dcery se nám nikdy neozval sociální úřad, případně úřad práce, pod který spadá agenda spojená se sociálními příspěvky, aby se zajímal o to, jestli vše zvládáme. O pomoc se musíme hlásit, a to je často frustrující. Přitom by stačilo málo. V mém ideálním světě fantazie by třeba úřady mohly pečujícím posílat personalizované newslettery s aktuálními informacemi, možnostmi, termíny a kontakty na nápomocné organizace. Rodiny by získaly pocit, že na ně systém myslí, a stálo by to minimum peněz. Podobných zlepšováků máme my pečující celou řadu, stačí se zeptat. 😊

Byla potřeba dodat pečujícím psychickou vzpruhu důvod k tomu, že jste začala nahrávat podcasty NEEDo TALKs?

Podcasty NEEDo TALKs vznikly přirozeně. Už když jsem zakládala Needo, nechtěla jsem vytvořit jen obyčejný e-shop, ale platformu, kde by se rodiny cítily jako doma, věděly, že se myslí na jejich potřeby a problémy. A tak mě napadlo sdílet jejich příběhy. Původně jsem plánovala založit blog, ale doba se posouvá a naskytla se možnost nahrávat podcasty. Natáčíme je s Lenkou Bártovou, se kterou se známe ze stacionáře. Obě jsme mámy dětí s postižením, ale zároveň jsme každá jiná, a dokonce mluvíme jiným jazykem.

Komu jsou tedy podcasty určeny? Zaměřujete se primárně na rodiny pečující o handicapovaného člena rodiny?

Chtěly jsme přinést a sdílet reálné příběhy rodin, zaměřit se na různé druhy postižení, na odlišný pohled mámy, otce, sourozence, ale přizvaly jsme i asistenty, zástupce stacionářů nebo nadací. Je pro nás důležité, že máme možnost vybrat si téma, které s námi rezonuje, vyslechnout si jiný názor nebo zkušenost. Ale rozhodně nejde o nějaké fňukání, je to o potřebě mluvit, informovat se, mít pocit sounáležitosti. Jsme rády, když si v příběhu posluchač najde něco, co mu pomůže. Věřím, že příběhy přinášejí neskutečnou dávku inspirace i pro toho, koho se téma postižení vůbec netýká. A pro nás s Lenkou jde i o seberealizaci a překonávání vlastních limitů.  

Jak se vůbec cítíte v roli podcasterky? A vlastně i tak trochu „celebrity“. Po tom, co vaše druhá dcera Kristína vyhrála Masterchefa, se na vás přeci jen upřelo více pozornosti.

Na začátků byly velké obavy, nemáme s nahráváním rozhovorů velké zkušenosti. Bály jsme se, jestli bude dostatek hostů, témat a hlavně posluchačů. Tyto obavy se ale už po prvních dílech rozplynuly. Moji druhou dceru Kristínku jsme pozvaly do jednoho z dílů, aby ji Lenka vyzpovídala, jak se zdravé dítě cítí vedle sestry s těžkým postižením. Pro mě osobně jde o nejdojemnější epizodu. Její vliv ale pro Needo nevyužíváme, budujeme si publikum postupně samy. Kristínka ale o své sestře mluví velmi otevřeně a pomáhá zase jinou formou.

Je pro vás práce formou relaxu nebo možná i útěku od náročné mateřské role?

Needo v žádném případě neberu jako únik, ale spíš super model zapojení celé rodiny do podnikání, a to včetně Paulínky, která je tváří a jedinou modelkou značky. Je ale pravda, že je potřeba vše vyvážit. Mámou na plný úvazek jsem už 22 let, a ještě dlouho budu. Aby mi nedošly baterky, musím myslet i na sebe a svoje zájmy, na manžela, na druhou dceru a na možnost se realizovat v práci. Jsem podnikavý typ a vždy hledám v životě možnosti, jak věci realizovat a uskutečnit. A jsem šťastná, že můžu říct, že mi mé podnikání dává smysl a naplnění. 

Vždy, když vás někde vidím, máte úsměv od ucha k uchu. Co Vám pomáhá udržet optimismus?

Děkuji za kompliment, optimismus mě provází životem a ráda se obklopuji pozitivně laděnými lidmi. Je to možná určitá forma, jak se s postižením dcery vyrovnat. Neznamená to ale, že nejsou chvíle, kdy pláču a jsem smutná. S dobrou náladou je ale všechno o něco jednodušší.

Medailonek

Původem Slovenka Eva Nemčková (47) žije v Praze a je maminkou dvou dospělých dcer. Starší Paulína ale kvůli vážnému postižení vyžaduje celodenní péči. Nedostačující nabídku pomůcek nutných pro péči o dospívající dceru se Eva rozhodla vyřešit po svém. Založila značku Needo a pečujícím rodinám dnes nabízí široký sortiment zboží, které usnadňuje každodenní život. Nově natáčí i inspirativní podcasty, do kterých zve odborníky i zástupce pečujících rodin. Při podnikání zúročuje také svoji zálibu ve focení. Jedinou modelkou značky Needo je její dcera Paulínka.