Za úvodní dva měsíce roku stihla jen sedm mačů: dva v Abú Zabí, dva v melbournské generálce a tři na Australian Open, kde skončila po bitvě s krajankou Karolínou Muchovou. Takový program Plíškové nikdy neseděl. Tím spíš, že už loni musela z obvyklé porce výrazně slevit.
„Hlavním cílem proto je odehrát tolik turnajů a zápasů, kolik budu moci,“ pronesla na virtuální tiskové konferenci v Kataru. „Cítím, že mi turnajový rytmus chybí. Zdaleka se ani neblížím tomu, jak bych chtěla hrát.“
V překotně rostoucím Dauhá, které se pomalu připravuje na fotbalové mistrovství světa, v roce 2017 slavila titul. „Ráda jsem se vrátila,“ říká. „Podmínky by mi mohly vyhovovat, povrch je trochu pomalejší, tak to mám ráda.“
Zároveň má před sebou ošidný program: po úvodním volném kole ji nejspíš potká Tunisanka Ons Jabeurová – jednoznačně nejlepší arabská hráčka, s níž v Dauhá loni prohrála.
 |
„Publikum bylo hlasité a trochu brutální,“ usmála se při vzpomínce na to, jak v Kataru povzbuzovali Jabeurovou. „Je to těžká soupeřka, tady obzvlášť, umí hrát hodně pestře, vždycky je to proti ní náročné. Ale já jsem prostě ráda, že zase můžu hrát tenis. Na to se těším.“
Po návratu z Austrálie se na chvíli stavila ve vlasti a ještě stihla třeskuté mrazy, které Česko sevřely, s chutí si zabruslila u táty na rybníku. Po krátkém volnu však Plíšková zamířila do Monaka, aby se mohla potkat s koučem Saschou Bajinem a svým chorvatským kondičním trenérem.
„Sascha byl třeba v Německu a tím, že mám tým z různých národností, bylo v této době snadnější dostat ho celý do Monaka. Uvidíme, co bude, až se vrátím z Dubaje,“ uvedla Plíšková pro Radiožurnál.
Do Spojených arabských emirátů se bude přesouvat právě z Kataru a dvojboj na betonech Blízkého východu naznačí, co vlastně od sezony může čekat.
Spolupráci s Bajinem, který stál jako trenér u zrodu nynější velké šampionky Naomi Ósakaové, si chválí. „Celý tým funguje skvěle. A tréninky vypadají sice ne úžasně, ale celkem dobře,“ říká ona. Jen ty zápasy se nedaří sbírat...
„Momentálně se nemá cenu dívat moc do budoucnosti. A do minulosti taky ne, tu stejně nezměním. Snažím se žít přítomností,“ popisuje Plíšková.
To aktuálně není snadné asi pro nikoho na planetě.
„Ale mně se daří dobře,“ opáčí ona. „Pokud si na něco stěžuju, tak většinou na sebe a to si nechávám pro svůj tým, nemá cenu to probírat veřejně.“
V koronavirové éře se snaží zachovávat si optimismus.
„I v té nejlepší sezoně vždycky najdete něco, co se nepodařilo, případně to šlo udělat lépe,“ soudí. „A zvlášť v těchto složitých časech je podle mě důležité najít si drobnosti, ze kterých máte radost. A tím je pro mě teď možnost zahrát si pár turnajů po sobě. Budu se prostě dál snažit – o moc víc udělat nemůžu.“
