Kliknutím zvětšíteZpívali ji politici, popové hvězdy, operní pěvkyně, ba i detektiv Frank Drebin ve filmové parodii Bláznivá střela. Melodie nejslavnější, nejmilovanější, ale také nejnenáviděnější americké písně je ještě o tři roky starší než Spojené státy. Prožila s nimi dobré i zlé a trvalo přes 150 let, než si vysloužila status první hudební dámy USA.
Víno, ženy, zpěv
The Star-Spangled Banner, což bychom měli překládat jako Hvězdami posetý praporec, je fúzí dvou různých děl. Hudba byla převzata z písně To Anacreon In Heaven, nazývané též The Anacreontic Song. Ta vznikla kolem roku 1773 v Anglii, zatímco Spojené státy americké existují teprve od 4. července 1776, kdy vyhlásily nezávislost právě na Velké Británii.
The Anacreontic Song byl hymnou londýnského společenského klubu The Anacreontic Society. Co bylo náplní tohoto spolku, můžeme snadno uhádnout: anakreontská poezie, pojmenovaná podle starořeckého básníka Anakreóna, přece vzývala víno, ženy, zpěv…
Tedy klub pijáků! To ale neznamená, že by mezi ně sem tam nezavítal někdo skutečně významný. Třeba skladatel Joseph Haydn, jenž členům Anakreontské společnosti zkraje roku 1791 uspořádal soukromý koncert.
Básník na palubě
Píseň britských gentlemanů byla svého času velice populární a brzy se stala známým pokřikem notoriků z obou stran Atlantiku. Původní text napsal prezident klubu Ralph Tomlinson, hudbu složil varhaník a zpěvák sboru Westminsterské katedrály John Stafford Smith.
Nyní přeskočíme tisíce kilometrů vodní plochy a několik desetiletí. Jsme v Baltimoru ve státě Maryland na východě USA a sledujeme těžké ostřelování vojenské pevnosti Fort McHenry. Spolu s námi se na tu zkázu bezmocně dívá pětatřicetiletý právník Francis Scott Key. marylandský rodák, patriot a ve volném čase básník.
Je noc, píše se 7. září 1814. Kolem zuří britsko-americká válka, známá také jako druhá americká válka za nezávislost. Key spolu s plukovníkem Johnem Stuartem Skinnerem dojednává na palubě lodi britského námořnictva výměnu válečného zajatce.
Loď Jejího Veličenstva nese název Tonnant a zajatcem je marylandský lékař William Beanes. Čím se provinil? Během britské invaze sice dobrovolně poskytl svůj dům cizím oficírům, ale když dezertéři z královské armády počali drancovat okolí, vzal zákon do vlastních rukou.
S pomocí dalších občanů zahnal rabiáty do městského vězení a zamkl je tam. Jednomu z nepřátel se však podařilo uniknout. Dostal se zpět k anglické flotile a o všem podrobně referoval. Britové, kteří si mysleli, že je vůči nim Beanes loajální, svraštili čelo a pak nařídili, aby byl neposlušný Američan zatčen.
Zoufalý vzdor
Je stále hluboká noc, ale o týden později. Z diplomatické večeře v kajutě lodi Tonnant se stal nucený pobyt na dvou dalších britských plavidlech. Viceadmirál Cochrane a generál Ross nakonec přece jen souhlasili, že zajatce propustí. Dovolili, aby se trojice baltimorských vlastenců vrátila na neutrální loď Minden, zakázali jí však vystoupit na břeh. Právě totiž probíhá zkázonosné bombardování pevnosti Fort McHenry a s ním i celého slavného Baltimoru.
Francis Scott Key je nucen pozorovat z moře, jak britské pumy ničí jeho domov. K ránu, když boje utichnou a zdá se, že jediné, co z pevnosti zůstalo, je vlající standarta s 15 hvězdami a stejným počtem pruhů, napíše Key na zadní část dopisu, který našel v kapse, báseň plnou vzdoru. Zachytí v ní oslňující rudou záři raket odpálených z britské lodi Erebus i bomby vybuchující v povětří, které vstříc pevnosti vyslali námořníci z lodi Meteor.
Key báseň nazve Defence Of Fort M’Henry (Obrana pevnosti McHenry). O týden později mu ji otisknou baltimorské noviny. Mimochodem, už předtím použil podobné verše v básni, které dal titul When The Warrior Returns (Když se vrací válečník). I tam se mluví o hvězdami posetém praporci…
Pomsta je sladká
Ještě dříve než na stránkách baltimorského deníku vyšel text v letáku podobném našim kramářským baladám. Zásluhu na tom měl Keyův švagr Joseph H. Nicholson, který báseň osobně zanesl tiskaři. Nicholson je také tím, koho napadlo, že se slova dobře hodí na nápěv opileckého songu z Londýna. Byl v tom kus ironie a snad i touhy po odplatě. Ale mohlo to vzniknout i zcela spontánně: z americké občanské války známe řadu případů, kdy se původně jižanská písnička stala bojovou hymnou Severu – a naopak.
Key se směl vrátit na pevninu 16. září 1814. A po dvacátém už jeho báseň četli odběratelé všech významných amerických listů. Hudební vydavatel z Baltimoru pan Thomas Carr pak jako první verše nadepsal lepším a prodejnějším titulem: The Star-Spangled Banner.
Trvalo však ještě dalších 116 let, než americký Kongres a prezident Herbert Hoover prohlásili skladbu 3. března 1931 za oficiální hymnu USA.
13
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
