Předali jsme se do rukou volených zástupců, koalice i opozice, a často se nestačíme divit, co všechno je možné, i to nemožné. A nemůžeme s tím, my suverén, nic dělat. Můžeme se proti tomu ohrazovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co můžeme dělat. Nejsme Švýcarsko, kde je lid od obce až po stát nejvýznamnější hráč v řízení věcí veřejných, jsme Česká republika.
Ale k věci. Cestou ven z covidového krunýře je zřejmě jedinou cestou masové očkování, s čímž je mezi lidem asi většinová shoda. Ale není čím, respektive tím čím je možné očkovat, toho je poskrovnu. Producentů potřebné vakcíny je mnoho, ale potencionální konzumenty nejsou schopni uspokojit, když navíc funguje rčení, že košile je bližší než kabát. A ještě jednou navíc, v řadě existujících vakcín jsou některé IN a jiné OUT. Politicky IN a politicky OUT. Zdraví!? Zdraví je, podle mne, zcela apolitická kategorie, pokud se nemýlím. Je to priorita a málokoho zajímá například politická orientace lékaře a jeho názory na to či ono. Zajímá nás jen to, zda nás dokáže s naší aktivní účastí uzdravit. A pokud to už nejde, zda nám pomůže odejít důstojně a za minimalizované fyzické bolesti z tohoto světa. Myslím, si proto, že i začínající boj o Ano či Ne ruské vakcíně Sputnik, by měl být jednak věcí odborné veřejnosti, a jednak, a to především, věcí lidí. Není snad problém zjistit, kolik lidí vezme za vděk ruskou vakcínu a kolik ne. Když to víme u kdejakého běžného zboží, tak to lze zjistit u život zachraňující vakcíny. Pokud je zájem ve stovkách, tak na Sputnik zapomeňme. Pokud je zájem ve statisících nebo milionech, tak Sputnik kupme (mnozí lidé by si tuto vakcínu i klidně zaplatili). Jde totiž o zdraví, jde o život. Nechme to na lidech.
Vzpomínám si na film Pianista, kde na sklonku války zachrání život židovskému pianistovi německý důstojník. Podle logiky některých lidí měl pianista pomoc odmítnout a zemřít.
Na závěr si nemohu odpustit odbočení k jedné mediální hvězdě. Za minulého režimu se v hospodě baví dva kamarádi. „Franto, představ si. Ráno otevřu noviny – Lenin. Přijdu na halu k soustruhu – na stěně Lenin. Večer doma otevřu televizi – Lenin. Víš, já už začínám mít strach otevřít konzervu!“ Já už se také bojím otevřít konzervu, aby na mě nevyskočil dvojitý ministr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
