↗

Úředník, který se se závažnou ekologickou katastrofou setká jednou za život nemůže improvizovat, naopak by měl postupovat podle jasně daného a závazného scénáře, říká senátorka Jitka Seitlová. Foto FB J. Seitlová

Paní místopředsedkyně Senátu, Bečvy byla otrávena před více než dvěma měsíci. Jak si vysvětlujete, že doposud nevíme, kdo a proč ekologickou katastrofu, jež otrávila pětatřicet kilometrů toku a zahubila na čtyřicet tun ryb, způsobil?

Těžko odpovědět, veškeré informace má Policie České republiky, která je nesděluje, proto nelze jasně říct, co vyšetřování brzdí, respektive prodlužuje. Musím ovšem připomenout, že v důsledku postupů některých odpovědných míst již na počátku likvidace havárie vznikla řada nejasností, jež mohou rozplétání kauzy komplikovat.

Únik ze sklonku září ovšem nebyl zdaleka jediný. Na konci října se objevila na Bečvě pěna a Česká inspekce životního prostředí o pár dní později uvedla, že se jednalo o nikl. V tomto týdnu do Bečvy unikla prozatím neznámá látka znovu. Jak si to vysvětlujete?

Mluvíme o sběrném kanálu, do něhož ústí výpustě z areálů četných firem, jež pracují s látkami, které mohou způsobit znečištění. Není proto snadné všechny ohlídat. A rozhodně nelze vyloučit — a místní mi to v rozhovorech potvrzovali —, že podobné úniky se zde odehrály již v minulosti. Z toho plyne, že je třeba zajistit vyšší kontrolu.

Znamená to, že do našich řek jsou pravidelně vypouštěny tu více, tu méně nebezpečné látky, ale veřejnost se o tom nedozví, protože na danou problematiku není upřena mediální a politická pozornost?

Pokud jde o Bečvu, tak jsem si v létě nechala předložit analýzy, z nichž vyplynulo, že kvalita tamější vody byla velmi dobrá. Jedná se však o závěry, které stojí na odběrech, jež jsou prováděny jednou za čtvrt roku. To znamená, že pokud v mezidobí do řeky unikla nějaká méně nebezpečná látka než kyanid, nikdo si toho nemusel povšimnout.

Abychom dokázali zachytit i menší havárie, museli bychom přistoupit k trvalému monitoringu. V rizikových místech pod průmyslovými areály, jako je například tento kanál nebo poblíž zdrojů pitné vody, bych to považovala za správné a potřebné opatření.

Když říkáte, že nejste spokojena s dosavadním průběhem vyšetřování, můžete upřesnit, co tím přesně míníte? Máte dojem, že odpovědné orgány pochybily? Které a jak přesně?

Jednoznačně víme, že šetření od samého počátku probíhalo na několika úrovních a nebylo zcela dobře koordinované. Nedávám to ale za vinu jen dotčeným úřadům a institucím, z mých konzultací zatím vyplynulo, že platné právní předpisy nestanovují jasné kompetence, zejména pokud jde o spolupráci mezi jednotlivými oblastmi působnosti státní správy. Zkrátka, stávající znění právních předpisů nevytváří podmínky pro to, aby úřady podobné situace dobře zvládaly. Minimálně jim dostatečně nepomáhá.

Oznámila jste vytvoření expertního týmu, který se bude zabývat průběhem likvidace havárie na Bečvě s cílem upravit příslušnou legislativu. Koho jste přizvala a v jakých oblastech pokládáte platné právní předpisy za nedostatečné? Co od výsledků práce očekáváte?

Nechci předbíhat, právě identifikace slabých míst bude hlavní náplní práce expertního týmu. Zatím jsme na začátku. Nicméně — jak jsem již říkala — za klíčový problém považuji, že odpovědné orgány nemají jednoznačně stanovené postupy a povinnosti. Když se stane podobná havárie a my neznáme viníka, tak by úřad měl vědět, co má udělat.

Dnes je v právních předpisech napsáno, že má postupovat přiměřeně jako při povodních. To je těžko uchopitelné a dost neurčité. Úředník, který se s katastrofou takového rozsahu setká jednou za život, nemůže improvizovat, naopak by měl postupovat podle jasně daného a závazného scénáře.

Právě tím směrem jsem se chtěl vydat. Platný vodní zákon uvádí, že řízení prací při zneškodňování havárií přísluší vodoprávnímu úřadu, tedy pracovníkům městského odboru životního prostředí. Například ve Valašském Meziříčí se jedná o tři referenty. Zajímalo by mě, zda jsou vodoprávní úřady s to naplňovat požadavky zákona? Zda mají dostatečné kapacity? A zda vědí, jaké kroky podniknout?

Chybí jím právní a metodický rámec, aby se byli s to s haváriemi dobře vypořádat. Úředníci sice mohou využívat odborných konzultací a metodické pomoci například ze strany České inspekce životního prostředí, otázkou ovšem je, zda o pomoc v případě Bečvy požádali a zda se jim jí dostalo. Tím se hodláme v rámci mého expertního týmu zabývat.

Měl jsem na mysli spíše materiální kapacity…

Není jasně stanoveno, kdo a za jakých podmínek má úředníkům vodoprávních úřadu poskytnout materiální pomoc. Ta ostatně není připravená ani operativně. Například laboratoře na odběr vzorků. Zkrátka, systém v současné době neumí na obdobné situace náležitě reagovat.

Podle našich poznatků se v případě otravy na Bečvě nepostupovalo podle Metodického postupu vyšetřování havarijních úhynů ryb vydaného Fakultou rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity. Víte o tom? A víte, proč tomu tak bylo?

Vím, že metodika nebyla použita. Domnívám se, že jde o chybu způsobenou špatnou koordinací jednotlivých složek. Tato, ale i další metodiky bohužel nejsou obecně známé. Pokládala bych proto za smysluplné, kdyby se jí podařilo překlopit, například jako přílohu do podzákonného předpisu, aby orgány veřejné správy, které se do takové situace dostanou, věděly, co mají dělat.

Organizace Arnika v polovině října zveřejnila výzvu „Řeka bez jedů“, v níž volá po přísnějších limitech pro vypouštění a nakládání s chemikáliemi a sledování větší škály látek ohrožujících kvalitu vody. Jde o cestu, kterou se chcete vydat i vy?

Záměr Arniky plně podporuji, bohužel právní předpisy, které jsme v listopadu v Senátu projednávali, mám na mysli návrh zákona o odpadech, jdou přesně opačným směrem, když pravidla pro nakládání s nebezpečnými odpady rozvolňují skrze snižování ohlašovací povinnosti, čímž obdobným tragédiím do budoucna otevírají prostor.

Cílem mého expertního týmu, jehož bych ráda dosáhla, je soubor doporučení v oblasti změn legislativy, zajištění technického zázemí, metodiky a managementu zvládání havárií ve vodách. Nevylučuji také předložení některých návrhů změn zákonů.

Je na místě se bavit rovněž o možném navýšení pokut a dalších postihů za zavinění zvlášť závažné ekologické katastrofy?

V případě kontaminace povrchových a podzemních vod lze i dnes uložit vcelku vysoké pokuty, ale nebývá to snadné, neboť se jen těžko prokazuje, kdo havárii způsobil. Zvláště tehdy, když se nepodaří zajistit důkazy hned zpočátku. Vysoké pokuty neřeší situace málo solventních firem. Pro nakládání s nebezpečnými látkami považuji za důležitou podmínku pojištění, ta ale v našich zákonech až na několik ojedinělých výjimek chybí.

V souvislosti s otravou Bečvy se nicméně otevřela otázka možného využití zákona o ekologické újmě, který neřeší jen okamžitou likvidaci havárie, ale i povinnost nápravy souvisejících poškození ekologického systému. Ve všech případech ovšem musí být nejprve nalezen viník.

A vy stále věříte, že se původce havárie najde?

Je pro mě nepředstavitelné, aby Policie České republiky viníka havárie, která poškodila biotop řeky a bude mít dlouhodobé důsledky, nenašla.

Opakovaně narážíme do nedostatky právní úpravy, kdo za ně nese odpovědnost?

Gesci nad ochranou vod má ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s ministerstvem zemědělství. Je to prosté.

Proč podle vás ani poté, kdy Policie České republiky oznámila, že nevydala žádné informační embargo, jednotlivé instituce, které prováděly měření, nezveřejnily konkrétní údaje o místech a časech odběrů a naměřených hodnotách?

Ačkoli chápu, že Policie České republiky vede přípravné řízení a informace, o kterých se domnívá, že mohou ohrozit průběh vyšetřování, neposkytuje, tak si nejsem jistá tím, že musí zůstat utajeny všechny informace, které s případem souvisí. Myslím, že zatajování všech skutečností leda zvyšuje nedůvěru veřejnosti a přispívá — bohužel — k přesvědčení, že vyšetřování není vedeno zcela nestranně.

Jak si vysvětlujete, že odpovědná místa odmítají sdílet informace, a to i ty podané na základě zákona o svobodném přístupu k informacím? Odpírají poskytovat informace i vám jako senátorce?

Ano, odmítají součinnost. Podklady, která si od úřadů a institucí vyžádali policisté, mi nejsou k dispozici jako komukoliv jinému.

Jak hodnotíte dosavadní kroky vládnoucí politické reprezentace, zejména ministra životního prostředí Richarda Brabce?

Vyjádření premiéra a ministra nepřispívají k tomu, aby lidé věřili, že vše probíhá, tak jak by podle zákonů mělo.

Bylo by na místě, aby Brabec dal svou funkci k dispozici, kdyby se nakonec prokázalo, že zdrojem úniku byla chemička DEZA ze svěřenských fondů premiéra Andreje Babiše, kterou jako viníka hned zkraje vyloučil?

V současné době je situace značně nepřehledná, takže bych nerada dávala podobně kategorická prohlášení. Ministr Brabec ovšem za svá předchozí — v mnoha ohledech nešťastná — prohlášení bezpochyby politickou odpovědnost nese. Zaráží mě však ještě jedna věc, a to doba, kterou si vyšetřování doposud vyžádalo. Ptám se, jak dlouho ještě bude trvat. A jak dlouho se ještě veřejnost nic konkrétnějšího nedozví.

JAN GRUBER