- Inzerce -

Symbióza organického světa a elektroniky podle Stanislava Abraháma

Na svém novém albu se věčný zvukový hledač Stanislav Abrahám představuje v nečekaně přístupné a vyrovnané podobě, která však skrývá spoustu zajímavých detailů.

Hudebníka a zvukového experimentátora Stanislava Abraháma ze stránek HIS Voice už zajisté dobře znáte. Stačí se vrátit alespoň k rozhovoru, který s ním před třemi roky vedl Ian Mikyska (zde). My se k němu dnes vracíme v souvislosti s albem Forces, které potichu vypustil do světa skrze svůj bandcampový profil 21. prosince loňského roku. Už samotné datum zimního slunovratu jako by naznačovalo, jak moc bude obsah kolekce spjat s přírodou nebo primárně organickými zvuky odkazujícími na běžné úkony uprostřed přírody. Právě při čtení tři roky starého rozhovoru může člověka napadnout, zda bude Stanislav v rámci své hudební cesty elektronické nástroje ještě nadále „potřebovat“. I řada prací z poslední doby, včetně spolupráce na slovenském projektu Gothic Route (zde), se nese ve znamení čistě akustických zvuků, i když následně občas silně procesovaných. První skladba novinky, Lotus Fountain, ale jasně naznačuje, že syntetické party tu budou zastávat poměrně významnou úlohu.

Stanislav Abrahám je mistr výrazných atmosférických hudebních momentů. Při poslechu desky Forces jsem si často připadal, jako bych s hudbou pomalu plul mírně nad zemí. Nabyté zkušenosti během více než dvacetileté kariéry muzikanta, skladatele nebo zvukaře vyčleňují Abrahámovu hudbu z dlouhého zástupu navzájem zaměnitelných ambientních tvůrců. Klíčem je neobyčejně citlivá práce s terénními nahrávkami, jež berou posluchače na přeskáčku do výrazně odlišných míst. Potkáme zde „vodní skladby“ Ravine nebo Every Little Cell, procházku po hliněné nebo kamenité cestě v Remoteless, „industriální jazz“ v podobě hrajícího domácího radiátoru v Personal Coltrane, drobné záblesky elektronické taneční minulosti v Born To Be 303 nebo urbánní sondy z pražského metra v Karma Corridor. Všechny tyto kompozice stojí na manipulovaných samplech, ale i ty, které se bez primárního pošťouchnutí z reálného světa obejdou (Midnight nebo Healer), nesou náladu jistého status quo, období, kdy jsou jevy a procesy v relativní rovnováze a my se můžeme věnovat jejich hlubšímu zkoumání bez obav, že na nás vybafne nějaké nepříjemné nebo tísnivé překvapení.

Slyšel jsem už desítky nahrávek, které mne nadchly svými originálními koncepty, jenže tím nejzajímavějším na nich byl nakonec v bookletu popsaný proces jejich vzniku. Forces žádný takový základní formativní prvek nemá a zjevně se soustředí hlavně na hudbu samotnou. Možná i proto chutná tato jemná zvuková šlehačka tak opojně, aniž by člověka přesladila.

Stanislav Abrahám: Forces
(https://stanislavabraham.bandcamp.com)