Zábranský napsal facebookový status místo románu. Má svou nejlepší knihu teprve před sebou?
O Davidovi Zábranském se pořád tvrdí, že rozděluje své čtenáře na ty, kteří ho nenávidí, a ty, kteří ho milují. V aktuálním vydání Liberatury jsme vzorek společnosti zkopírovali docela věrně. Podle Hany Řičicové je na Republice hezká jen obálka, podle Jonáše to není zdaleka taková katastrofa.
„Andrej byl otec i syn i premiér,“ píše se na krásné fialové obálce zatím posledního románu Davida Zábranského Republika. Jméno Andrej může čtenáři na první pohled asociovat českého premiéra, ale Zábranský v Republice naopak řeší bouřlivé události na Slovensku. Vraždu novináře Jána Kuciaka, podezření na vliv italské mafie i krach nedávné vlády v čele s Igorem Ficem.
Jenže by to nebyl Zábranský, aby celou situaci neobrátil hlavou dolů. Premiér Andrej Gessay působí jako nevinný prosťáček, italský mafián Vernola je vlastně docela sympaťák, zato novinářský elév Matúš Petrík vypadá jako snaživý idiot a jeho kolegové jako nade všechny povýšené naivky. „Každý, kdo je v knize morálně na výši, působí jako blbeček,“ popisuje svět Republiky Hana Řičicová.
Jonášovi se Zábranského karikování liberálů dost líbí, Hance nikoli. „Štve mě na té knize tendence za každou cenu šokovat, zkrátka pořád něco rozporovat a do něčeho rýpat, ale ne nutně s dostatečným intelektuálním backgroundem nebo s nabídkou nějaké analýzy,“ myslí si Hanka. „Souhlasím s tím, že v téhle knize chybí hlubší kritika, je to jenom posměšek,“ souhlasí Jonáš, který ale jinak Zábranského docela hájí. „Myslím si, že Zábranský dávno není ten provokatér jako dřív. Jen ještě nenašel text, který ukázal celistvě to, co chce říct.“
Stává se ze Zábranského spisovatel, který všechny štve? Umí v Česku vůbec někdo psát politické romány? Poslechněte si Liberaturu o Republice a o fenoménu jménem David Zábranský.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
