Bankovní škatulata očima expertů. Co čeká váš účet po sloučení

5. 3. 2021

25 758

Rajfka spolkne Equu a přebere klienty po ING. Moneta možná nakonec přece jen převezme Air Bank a třeba to tím ještě nekončí. Klesne s počtem bank i nabídka a konkurence, nebo se naopak zbývající banky utkají o víc než jeden a půl milionu lidí, jejichž účet změní značku?

Bankovní škatulata očima expertů. Co čeká váš účet po sloučení

Na bankovním trhu je rušno. Nejdřív se k jednacímu stolu vrátili lidi z Moneta Money Bank a Air Bank, aby se pokusili dotáhnout už jednou připravované „zásnuby“. Pak oznámila Raiffeisenbank, že kupuje Equa bank, která byla „k mání“ už delší dobu. A o velkém apetitu Rajfky svědčí i to, že by ráda přebrala klienty ING Bank, která se v Česku stahuje z osobního bankovnictví. Banku by tak v dohledné době mohlo změnit přes 1,5 milionu retailových klientů.

Změna trendu

Loňský rok byl ve znamenání přeskupování sil mezi pojišťovnami, a teď to vypadá, že v roce 2021 nás čeká konsolidace mezi bankovními domy. Po deseti letech, kdy se o klienty začaly v rychlém sledu a velmi úspěšně ucházet noví hráči – Fio banka, Zuno, Air Bank a Equa bank, zřejmě nastává nová kapitola českého bankovnictví, kdy se největší banky budou chtít pevněji chopit otěží. Otázka je, kolik zákazníků přijme „přebarvení“ bankovní stáje bez mrknutí oka a pro koho to bude podnět k tomu, aby se začal porozhlížet, jestli se svými penězi nepřejít někam jinam. Nabídka zůstává pestrá.

Dalším tématem, které se bude jistě ze všech stran rozebírat, je vliv velkého stěhování „bankovních národů“ na portfolio produktů a služeb zbylých bank.

Jak se na přestavbu na bankovním trhu dívají respondenti naší ankety? Co to bude v praxi znamenat pro bankovní klienty? Budou ke svým novým bankám loajální, nebo se vydají o dům dál? Dají se teď čekat častější a větší změny služeb, produktů či sazebníků bank?

Raiffeisenbank kromě fúze s Equa bank převezme část retailových klientů ING. A když úspěšně dopadne i spojení Monety a Air Bank, výrazně se sníží náskok velké bankovní trojky před jejími pronásledovateli. Osobně jsem přesvědčen, že taková koncentrace je pro český bankovní trh zdravá.

Tvář a nabídku bankovních produktů promění spíš důsledky pandemie, která uspíší přechod dalších klientů k internetovému bankovnictví. Jednoduchost a pohodlná obsluha internetového bankovnictví tedy může být velká konkurenční výhoda. Další potenciál přináší možnost využití bankovní identity pro komunikaci se státními orgány, jejíž význam naroste zejména příští rok, kdy budou stát nucen umožnit občanům elektronickou komunikaci. A konečně další akcelerátor změn bankovních produktů může být růst úrokových sazeb, který by měl začít už v letošním druhém pololetí. Ten bankám umožní diferenciaci svou produktovou nabídku.

Myslím, že po rychlém vstupu relativně velkého množství – vzhledem k velikosti země – nízkonákladových bank, se trend spojování dal očekávat. Má svou logiku – zefektivňuje fungování bankovních domů, jejichž počet neodpovídal počtu klientů v Česku. Tímto spojováním se mimochodem snižuje rozdíl mezi takzvanými velkými a malými bankami, takže lze očekávat ještě tvrdší boj o zákazníka.

Ve vztahu k prospotřebitelským opatřením nepředpokládám zhoršení, spíš bych řekl naopak. Každý podobný pohyb trhu může klientům v důsledku pomoci, protože principem a cílem akvizice je zvětšení tržního podílu. Neumím si tedy moc představit, že by se stávajícím klientům zdražovaly služby a oni pak kvůli tomu po spojení bank odcházeli jinam. Tím neříkám, aby bankovní klienti teď nebyli obezřetní a nesledovali vývoj. Naopak.

Banku změní 1,7 milionu klientů (ING 375 tisíc klientů, Equa bank 477 tisíc, Air bank 850 tisíc). To je číslo, nad kterým zbystří i ty největší banky s počtem klientů nad čtyřmi miliony. Banky se budou bezpochyby snažit tyto lidi oslovit, protože mezi nimi budou i ti, kteří s „přesunem“ nebudou spokojeni. To je dobrý cíl. Nevěřím ale, že by kvůli tomu banky měnily svoje produkty nebo ceny. Jinými slovy, trh jako celek se nezmění. Vidím to spíš na cílené individuální jednání s klienty než na plošný kobercový nálet.

Nezapomeňme, že banky, které ty „akvírované“ pohltí, si pohlídají, aby jim klienti neutekli. Proč by jinak akvizici dělaly? K pohybu klientů přesto dojde. Ten je tu navíc díky vkladovým turistům neustále. Obava, že by došlo k potlačení konkurence, je zbytečná. Na trhu je 24 bank a 25 poboček zahraničních bank. To je dostatečná záruka toho, že banky si dál půjdou po krku, což je pro klienty vždycky dobře.

Konsolidace tuzemského bankovního sektoru není pro klienta dobrá zpráva, omezuje konkurenci a pestrost nabídky. Na druhou stranu je to přirozený tržní vývoj. Banky čelí stále masivnější státní regulaci, a pokud se spojují, nese se jim břímě regulace snáz.

Státy a politici bankám ztěžují podnikání nejen regulacemi, ale i populistickým zadlužováním, kvůli kterému musí centrální banky stlačovat úrokové sazby, jinak by vlády už zkrachovaly. Stlačování úroků obchodním bankám snižuje jejich úrokové marže, a tedy ziskovost. Pykají také řadoví střadatelé, klienti těchto bank, kteří mají své úspory stále hůře úročené. To je nutí si spořit větší a větší částky, aby měli z úroku alespoň něco. Toto přebujelé spoření omezuje investice v ekonomice, na což centrální banka reaguje tištěním nových miliard a bilionů, a tedy dalším stlačením úrokových sazeb, aby investice „nakopla“.

Slučování bank není pro klienty dobrá zpráva. Konkurence poklesne a výběr služeb se zúží. Škoda, že akcionáři bank najednou nevěří v budoucnost svého obchodního modelu, když nás – klienty – do něj tak úporně lákali. České bankovnictví se už delší dobu zaměřuje víc na své akcionáře než na klienty. Žene se hlavně za krátkodobými zisky. I nové banky ustrnuly a přestaly inovovat. Že akcionáři řeší krizi jejich identity lze pochopit tak, že je rozpustí dřív, než začnou ztrácet na hodnotě. Je za tím chladný kalkul. Vztah s klientem je až na druhém místě.

Český bankovní trh je retailovým trhem velikosti jednoho světového velkoměsta. To je jeho hlavním limitem. Fúze, spojení, převedení klientů má vždy dva dopady. Malé, případně specializované banky většinou klientům nabízejí zajímavější produkt, službu, lepší úrokovou sazbu, podmínky nebo jiný klientský přístup. Z tohoto pohledu snižování počtu takových bank bude pro klienty negativní. Naopak větší banka může víc investovat do moderních technologií, které budou v dalších letech dominovat. Tento trend už probíhá například v oblasti mobilních aplikací, kde sledujeme doopravdy velký meziroční progres v počtu funkcionalit a dalších služeb.

Co se týká pohybu retailových klientů, tak vždy určité procento klientů do cílové banky nepřejde a při této příležitosti banku změní. Spojení bank klientsky a technologicky je vždy velká výzva. Ještě před deseti lety nová banka klientovi maximálně změnila kartičku, kde měl jiný kód banky. V řadě případů dále navštěvoval stejnou pobočku, stejného bankéře, jen název banky byl jiný. V současné době, kdy je pro řadu klientů celá banka v mobilu, můžou někteří technologičtí klienti přechod do jiné aplikace odmítnout.

K pohybu klientů bezpochyby dojde. Není vyloučené, že dojde i k posílení trendu, díky kterému v posledních čtyřech letech do České spořitelny přechází od konkurenčních bank víc klientů, než kolik jich od nás odchází.

Bankovnictví je čím dál více „komoditizované“ a rozdíly například mezi úročením úvěrů nebo spořicích účtů jsou mezi bankami relativně malé. Co dnes o spokojenosti klientů rozhoduje především, je zejména kvalita poradenství, ať už se odehrává v digitálním bankovnictví, nebo osobně na pobočce. Přirozenou výhodu mají v tomto kontextu větší banky, které mají maximálně široké portfolio produktů a služeb a které dokáží nabídnout osobní poradenství každému klientovi bez ohledu na jeho bonitu.

Bankovní identita navíc otevírá nové možnosti komunikace se státem. To posílí pozici velkých bank s velkou pobočkovou sítí. V kombinaci se situací, kdy na trhu budou i nadále relativně nízké úrokové sazby, není vyloučené, že budeme v tomto roce svědky dalších akvizic malých bank.

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Další články autora