Nástřel nadskutečného (surrealistického) scénáře

Jak mi sdělila moje žena, která sleduje několik nekonečných TV seriálů, českých i zahraničních, evidentně se nedostává herců. Takže její oblíbený Polykapr Noderkam. nejenže funguje již pátým rokem jako ředitel farmy v jednom eposu vyprávějícím o zajímavém životě chovatelů šneků, ale byl nedávno nasazen jako detektiv v nové sérii příběhů o dvojitých agentech působících ve Spokojených čínských banátech a zcela náhodou zjistila, když přepínala z reklam vyhýbajíc se také zprávám, že její hrdina má velkou komickou roli vesnického blbce a rozsévače semen v pořadu nepříliš oblíbené stanice nazvaném Slunce, seno a Babišova řepka, jíž (tedy nesledované stanici, nikoliv všudypřítomné řepce)to má přitáhnout diváky, neboli sledovanost.

Kumulace rolí mě přivedla k myšlence kumulace různých postav na jednom místě, čímž by – zejména v této kritické době – jak veřejnoprávní tak komerční televize ušetřily a tak jsem se pustil do surrealistické koláže se shora uvedeným názvem. Mladým čtenářům také přiblíží některé významné okamžiky české historie, kultury a života v této středoevropské kotlině.

Na Růžový palouček přichází brigáda socialistické práce, známá z minulosti jako parta brusiče Karhana, aby zde svépomocí v akci Z postavila nemocnici, neboť se doslechla, že český národ stihne zdravotní problém. Zleva přichází Jan Amos Komenský. Osloven vlídným: Co sem lezeš, dědku, odpovídá křesťanským pozdravem a prohlášením, že věří Bohu. Hudba pouští Modlitbu pro Martu a pokud se to protáhne i Svatováclavský chorál.

Brigádníci zjišťují, že nemají vercajk a vyklízejí scénu, zanechávajíce zde pouze transparent s heslem: Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. Zprava přichází Karel Kyncl, tak jak tehdy emigroval vyštván v akci StB po Chartě 77 s malým žebřiňáčkem naplněným uzlíky s různým tovarem. Kam míříš? táže se Komenský (hudba hraje Traxlerovu píseň Je na Západ cesta dlouhá). Do Shakespearovy kolébky, odpoví tázaný. Tam bych nemohl, komentuje to Komenský, mám mořskou nemoc, zeblil bych kanál. Zůstanu v Nízkých zemích (odcházejí, což se jim podaří; major Zeman s pohraničníky se objevují se zpožděním a netají se svým zklamáním, major pláče a jeden medailí dekorovaný desátník mu podává čistý vševojskový kapesník s vytisknutými zkříženými meči na cípu). Na projekčním plátně nad horizontem je vidět, jak služební psi trhají muže, který chtěl nezákonně opustit republiku.

Brigáda socialistické práce přivalí na scénu dvě frézy (hudba: Šel Frantík kolem zahrádky, stačí druhá sloka: A pak svou frézu pohladil, tu druhou krasavici...). Zatímco si štelují vercajk, přicházejí plíživě Andrej Hlinka a Šaňo Mach, nakonec se k ním přidává i Jozef Tiso. Ten mluví jako první: Za nedodržení Pittsburghské smlouvy, pošleme Čechům něco velice kvalitního, co jim to stokrát oplatí. Mach: Širokého! Hlinka: To je, Bůh mi to odpusť, prd, Husáka a Bilaka. Tiso: Jste břídilové, já mám v rukávu eso, jmenuje se Babiš! (všichni užasnou a pak se propadnou z země; to televize umí skoro tak dobře jako někteří dějepisci).

Střih na narychlo vzniklý operační sál, kde primář Sova a Honza Pirk operují prezidenta. (hudba: Internacionála a je dobře slyšet mužský sbor a slova o tom, jak poslední bitva vzplála po nichž se oba chirurgové dávají na pochod, jak velí další text, Pirk záhy mění pochod v běh).

S ohledem na čtvrtletní rozpočty ČT, jíž hodlám svůj scénář nabídnout přednostně, bude mít seriál jenom třináct dílů, ale věřím, že se dočká pokračování, jako mnohé jiné. Kdybych nedopustil v poslední scéně MORS IN TABULA, vzal by to jistě Barrandov. Budu na to také myslet! Kšeft je kšeft!