Začátek ve Spartě? Oslava double
Když přijdete do nové práce, většinou se snažíte udělat dobrý dojem. Málokomu se ale pár dní po nástupu do nového zaměstnání podaří být u druhého double v novodobé historii Sparty. Tentokrát vám v rubrice Tváře Sparty o zaměstnáních klubu představujeme Dagmar Hamzovou, asistentku manažera stadionu Antonína Kříže.
Dášo, jak dlouho působíš ve Spartě a co patří do tvé náplně práce?
Letos v květnu to bude sedm let, kdy jsem do Sparty přišla. Mojí hlavní náplní práce je administrativa technického oddělení. Dělám asistentku manažerovi stadionu Tondovi Křížovi. Původně jsem nastoupila jen na rok, ale smlouva mi byla prodloužena, protože stadion se pořád různě opravoval, proběhlo několik rekonstrukcí a té práce okolo je hodně. Tonda řeší stavební úpravy a já mu dělám administrativu, protože už mu na to nezbývá čas. Mezi moje další pracovní povinnosti pak patří zajištění věcí okolo domácích zápasů. Pak se také dá říct, že jsem takový kastelán Sparty. Mám na starosti klíče od zhruba tří stovek zámků.
Ovlivnila tvojí práci hodně pandemie covidu-19?
Ovlivnila, protože nemůžu chodit na zápasy. Počet lidí je omezený na minimum a já se do toho nevejdu. Při utkáních za normálních okolností vedu dispečink provozu. Teď nejsou na zápasech diváci a parkujících tolik není, tak řeším z domova, kdyby bylo něco potřeba zařídit nebo sehnat kompetentní lidi.
Na jaké zážitky ve spojitosti se Spartou ráda vzpomínáš?
Úplně první a největší zážitek byl, když jsem sem nastoupila v květnu 2014. Ty se směješ a asi víš, k čemu mířím. (směje se) Přišla jsem sem v době, kdy se získal double a vládla tu obrovská euforie. Já jsem byla na posledním ligovém zápase a tam už bylo dané, že titul máme a viděla jsem tu obrovskou euforii, masu diváků, kteří se nahrnuli na plochu. Říkala jsem si, jestli se mi to nezdá. Do té doby jsem byla fotbalem naprosto nepolíbená. Viděla jsem to v televizi, ale ne takhle naživo. Bylo to fantastické, hodně velký zážitek. Po každém vyhraném zápase se člověk raduje, to jsou asi pro mě největší zážitky.
Cestovala jsi se Spartou na venkovní utkání evropských pohárů?
Ano. Když jsme hráli Evropskou ligu, tak jsem byla v Římě v Miláně a v Bernu. To byly hezké výjezdy a obrovské zážitky, když člověk vidí veliké stadiony plné lidí. Na San Siru to byla bomba. Je to teď bez lidí smutné.
Na které zápasy nikdy nezapomeneš?
Právě na zápas s Laziem, kdy jsme tam vyhráli. Bylo to úplně neskutečné včetně cesty domů. To byl velký zážitek. Pak pro mě byl velký zážitek domácí zápas s Villarrealem. Přestože jsme prohráli 2:4 a vypadli, tak celý stadion stál a děkoval hráčům. To byla tak nádherná atmosféra, i když jsme prohráli. Bylo to velice emotivní. Každé derby je zážitek. Naopak moc nemám ráda zápasy s Baníkem, často se něco semele. Také poslední zápas Lafiho je nezapomenutelný. Myslím, že jedno oko nezůstalo suché, když se tady loučil s kariérou. Když obcházel stadion s rodinou, tak mi bylo moc líto, že skončil. Nemůže ale hrát do padesáti.
Co bys naopak ráda na Spartě ještě zažila?
Určitě chci znovu zažít oslavy s pohárem, vyhrát titul a jet na evropské poháry. Toho jsem si tady tolik neužila a ráda bych to znovu zažila. Záleží na tom, jak budou kluci hrát.
Ráda cestuješ po České republice. Která místa patří k tvým oblíbeným?
Těch míst je strašná spousta, ale nejradši mám Šumavu. Tam jezdím každý rok a pořád je co objevovat, i když jsem si myslela, že tam pojedu jednou. Jezdím do jednoho penzionu, děláme tam různé výlety a moc mě to baví. Ráda jezdím na chalupu do Jizerek, tam je to také krásné. Nejzásadnější je ale pro mě ta Šumava. Každý kus Šumavy má něco jiného. Modrava je nádherná, ale je hrozně přelidněná. Spíš vyhledáváme kouty, kam tolik lidi nechodí. Některá mi doporučil Lukáš Pečeně, který má Šumavu hodně zmáklou. Navštívili jsme místa, kde jsme byli úplně sami. Z těch známých míst se mi líbilo na Kvildě, v Kašperkách na Zhůří. Navštívili jsme všechna jezera, Laka, Čertovo, Plešné. Boubínský prales je také krásný nebo Stožecká kaple. Jsou to krásná místa a je jich hodně. Doporučuju.
Jaké jsou tvoje další koníčky?
Mám čtyři vnoučata, a to jsou koníčky za všechny peníze, dá se říct. (směje se) Dcera má chalupu a já ráda chalupařím. Strašně mě baví pěší turistika a poznávání nových míst. Často se jen tak vydám někam, kde jsem nikdy nebyla. Procestovala jsem svět křížem krážem, ale mám pocit, že Českou republiku pořádně neznám. Že bych pletla, vyšívala, to nedělám. Takže hlavně děti a výlety.