Pochvalou legislativních novot ve Francii startuje pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Zatímco ze sídla OSN už od loňska slyšíme volání po genderově neutrální mluvě, kdy se nemá říkat například ‚boyfriend“ či ‚girlfriend“, nýbrž ‚partner‘, nebo místo ‚husband‘ či ‚wife‘ neutrální ‚spouse‘ – tedy něco jako choť, tak nečekaně první, kdo se proti těmto tendencím postavil, jsou Francouzi. V neděli na Novinkách a ještě dříve v deníku Le Figaro se dovídáme, že francouzští poslanci chtějí zakázat genderově neutrální slova. Ta prý poškozují francouzský jazyk a v budoucnu by ho mohla zcela zničit. Francouzština se těší zvláštní ochraně v podobě jazykového zákona i řady institucí, v posledních letech však narůstá tlak na její ‚zrovnoprávnění‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Źantovský.
Velice intenzívně se do boje za očistu francouzského jazyka zapojil blízký spolupracovník prezidenta Macrona, poslanec François Jolivet. „Ten upozornil, že ‚écriture inclusive‘ – inkluzivní pravopis – pouze ‚komolí sdělení‘ a ‚komplikuje učení se francouzštiny‘. Zákonodárce se rovněž odvolává na vyjádření expertů na dyslexii, dysfázii a dyspraxii, kteří uvádějí, že změna jazyka přinese lidem s poruchami učení jen další komplikace. ‚Přinese to komplikace, protože to rozevírá nůžky mezi psanou a mluvenou francouzštinou,‘ řekl Jolivet a dodal, že v tomto případě je celé jazykové dědictví v sázce. Svým návrhem chce otevřít debatu o dopadech změn, které zastánci genderově neutrálních slov navrhují,“ vysvětluje mediální analytik.
Když se státu moc daří, začne vláda produkovat nesmysly
Pro pochopení proto přichází s malou exkurzí do pravidel francouzského jazyka. „Ve francouzštině platí pravidlo, které v češtině známe například ze shody přísudku s podmětem: Maskulinum přebíjí vše. Množné číslo slova ‚ami‘, tedy přítel, je v mužském rodě ‚amis‘ a v ženském ‚amies‘. Abychom mohli použít ženský rod ‚amies‘, museli bychom referovat o skupině, kde se nenachází ani jeden mužský člen. Genderově neutrální slovo pro přátele by mělo používat střední tečku, znělo by ‚ami•e•s‘. Podobně by měla být nahrazena slova ‚ils/elles‘, tedy oni či ony jedním slovem ‚iels‘. ‚Toustes‘ by pak mělo nahradit ‚tous/toutes‘, tedy všichni či všechny,“ popisuje Petr Žantovský.
Přitom ale boj za zrovnoprávnění francouzštiny není nic nového. „Takzvaný ‚écriture inclusive‘, nebo též ‚langage épicène‘ – ‚epicène‘ znamená v lingvistice vespolné pojmenování, které označuje osoby obou pohlaví bez rozdílu – se začal prosazovat ve frankofonní Kanadě již v 80. letech minulého století. Ona ta tehdejší Kanada premiéra Trudeaua staršího a ta dnešní, v jejímž čele stojí Trudeau mladší, je vůbec rodištěm hodně socialisticky vyhlížejících výmyslů. Zřejmě zde bude platit teze o tom, že když se státu či národu vede náramně dobře, začne mít vláda roupy, produkovat nesmysly a komplikovat běžným lidem život. To platilo mnoho posledních desítek let i o Francii, ať už v sociální, kulturní či vzdělávací oblasti. Jenže tentokrát narazila kosa na kámen“ domnívá se mediální odborník.
Hledá se politik, který by bral v ochranu češtinu
Ve Francii je totiž národní jazyk ctěn tradičně velmi vysoko, skoro až nedotknutelně. „Teď se jako bumerang vracejí Francouzům všechny ty egalitářské hlouposti, které jim zaplevelovaly celé dějiny od Velké francouzské revoluce. Nyní tedy Francie bojuje proti svému vlastnímu souboru dogmat, mezi nimiž je ‚rovnost‘ na nejvyšší příčce. Doufejme, že aspoň v té obraně rodného jazyka jim nedojdou síly a dotáhnou věc do zdárného konce, čímž aspoň trošinku odčiní škody páchané na Evropě a Evropanech po celé věky. Mimochodem, docela by se mi líbilo, kdyby se u nás našel jediný politik, který by se zachoval obdobně ochranitelsky vůči mateřštině a dal podnět k zákazu užívání všech jazykových jevů, které ji przní. Především anglicismů, které zaplevelují veřejný prostor i běžné dorozumívání mezi lidmi,“ připomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Který případný kandidát na prezidenta vás oslovuje nejvíc?Anketa
Stěžujete si na rabování, ale nasloucháte jen v ohrožení
„Je důležité, abychom se organizovali, je důležité, abychom se nespoléhali na stát, ale budovali robustní komunitní struktury, abychom už nemuseli volat policii, když budeme potřebovat pomoc,“ prohlásil v projevu Klein. „Protože silné komunity nepotřebují policii, protože policie tu není pro nás, je zodpovědná za násilí v našich životech,“ dodal. Přitom ale odmítá tvrzení, že by legitimizoval násilí. „Pod robustními komunitami samozřejmě nemyslím gangy, ale spíše to, že vybudujeme své vlastní společnosti, černé podniky, centra sociálního poradenství a sdružení. V případech diskriminace a násilí ze strany policie nebo úřadů by pak černoši mohli místo volání policie navštívit právní poradnu pro pomoc,“ pokusil se vysvětlit, jak by to podle něj mělo probíhat.
„Nikdy nepřestane být slyšet náš hněv. I když to znamená rozbít několik věcí, jako jsou jejich okna, jejich samolibost, jejich nevědomost a jejich pocit bezpečí,“ hlásal přitom Klein na demonstraci. „Stěžujete si na nepokoje a na rabování, ale nerozumíte tomu, že se jedná o organizovaný odpor. Proti rasistickému systému, který naslouchá, pouze když se cítí fyzicky nebo finančně ohrožen,“ vyčetl bělochům. „Nu, to je zcela novátorský pohled na budoucnost lidského společenství. Odpovídá tomu, čemu se říká zákon džungle. Zvítězí ten silnější, agresivnější, hlasitější a s nejmenšími skrupulemi. Na to lze a je nutno mnohé namítnout. Předně zelenočerný soudruh lže, jako když tiskne. Kdyby bylo v Německu – a obecně v Evropě – tolik rasismu a diskriminace, stěží by mohl usednout ve vedení tradiční strany, druhdy dokonce i vládní,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Inspirováni USA chopili se i černí obyvatelé Evropy iniciativy
Při rasismu a diskriminaci by asi zelenému černošskému politikovi nebylo umožněno ze strany úřadů či policie beztrestně nabádat ke zločinnému chování na veřejných akcích. „Asi by nemohl ostentativně organizovat de facto apartheid, oddělení černých od jinobarevných a jejich dobrovolnou izolaci v opozici vůči systému, který – málo platné – stále ještě připomíná víc demokracii než totalitu. Je to všechno jinak. Poté, co americká vláda de facto kapitulovala před hnutím BLM a černí obyvatelé se chopili iniciativy od baseballových pálek po zákonodárné změny, inspirovaly se podobně laděné skupiny v Evropě jako tato berlínská a vytáhly do boje, protože věří, že tak jako v USA bude vítězství rychlé a snadné. Když se proti tomu civilizované země nedokáží účinně ubránit, čekají nás hodně horké chvíle,“ obává se mediální odborník.
Psali jsme:
Třetí téma lakonicky shrnuje do konstatování, že digitální Koniáš zasahuje. „Už kolem nás šlo mnoho informací, jak ten který šiřitel různých slovních či obrazových obsahů na internetu vzal do svých rukou pravomoc rozhodovat o tom, co smí a nesmí být ve webovém ‚éteru‘ přítomno. Aktuálně se to týká banskobystrického Slobodného vysielača, který byl na YouTube vypnut s následujícím sdělením: ‚Dobrý deň, Slobodný vysielač, náš tím skontroloval váš obsah a domnievame sa, že porušuje naše pravidlá proti nepravdivým zdravotným informáciám. Zo služby YouTube sme odstránili nasledujúci obsah: Video: Sám sebe lekárom 257.‘ Nechávám to v původním slovenském znění, jednak abych něco nezkomolil, a pak, slovenština je nám všem stále ještě dobře srozumitelná,“ poznamenává Petr Žantovský.
Mezinárodní klan likvidátorů svobody slova úřaduje
A nabízí celý zbývající text na YouTube: „Ako váš obsah porušil pravidlá: YouTube nepovoľuje obsah šíriaci nepravdivé zdravotné informácie, ktoré sú v rozpore so zdravotnými informáciami o ochorení COVID-19 od Svetovej zdravotníckej organizácie (WHO) alebo miestnych zdravotníckych úradov, vrátane informácií o spôsoboch prevencie, liečby, diagnostiky a prenosu ochorenia COVID-19. Aký to má vplyv na váš kanál? Váš kanál má teraz dve sankcie. Dva týždne nebudete môcť vykonávať akcie, ako napríklad nahrávať, uverejňovať alebo vysielať naživo. Tri sankcie v priebehu 90 dní budú mať za následok trvalé odstránenie vášho kanála zo služby YouTube. Upozorňujeme, že platnosť tejto sankcie vyprší po 90 dňoch a že odstránenie obsahu ju neodstráni.“
Stojí za to se nad zákazem i zdůvodněním YouTube důkladně zamyslet. „Slobodný vysielač ukládá pořady ze svého archivu na YouTube už řadu let a nikdo nikdy neměl problém. A to si troufám tvrdit, že tam byly mnohem třaskavější materiály než nějaká jedna úvaha o covidu. Nyní tedy nastala politická poptávka a každý jen trochu nekonformní tlampač je umlčován způsobem výše uvedeným. Slobodný vysielač tedy nesmí dávat své pořady na YouTube, neboť mu hrozí trvalé vypnutí na této platformě, a tedy i ztráta jedné možnosti pro posluchače hledat v jeho archivních pořadech. Bludný kruh. Takto se mezinárodní klan likvidátorů svobody slova bude snažit postupně likvidovat možnost vejít do veřejného prostoru pro všechny odlišné, disentní, polemizující názory a informace. Tomu se odjakživa říká cenzura,“ má mediální analytik jasno.
Truchlivý výsledek po třiceti letech volání po svobodě
Takový stav vždy signalizuje, že režim, který se k cenzuře uchyluje, ztratil spontánní veřejnou důvěryhodnost, a tak se snaží dosáhnout poslušnost či aspoň mlčení a rezistenci násilnými metodami. „Je příznačné, že tentokrát dopadla ruka cenzury právě na Slobodný vysielač. Rádio podobného názvu Slobodný slovenský vysielač v téže Banské Bystrici bylo tím místem, odkud bylo v létě 1944 spuštěno první protinacistické vysílání. Odtud také zazněla výzva k zahájení Slovenského národního povstání. Dnešní Slobodný vysielač tak navazuje na velmi úctyhodnou tradici a historii – a jak je vidět, i dnes mocným překáží do té míry, že se jej pokoušejí zlikvidovat. Po třiceti letech volání po svobodě je to opravdu truchlivý výsledek,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V tomto týdnu zarmoutila zpráva, že v úterý 2. března zemřel Radim Pařízek. „Pro mnohé především symbol rocku a metalu, zdatný bubeník, šéf kapely Citron, která fungovala skoro čtyřicet let, ale odjakživa také velmi zdatný manažer a obchodník. Citron byl úspěšný mimo jiné proto, že jeho otěže držel právě Radim, a to velmi pevně. Možná si tím občas získal nějaké nekamarády, ale on vždycky věděl, co dělá a čeho chce dosáhnout. Nejinak tomu bylo v podnikání na poli rozhlasového vysílání. Nebyl sice jedním z těch úplně prvních otců zakladatelů soukromých rádií u nás, začal až koncem 90. let, ale opět hned velmi úspěšně,“ připomíná mediální odborník.
Vzpomínka na bubeníka Citronu a mediálního podnikatele
Radim Pařízek vybudoval na Ostravsku velmi poslouchané Rádio Čas a pak k němu připojoval další rozhlasové a televizní akvizice, Relax či Rebel. „Radim byl metodický člověk, který promýšlel své tahy dopředu. Mnoho oponentů tím štval, protože se s ním těžko soupeřilo. Byl prostě v této disciplíně hodně dobrý. Vzpomínka na Radima Pařízka do této rubriky nepochybně patří. A zdaleka nejen proto, že jsme byli přes dvacet let kamarádi, ale hlavně proto, že to byl člověk, který velmi přispěl k profesionalizaci rozhlasového trhu u nás. Jen o málokom dalším by se to dalo říci. Odpočívej v pokoji, Radime,“ loučí se s hudebníkem a mediálním manažerem Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
