V první řadě je třeba ocenit samotné téma, méně už název knihy a k tomu ten obal, který teprve nemá obdoby. Nicméně jelikož jsou jednotlivé kapitoly věnované EXPLOATACI, BÉČKOVÝM FILMŮM, GIMMICKU, FILMOVÝM KULTŮM A CAMPU, GORE, PORNU a LIDOVÉ KULTUŘE A LIDOVÉMU HRDINOVI, přičemž autoři v úplně závěrečné kapitole hledají české počiny, které by alespoň částečně spadaly k danému tématu, je asi i ten obal v pořádku. O filmovém braku se toho zase tolik nenapsalo ani neuvádělo, takže jsem se na čtení této knihy docela těšil.

Podepsali se pod ní borci, kteří mají se sledováním „pokleslých“ žánrů bohaté zkušenosti. Antonín Tesař se coby žurnalista věnuje filmu od roku 2006. Jiří Blažek spolupracoval s fimovými festivaly a dělá dramaturga zahraniční tvorby na ČT (kniha vyšla v roce 2017 – pozn. aut.). David Čeněk absoloval Katedru filmových studií na FF UK, také má zkušenosti s prací pro ČT i s organizací filmových festivalů a „ujíždí si“ na krvi, zlu a násilí. A konečně Jiří Flígl má rovněž filmové vzdělání, podílel se na Febiofestu i MFF Karlovy Vary. A pochopitelně nesmíme opomenout Festival otrého diváka, který se koná v „jeho“ kině Aero, neboť tam řediteluje.

Nelze nepřepsat úvod: „Autoři upozorňují, že čtení této knihy a sledování filmů zde zmiňovaných může způsobit vážné psychické problémy. Nedoporučujeme proto četbu duševně a emocionálně labilním jedincům, zejména dětem, milovníkům uměleckých filmů a kojícím mužům.“ Následuje informace o tom, že u filmů je uveden rok, kdy se natáčelo, nikoli kdy si odbyl premiéru. Nešťastné rozhodnutí, které se však paradoxně ve větší míře jaksi neujalo. V závěru zase dojde na dodatek o tom, jak to bylo s fotkami, přičemž nutno dodat, že ani u kapitoly o pornu se žádná cenzura prakticky nekoná.

 










 

My to ovšem vezmeme postupně, tj. od EXPLOATACE, kde se sympaticky začíná srovnáváním filmů Saulův syn a Machete. Poté následuje lekce z dějin exploatačních a rovnou vlastně i béčkových titulů. Respektive tahle lekce se týká de facto všech dalších kapitol. Obsahuje všechny důležité informace o vývoji exploitation kinematografie, včetně Mondo filmů, Drive-In nebo Grindhouse kin. Ale zároveň zamrzí, že autor vesměs vychází z jediné zahraniční publikace. Samotný internet v tomhle může být pomocník k nezaplacení a poznatky po brouzdání mohl zpracovat sám. Na druhou stranu zmíní odnože jako canuxplotation, turksplotation, hicksplotation, sharksplotation, Bruceplotation, ba i Czechsplotation. Naopak fenoménu Blacksplotation se Tesař věnuje o poznání méně, než by bývalo bylo záhodno.

Co se týče počteníčka o BÉČKOVÝCH FILMECH, nemůže chybět tvorba Rogera Cormana. Dočteme se nejen o jeho společnosti – zmíněny budou i další, které v této oblasti kdysi udávaly trend. Bude vysvětleno, jak fungovaly tzv. Double Features, tj. dvojprogramy, které bývaly v první polovině 20. století velice populární. Pak z rozhodnutí soudu skončil studiový systém, kdy právě studia vlastnila i kina, a v 50. letech přišla televize, takže došlo na boj o diváky. A později dorazily „VéHáeSky“, které pomohly stvořit nové ikony. Na některé si dnes už vzpomenou vesměs pouze jejich skalní příznivci (Michael Dudikoff, David Bradley, …), zatímco jiní se stále těší kultovnímu statusu (Chuck Norris, Jean-Claude Van Damme, …).

GIMMICK – obtížně to uchopitelný termín, co se stal do značné míry výsadou Williama Castlea, takže jsme se ho lehce dotkli v recenzi na „horor“ S vražednými sklony, který byl uveden na loňském Festivalu otrlého diváka. Skrývají se pod ním nejrůznější vychytávky a „atrakce“ – od 3D přes formáty StereoVision či Depth-O-Vision a pokusy o zapojení čichu (viz také Spy Kids 4D: Stroj času) až po zábavní doplňky vztahující se k dané projekci jako odpuzovač čarodějnic, červená krev v jinak černobílém filmu, premiéra pod vodou nebo kostlivec u stropu sálu. Velká škoda, že místy je toto čtení poměrně zmatečné.

Tak jako se na začátku Pulp Fiction dozvíme, co znamená slovo ‚Pulp‘, bude i v knize Krev, slzy a sperma na začátku kapitoly FILMOVÉ KULTY A CAMP vysvětleno, co bychom si ve skutečnosti měli představit pod pojmy ‚Kult‘ a ‚Camp‘. K tomu bude vnuknuta zajímavá myšlenka o tom, že brak je tvárný, eventuálně že „umění je chtít vědomě natočit špatný film.“ K tomu dodejme, že tím pádem má velký význam věnovat braku samostatnou čítanku a že i tvorba Eda Wooda, společnosti Troma Entertainment, případně série Sharkado, rozhodně stojí – vedle Marvelovek, Disneyovek a počinů s Danielem Day-Lewisem – taky za zhlédnutí!

 

GORE je téma, které pro mě bylo velmi očekávané, leč nesplnilo, co slibovalo. Jako ostatní kapitolky uvádí citace z recenzí a odkazy na výjimečné internetové stránky, avšak rozhodně nebylo uchopeno zeširoka. Samozřejmě se rovněž dočkáme konkrétních násilně krvavých filmů a jmen s nimi spojených – Hershella Gordona Lewise a Davida F. Friedmana pochopitelně nevyjímaje. Ale ze všech částí knížky jsem si z této udělal nejméně poznámek, což není nejlepší vizitka. Na druhou stranu jsem právě tady došel k závěru, ke kterému se ještě dostaneme … v závěru.

A míříme k PORNU, tedy pasáži, kterou sestavil Jiří Flígl. Nechci úplně tvrdit, že má hodně nakoukáno, avšak rozhodně provedl rozsáhlejší (historický) průzkum, byť ani on nevzpomene mimo jiných na Showgirls nebo Tři Švédky v Tyrolích. A také se nevěnuje současnějším pornohvězdám jako Daisy Marie, Malena Morgan nebo India Summer. Vyprávění začíná vlastně už ve starověku, nicméně i tady půjde hlavně o filmy, přičemž ne všechny státy byly hned nakloněné legalizaci pornografie, zatímco jiné ji nijak extra neřešily. Tenhle žánr si taky prošel určitým vývojem a různí tvůrci k němu přistupovali různými způsoby. Porno je sice vcelku snadno dostupné, leč zůstává do současnosti v jistém smyslu tabuizované. Přitom přece slouloží skoro každý. Každopádně začlenění do knihy Krev, slzy a sperma je určitě namístě.

A zbývá ještě LIDOVÁ KULTURA A LIDOVÝ HRDINA, kde budeme zavedeni především do Mexika, abychom nahlédli pod pokličku tamním luchadorům-(super)hrdinům, jaké se od těch, které známe z hollywoodských komiksových blockbusterů, v něčem značně liší. Nade všemi ční jedna jediná ikona, známá i jinde ve světě jako El Santo – protagonista četné řady bijáků svérázných kvalit, prakticky včetně tohoto. Dodnes naprosto legendární postava, na jakou nedají v Mexiku dopustit. David Čeněk tady odvedl vpravdě záslužnou práci, na jejímž základě je třeba napsat, že čím více by měla tahle planeta takovýchto El Santů, tím lepším místem by byla.

 










 

V závěru se tedy autoři snaží aplikovat uvedená hlavní témata na české prostředí, což není pokaždé dost dobře možné, přesto se s tímto nesnadným úkolem poprali velmi statečně a srdnatě. Ačkoli text některých lze opět považovat za o poznání zdařilejší, než text jiných. Do jisté míry to může být dáno i tím, že měl dotyčný autor z určitého úhlu pohledu zjednodušenou práci, jelikož zrovna porna se u nás točilo, točí a nepochybně bude točit dost. Celkově vzato se nevyhneme čtení například o Upírovi z Feratu, Nahotě na prodej, Perníkové věži, Tonce šibenici, Pytlákově schovance, Adéla ještě nevečeřela, Rozpacích kuchaře Svatopluka, Pérákovi a SS, poloprofesionálních gore pokusů, Choking Hazardu nebo Českém snu. Na českou filmovou komedii 21. století raději ani pořádně nedojde.

Krev, slzy a sperma je kniha, která určitě mohla nabídnout více hlubšího prozkoumávání. I když béček, campů a exploitation titulů exituje od roku 1895 tolik, že by je patrně pobralo až deset takovýchto monografií. V této opět dostaneme tipy na ve svém odvětví význačné tvůrce a tvůrkyně, a také na pozoruhodně nevšední filmy. Namátkou uveďme Willise Kenta, Doris Wishman, Jesúse Franka, Tinta Brasse, Llyoda A. Simandla, Virginii Bell, Vala Lewtona, Mailu Nurmi, Michaela Herze, Marilyn Chambers. A z filmů Maniac, I Drink Your Blood, Mondo Topless, Witchcraft, The Girl in the Kremlin, Color Me Blood Red, Lavalantula, Specter of the Rose, El Santo bojuje proti upířím ženám, Podle hvizdu poznáš pizdu. Někdy se možná zbytečně moc teoretizuje, jindy by zase bylo dobré volit lépe slova, protože knížka není internetový článek. Nicméně je skvělé, že na rozdíl třeba od publikace Paul Verhoeven a jeho filmy, není poznámka k textu uvedená až někde v zadní části, ale hned na té samé stránce. Kniha Krev, slzy a sperma sice není nejkomplexnější, ale pořád vznikla s ušlechtilým záměrem, jaký se jen tak nevidí. A to se rozhodně počítá!


KNIHA JE PATRNĚ NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI NA E-SHOPU DOBRE-KNIHY


FOTO: dobre-knihy.cz, cinema.de