V dobách, kdy oceány pohltily Atlantidu … Počkat, to je trochu jiný příběh. V dobách, kdy se televize začala ve Spojených státech amerických výrazněji rozpínat, bylo zapotřebí vymýšlet nové vychytávky, jaké by diváky a divačky přinutily vracet se do kina. Jednou z nich bylo 3D, jinou kupříkladu širokoúhlé formáty jako Cinemascope. A pak tady byl William Castle, který spoléhal na gimmicky, tj. udělátka či švindly či důvtipné manévry. Právě s Domem hrůzy byla spojena atrakce zvaná Emergo, spočívající v tom, že v sále poletoval nad hlavami lidí kostlivec, který se ukáže i v samotném filmu.

Ale nic dál nespoilerujme, protože to by byla u vcelku důmyslně vystavěného Domu hrůzy, ve kterém nechybí poměrně překvapivé twisty, veliká škoda. Zajímavé, že tenhle počin jest o dva roky starší, než S vražednými sklony od stejného scenáristy, a přitom jest řemeslně i dramaturgicky o několik úrovní výš. O nějakých děsivých momentech tam nemůže být ani řeč. Přesto si sám šéf dovolil před vyvrcholením projekci přerušit tzv. Frightpauzou a umožnit strašpytlům, aby nerušeně odešli do bezpečí svých domovů. Mohli požadovat vrácení vstupného, což bylo později ošetřeno „Koutkem zbabělců“, kam se nikdo nechtěl dostat.

 










 

V Domě hrůzy začínáme ženskými výkřiky, načež se objeví pan Pritchard, aby nám ve zkratce povyprávěl o své předchozí hrůzostrašné návštěvě v domě pana Lorena, kde se údajně vyskytují duchové a kde došlo k několika úmrtím. Následně si vezme slovo sám Frederick Loren, který prozradí, že jeho zábavná žena Annabelle uspořádala v rodinném domě večírek, na který měla pozvat náhodně (?) vybrané lidi, kteří jejího manžela ani sami sebe navzájem prakticky neznají. Každý, kdo se ve zdraví dočká osmé hodiny ranní, bude odměněn lákavou částkou 10 000 dolarů!

Vidina snadného zisku zlákala novinářku Ruth, pilota Lance, psychiatra Davida, Lorenovu zaměstnankyni Noru a pochopitelně pana Pritcharda. Každý z hostů obdrží speciální dárek. Ve stylové truhličce se skrývá pistole na obranu svojí osoby. Totiž spadnutý lustr, samy od sebe se zavírající dveře nebo bez cizího přičinění se zhasínající světa nepředstavují nic příjemného. Ovšem první, kdo se setká s hrůzu nahánějícím přízrakem, je třetí zmíněná žena. Zato Annabelle tuší, že něco není v pořádku, že její manžel stoprocentně něco chystá. Co taky čekat od člověka, jehož předchozí manželky neskončily zrovna šťastně? Napjatý vztah Annabelle a Fredericka servíruje William Castle naprosto precizně, stejně jako tajnosti obklopující celou usedlost.

Režisér a scenárista v jedné osobě vycházel z velmi dobře napsaného scénáře Robba Whitea, který se opravdu nebál poslat příběh zcela nečekaným směrem. Navíc postupně graduje, přičemž většina děsivých momentů neztratila šedesát roků poté nic ze svojí působivosti. Zvláště ten kostlivec je prostě dokonalý! A vzhledem k různorodosti postav, z nichž některé jenom nesedí v koutě, nýbrž konají, není prostor na nudu, ani na pouhé přecházení z místa na místo, čehož jsme si dost nadbytečně užili v tomto zmíněném počinu. Díky tomu se stopáž vyšplala na pouhých 75 minut, ale kvality Domu hrůzy se tím nijak nesnižují.

 










 

Jak by se taky mohlo něco takového stát, když Castle vsadil na charisma a herecké umění legendárního Vincenta Price. Rodák ze St. Louis se zkrátka pro role takto a podobně výstředních týpků narodil, jak dokazují i pozdější spolupráce s Rogerem Cormanem na adaptacích děl Edgara Allana Poea, a samozřejmě jeho poslední vystoupení na stříbrném plátně ve Střihorukém Edwardovi. Pozoruhodné tituly najdeme taky ve filmografii Elishy Cooka Jr., který tady velmi pozoruhodně ztvárnil Pritcharda. A opomenout nesmíme smyslnou Carol Ohmart, jejíž Annabelle Lorenová částečně odkazuje na noirové femme fatale, ovšem není pochyb, že tahle noc pro ni bude z vícero úhlů pohledu velmi výživná.

Dům hrůzy (v originále The House on Haunted Hill, nikoli The Haunting of Hill House) se možná zprvu netváří na to, že bychom měli spatřit nějak originální podívanou. Vždyť počinů na téma „strašidelný dům“ jsme viděli už dost. Kouzlo tohoto tkví v jeho nepředvídatelnosti, a také v tom, jak pracuje s hororovým žánrem. Jediné, co jistě dojde každému divákovi a každé divačce (pokud ty najdou odvahu :-) ) je, že respekt vzbuzující káď s kyselinou pravděpodobně bude mít nějaký hlubší význam. William Castle byl výborný obchodník, ale zároveň není pochyb o tom, že filmařinu zbožňoval. Dodnes bohužel zůstává neprávem ve stínu dalších současníků. Včetně Alfreda Hitchcocka, neboť inspirace je evidentní. Ve smyslu, že kdyby nebylo Domu hrůzy, nebylo by ani Psycha.

FOTO: cinema.de