Nesnesitelná lehkost rasistických vtipů, jejich zákazů i debat o svobodě slova
Komentář Evy Romancovové: Sociální sítě ovládla koncem uplynulého týdne z velké části debata o vtipu podporujícím protiromské stereotypy, který měla na svém facebookovém profilu nová hlavní hygienička Pavla Svrčinová. Řada debatujících jej označila za hrubě rasistický a žádala, aby ji premiér Babiš do této funkce nejmenoval. Jiní řešili otázku, jak se s takovýmto „humorem“ vypořádat a zda vtip Svrčinovou pro plánovanou funkci diskvalifikuje. Jiní ji naopak bránili, že jde o nevinný vtípek a že přeci nelze zakazovat humor.
Rozsáhlá debata se rozběhla i v interním komunikačním kanálu, kde si lidé z Enka vyměňují názory na vše možné. Názory na zveřejnění postu, k němuž se hygienička sice nehlásí, ale omluvila se za něj, se většinou shodovaly v tom, že jde o vtip hloupý a odsouzeníhodný. Nicméně závažnost takového poklesku byla probírána z mnoha stran a byla mu přisuzována různá závažnost včetně požadavků na vyvození zodpovědnosti. Nechyběly samozřejmě paralely s vtipy o muslimech, dovedené do krajnosti připomínkami teroristického útoku v redakci Charlie Hebdo, ale ani mnohem méně jednoznačné poukazy na židovské anekdoty.
Padly i – podle mého – věcné poznámky o nutnosti rozlišit, kdo je autorem vtipu, z jaké pozice a s jakou motivací ho pronesl, zda jde o příslušníka menšiny, která je terčem zesměšnění, nebo o člověka mimo ni. A samozřejmě došlo i na otázku vkusu, který je individuální a nelze ho generalizovat.
Debata mě dovedla k