Foto April Brady, Project on Middle East Democracy (CC BY 2.0)
Už to bude bezmála dva a půl roku od momentu, kdy Džamál Chášukdží vešel do budovy saúdského generálního konzulátu v Istanbulu a krátce poté byl pohůnky saúdského režimu udušen a jeho tělo rozsekáno. Událost, která šokovala svět, ale ve vztahu ostatních zemí k vražednému režimu Saúdské Arábie nezměnila vůbec nic, připomínají dva nové dokumentární snímky. První s názvem Kingdom of Silence (Království ticha) vznikl pod taktovkou režiséra Richarda Rowleyho, který má za sebou například zfilmování knihy Dirty Wars novináře Jeremyho Scahilla. Druhý snímek s názvem The Dissident (Disident) natočil režisér Bryan Fogel, jehož předchozí snímek Icarus o kauze ruského dopingu byl před několika lety oceněn Oscarem.
Fogelův The Dissident se přitom potýká s problémy distribuce, které rozhodně nevyplývají jen z pandemie koronaviru. Režisér prý kvůli pojednávanému tématu podle New York Times celých osm měsíců sháněl distributora, který by se snímku ujal. Ani tím ale problémy neskončily. Podle Washington Postu ihned po premiéře začala kampaň trollů snažících se srazit hodnocení filmu na serverech Rotten Tomatoes a IMDB. „Saúdové tím potvrzují hlavní tezi filmu – skutečně mají armádu trollů,“ řekl pro Washington Post Thor Halvorssen z neziskové organizace Human Rights Foundation, která na vznik filmu přispěla.
Co víš o včelách?
Velká část snímku The Dissident se zaměřuje na Chášukdžího činnost v posledních letech života včetně jeho psaní pro komentářovou sekci deníku Washington Post. Hojně tu figuruje v Montrealu žijící saúdský protirežimní vlogger Omar Abdulaziz. Snímek naznačuje, že právě exilová spolupráce Abdulazize a Chášukdžího namířená proti online propagandě saúdského režimu měla dovést saúdské špičky až k Chášukdžího vraždě.
„Saúdští vůdci si asi říkali, že když jim prošly zvěrstva v Jemenu, rozhořčení po smrti jednoho muže na saúdském konzulátě v Istanbulu už zvládnou,“ psal bezprostředně po vraždě britský novinář Patrick Cockburn. A vypadá to, že v tomto měli Saúdové pravdu.
„Co víš o včelách?“ zněl hashtag, který Chášukdží a Abdulaziz razili v boji proti saúdským trollům. V jejich terminologii jsou saúdští trollové „mouchy“ a oni sami se proti nim snažili vybudovat armádu svých „včel“, tedy spřátelených účtů, které by se pouštěly do bojů o informační prostor. Režisér Fogel se tuto bitvu rozhodl znázornit doslovně bitvami animovaných much a včel. Tomuto narativu se věnuje velká část snímku i přesto, že patří k těm méně zajímavým aspektům Chášukdžího osudu. Výběr Abdulazize, který se logicky zaměřuje primárně na společnou práci, za jednoho z hlavních vypravěčů, se nejeví jako nejšťastnější. Kromě něj tu prominentně figuruje pozůstalá Chášukdžího snoubenka. Právě kvůli chystané svatbě s ní Chášukdží konzulát v Istanbulu navštívil. Její marné domáhání se spravedlnosti u mezinárodních institucí je depresivním leitmotivem obou snímků.
Pozoruhodným a trochu pozapomenutým faktem, který naopak The Dissident vyzdvihuje, je přátelství a komunikace saúdského korunního prince Muhammada bin Salmán s šéfem Amazonu a vlastníkem Washington Postu Jeffem Bezosem. Přímo bin Salmán je přitom nejpravděpodobnějším objednavatelem Chášukdžího smrti. Bezos sice prý ihned po vraždě přestal se Salmánem komunikovat, ten mu ale i nadále psal. V jedné zprávě měl dokonce Bezosovi poslat odkaz, kterým se měl pokusit o hacknutí Bezosova telefonu pomocí izraelského spywaru Pegasus.
Důkladnější Království ticha
Pokud vás ale zajímá širší kontext kauzy, emotivní a aktivistický snímek The Dissident není nejlepší volbou. Pro nezasvěceného diváka celý příběh odvypráví daleko lépe první zmíněný dokument Kingdom of Silence. Na rozdíl od Fogela se v něm Rowley více zaměřuje na celý Chášukdžího život. Kingdom of Silence vám tak umožní nahlédnout do Chášukdžího hlavy. Ve filmu se dozvíte o jeho okouzlení Usámou bin Ládinem v osmdesátýchletech i o jeho pozdější deziluzi.
King of Silence také daleko méně chodí po špičkách okolo faktu, že než se dostal se saúdským režimem do křížku, patřil Chášukdží mezi ty, kteří v západních médiích vykreslovali bin Salmána jako chvályhodného reformátora. Právě v tomto světle je přitom důležité nahlížet na krátký flirt, který s bin Sálmanem měli západní politické i ekonomické špičky včetně právě Jeffa Bezose. Důkladněji Kingdom of Silence rozebírá také start a okamžitý kolaps Al-Arab News – stanice, které Chášukdží šéfoval a jejíž provoz byl ukončen téhož dne, co začal, kvůli kritice spřáteleného bahrajnského režimu ze strany šíitského politika. Právě v tomto bodě režisér Rowley vidí definitivní rozkol mezi Chášukdžím a režimem.
Co oba snímky spojuje, jsou nejdrsnější scény, které pokrývají samotný průběh vraždy. Oba dokumenty hojně citují z přepisů odposlechů saúdského konzulátu, který brutální čin zaznamenaly v plné síle. Já vás vypisování všech hrůzných detailů ušetřím, ale je dobře, že ani jeden z dokumentů vás v tomto ohledu šetřit nebude.
„Saúdští vůdci si asi říkali, že když jim prošly zvěrstva v Jemenu, rozhořčení po smrti jednoho muže na saúdském konzulátě v Istanbulu už zvládnou,“ psal bezprostředně po vraždě britský novinář Patrick Cockburn. A vypadá to, že v tomto měli Saúdové pravdu. Vliv obou snímků patrně nebude velký. „Amerika a království mají toxický vztah, který otrávil nejen naše společnosti, ale rozšířil se po celém světě. Chaos, války… Amerika na tom má svůj velký podíl. A Džamál byl od začátku uprostřed toho všeho. V některých ohledech vztah našich zemí vyloženě ztělesňoval. Pak ale začaly všechny rozpory být tak zjevné, že jste si museli vybrat, na čí jste straně,“ říká v Kingdom of Silence novinář Lawrence Wright.
Nic nekončí, jedeme dál
Po odchodu Donalda Trumpa z Bílého domu byste si mohli myslet, že se na vztazích mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií může něco změnit. Zmíněný toxický vztah udržovala při životě celá řada amerických prezidentů, ale málokdo tak vehementně jako právě Trump. Saúdská Arábie byla cílem jeho první zahraniční cesty a loni se bývalý prezident dokonce přímo chlubil novináři Bobu Woodwardovi, že dokázal po vraždě Chášukdžího „zachránit“ Muhammada bin Salmána před hněvem amerických politiků. A hněv skutečně existoval. I jeden z největších Trumpových spojenců v otázkách zahraniční politiky senátor Lindsey Graham řekl po briefingu tajných služeb, že o vině bin Salmána nemůže být pochyb. Graham v narážce na hrůzný čin přímo použil mrazivou slovní hříčku: „There’s not a smoking gun – there’s a smoking saw“ (přičemž „smoking gun“ je anglický idiom značící nezvratný důkaz). Jakákoliv vůle cokoliv s toxickým vztahem dělat ale, zdá se, rychle vyprchala. Jedním z prvních kroků administrativy Joea Bidena v zahraniční politice bylo sice polovičaté pozastavení podpory pro saúdské „útočné operace“ v Jemenu, v otázce následků vyplývajících z Chášukdžího brutální vraždy je však nový prezident rozhodný ještě méně.
Americké zpravodajské služby na konci února vydaly dlouho očekávanou zprávu, která tvrdí, že rozkaz k vraždě vydal přímo bin Salmán. Bidenova administrativa zavedla v reakci úzce cílené sankce a vízové zákazy pro několik lidí zapletených do vraždy. Přímo korunní princ mezi nimi ovšem není. „Americký prezident Joe Biden se pokusil vyjasnit, že vraždění politických oponentů není pro Spojené státy přijatelné, ale zároveň nepřerušil vztahy s pětatřicetiletým korunním princem, který dost možná bude po dekády vládnout nad největším světovým ropným exportérem a může být důležitým spojencem proti společnému nepříteli Íránu,“ shrnuli suše Bidenovy kroky novináři Reuters.
„Máme jak politické, tak ekonomické důvody uchovat vztahy se Saúdskou Arábií. Saúdská Arábie je strategickým spojencem a já si myslím, že to znamená víc než smrt jednoho člověka. Opravdu, znamená,“ říká v závěru Kingdom of Silence bývalý americký diplomat David Rundell. Zdá se, že s tímto názorem není ve Spojených státech zdaleka sám.
Autor je redaktor Alarmu.