Jaromír Janda píše v souvislosti s nedávnou hrozbou elektrického blackoutu o nutnosti mít stabilní zdroje energie.
Zhruba před měsícem a půl bylo možné zaznamenat zprávy o rozpadu přenosové soustavy v Evropě a hrozícím blackoutu, který naštěstí nenastal díky dostatečnému (zatím ještě) disponibilnímu výkonu v klasických uhelných a jaderných elektrárnách. Podrobný popis událostí je rozebrán v článku pod následujícím odkazem.
Podobné situace se opakují a nastávají stále častěji zejména v zimním období, kdy je vyšší spotřeba energie a přenosová soustava je více zatěžována. Pro ilustraci tento rok v únoru u nás došlo v souvislosti s chladným počasím k rekordnímu zatížení naší přenosové soustavy okamžitou spotřebou na úrovni 12 GW (12 000 MW což odpovídá např. 12 blokům jaderné elektrárny Temelín). Řada zdrojů především tzv. obnovitelných dodává v zimním období energii jen v omezené míře a zvýšenou spotřebu energie tak zajišťují klasické uhelné, plynové a jaderné zdroje. Ovšem jejich v současné době často neuvážené odstavování vede k situacím, kdy v případě zvyšující se spotřeby nejsou k dispozici dostatečné kapacity pro pokrytí zvyšující se potřeby a tedy v konečném důsledku k nedostatku energie pro spotřebitele. Příkladem může být Švédsko, které se částečně vzdalo jaderné energetiky a na konci minulého roku odstavilo další blok v jaderné elektrárně Ringhals a nyní řeší problém nedostatku energie omezováním výroby ve firmách a omezováním používání spotřebičů s vyšším příkonem v domácnostech. Hrozil také rozpad přenosové soustavy a cena elektrické energie dosahovala násobků ceny za normální situace.
Dnes považujeme za zcela samozřejmé, že přijdeme domů a zapneme světlo, pustíme televizi a běží lednice, ale to může přestat platit a bude to návrat do doby kamenné. Přežití a vývoj lidstva v minulosti závisel na vymanění se ze závislosti na přírodě a změnách počasí. K této závislosti neuváženými a technicky nepodloženými rozhodnutími a zasahováním do energetiky opět směřujeme a skutečný blackout je jen otázkou času. Pod následujícím odkazem lze najít několik příkladů blackoutů v minulosti.
Jak vypadá situace, kdy v důsledku extrémních přírodních podmínek dochází k problémům s dodávkami energie, na kterých je naše současná společnost závislá, se lze přesvědčit také na nedávných událostech v Texasu. V souvislosti s nízkými teplotami rostla extrémně spotřeba elektrické energie, jíž byl nedostatek, pokud vůbec byla k dispozici. Současně rostla extrémně její cena a pokud k dispozici nebyla, zůstávala už jen nouzová řešení jako vlastní generátor anebo se ohřát v autě viz následující články: Problémy s pitnou vodou a likvidační účty za elektřinu. Jih USA se probírá z mrazů; Zamrzlý Texas rozděluje Ameriku. Zelená energie nás zklamala, říkají někteří.
Aktuální dění a boj s pandemií Covid-19 nabízí další příklad ohrožení lidí v případě problémů s dostatkem a stabilitou dodávek energie. V již tak obtížné situaci kdy řada lidí leží v těžkém stavu v nemocnicích a jejich život závisí na přístrojích, které potřebují ke svému fungování elektrickou energii, si raději ani nepředstavovat, co by se stalo v případě, že by dnes k blackoutu skutečně došlo. Samozřejmě, že nemocnice mají technické možnosti zálohy dodávek energie, ale i tak zůstává otázkou na jak dlouho a v jakém rozsahu jsou schopny v již tak obtížné situaci fungovat a zajistit péči o nemocné. A v případě, kdy nemocní lidé leží v nemocnici a jejich život záleží na přístrojích, má energie nekonečnou cenu. Podrobnější přehled jak by vypadala situace v Praze, pokud by nastal blackout, lze najít v článku bezpečnostního experta Andora Šándora, kde popisuje výsledky cvičení, které blackout Prahy simulovalo a jehož výsledky nejsou příliš povzbudivé.
V tomto kontextu je namístě připomenout slova Doc. Františka Hezoučkého našeho nejlepšího a nejzkušenějšího odborníka na jadernou energetiku, který napsal: „S jádrem se nežertuje.“ Tato slova platí pro celou energetiku, neboť zajištění zdrojů energie patří dnes bezpochyby k základním funkcím státu. Jeho článek k jaderné energetice a přípravě nových jaderných bloků u nás je k dispozici zde.
Pokud se ještě vrátíme k příkladu Švédska, po výše uvedené zkušenosti se objevily hlasy pro obnovení provozu odstaveného bloku jaderné elektrárny Ringhals. Řešení to je zatím ještě možné, ale nikoli rychlé, odhady hovoří o cca 2 letech přípravy pro obnovení provozu. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí v energetice a zejména v jaderné jsou dlouhodobá i se všemi svými důsledky „S jádrem se nežertuje“.
V našem případě společnost ČEPS jako provozovatel energetické přenosové soustavy dlouhodobě upozorňuje, na zvyšující se četnost kritických momentů, které vznikají v důsledku vysokých přetoků a nestability resp. minimální možnosti řízení některých zdrojů energie. Četnost těchto událostí narůstá v souvislosti s postupným odpojováním klasických zdrojů jako např. uhelných elektráren a s růstem počtu nových připojených zdrojů povětšinou těch tzv. obnovitelných s minimální možností jejich regulace. Tento trend velmi pravděpodobně bude i nadále pokračovat a tak lze očekávat i do budoucna zvyšující se počet kritických momentů s hrozícím blackoutem. Přenosová soustava bude maximálně stabilní, pokud bude stabilní každá její část. Pokud v takové soustavě dojde k potížím v některém místě, lze za pomoci dalších prvků soustavy zajistit stabilitu celku. Ovšem s přibývajícím počtem nestabilních zdrojů v přenosové soustavě a po překročení určité míry nutně dojde ke ztrátě stability celého systému. V konečném důsledku je tedy jen otázkou času, kdy se dočkáme blackoutu také u nás v Evropě.
Dostatek zdrojů a stabilitu sítě řeší nové jaderné zdroje
Řešení výše popsaných rizik, nestability sítě, nedostatku energie a hrozícího blackoutu je přitom v zásadě jednoduché. Dostatečné kapacity stabilních zdrojů. Bohužel jejich budování už tak jednoduché není. Již někdy od roku 2008 se u nás připravuje výstavba nových jaderných zdrojů. Nejprve bylo výběrové řízení na 2 bloky o výkonu 1200 MW až 1600 MW v Temelíně, které skončilo v roce 2014, protože vláda odmítla poskytnout jakoukoli podporu projektu, aby o cca 7 let později při přípravě jednoho bloku o výkonu 1200 MW v Dukovanech poskytla 100 % podporu v podobě financování. Ani přesto se projekt už jen jednoho bloku nijak zvlášť neposouvá. Mezi tím se odstavují klasické elektrárny na uhlí a další, které pomalu dosluhují, se odstavovat budou. Jdeme tak přesně po výše popsané cestě událostí směřujících k nedostatku energie a budoucímu téměř jistému blackoutu. Možná ne dnes, možná ne zítra, ale časem takto k blackoutu zcela určitě dojdeme.
Pokud se podíváme jinam, tak například ve Finsku přes všechny problémy, které potkaly projekt Olkiluoto se pustili do výstavby dalšího bloku v Hanhikivi. V Maďarsku začali s přípravou nových bloků mnohem později než my a přes posun harmonogramu jsou dnes mnohem dál a našly by se další příklady. Asi vědí, co potřebují a co chtějí. U nás to tak nevypadá a stále diskutujeme jak je to složité, řešíme, kdo může a kdo nemůže být dodavatel, poukazujeme na problémy jiných projektů, aniž bychom začali více než jen diskutovat a vypisovat strategie, které stejně neplníme. Máme vládní výbor pro výstavbu jaderných elektráren pod vedením zmocněnce pro jadernou energetiku pana Míla, ale náš postup je jeden krok dopředu a dva zpět, od dvou bloků na Temelíně k jednomu v Dukovanech, pokud vůbec k nějaké výstavbě dojde. Naše energetika tak směřuje mílovými kroky k nestabilitě sítě, nedostatku energie a hrozícímu blackoutu jak je popsáno výše.
Spotřeba energie dlouhodobě roste a zcela jistě dále poroste. Nejde tedy jen o zajištění náhrady zdrojů za odstavované uhelné bloky, ale vybudování nových zdrojů na pokrytí budoucí zvyšující se spotřeby a tím o rozvoj celého oboru energetiky a dále také energetického strojírenství, který má u nás v ČR velkou tradici. Jde bezpochyby o příležitost a proto namísto spekulací, co ještě zvládneme, by bylo lepší vytvořit podmínky, abychom mohli dále budovat naši energetiku v co největší míře samostatně jako doposud a to vytvořením odpovídajících podmínek a podpory ze strany státu, podmínek rozvoje špičkového oboru na který je navázána celá řada špičkových firem. Kdo jiný, než české firmy, by měly být především součástí výstavby nových jaderných bloků u nás, a kdo jiný než naše firmy by měly být vítězem pomyslného tendru na nové bloky jaderných elektráren u nás.
To ovšem vyžaduje odvahu, odvahu rozhodnout a konečně zahájit výběrové řízení a následně výstavbu. Jako průmyslová země, která v minulosti dokázala budovat svou energetiku včetně jaderných zdrojů, máme bezpochyby hodně co nabídnout. Naše firmy a technici to zcela jistě zvládnou, ostatně se podílí na řadě projektů ve světě, bohužel už ne tak doma. Schází nám totiž především lídři, jakými byly ve své době pan ministr Grégr, Doc. Hezoučký a další, kteří přes všechny potíže dokázali dotáhnout výstavbu k úspěšnému konci a dnes se můžeme pyšnit stabilní a spolehlivou energetikou, která zachraňuje Evropu. Každá cesta, jakkoli trnitá, začíná prvním krokem, ale tady na té naší zřejmě nastal blackout dříve než jsme se na cestu vydali.