Ivan Fíla: Věra Čáslavská a slzy nad temným údolím
Sedím u Vřesové studánky v Jeseníkách, dávném poutním místě spojeném s pověstí o zázračné léčivé vodě, a najednou se mi před očima odvíjí příběh Věry Čáslavské, která se tu po srpnové invazi 1968 dva týdny skrývala. Kdysi zde stála kaple a pak kostelík, který v roce 1946 vyhořel a už nebyl obnoven. Stála tu i horská chata, kam fenomenální gymnastku odvezl potají z Šumperka, kde se Věra připravovala na olympiádu v Mexiku, náčelník horské služby.
Věřina trenérka dostala avízo, že po její svěřenkyni, signatářce manifestu Dva tisíce slov, jde sovětská KGB a chce ji zatknout. Obdařena nezlomnou vůlí a odhodláním, trénovala Věra v horách dál. Kladinu nahradil poražený kmen stromu, bradla větve v lese a sílu nabírala ve sklepě, kde skládala tuny uhlí.
Nakonec na olympiádu odletěla a stala se její největší hvězdou, před níž se klaněl celý svět. Nejenže vyhrála čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile, ale na stupních vítězů udělala nezapomenutelné gesto pohrdající sovětskou okupací.
Vrcholem pak byla velkolepá svatba s atletem Josefem Odložilem, stříbrným medailistou v běhu na 1500 metrů na olympiádě v Tokiu 1964. Na náměstí Zócalo v Mexico City přišlo před největší barokní katedrálu v zemi sto tisíc lidí.
Aby slzy nepadaly na zem
Po návratu do Československa však Věřina pohádka skončila. Země se na dvacet let ponořila do normalizačního temna, v jehož hlubinách skončila i gymnastická ikona. Věra odmítla odvolat svůj podpis pod Dvěma tisíci slov a pro komunistické diktátory se stala personou non grata, která nemohla sehnat práci.
Narodily se jí dvě děti, manželství nakonec ale nevydrželo a rozvedla se. Po listopadu 1989 se dočkala satisfakce, stala se poradkyní prezidenta Václava Havla a předsedkyní Československého olympijského výboru.
Jsme ale v Jeseníkách, v drsném kraji, který má drsné příběhy v sobě hluboko skryté. Věra to tu milovala, s manželem, který zde prožil dětství, měli chalupu v Bělé pod Pradědem. Po rozvodu si o 500 metrů dál postavila svoji chalupu.
V srpnu 1993 se v nedaleké diskotéce U Cimbury stalo něco, co dodnes visí nad údolím jako temný stín. Mezi osmnáctiletým synem a čtyřiapadesátiletým otcem Odložilovými došlo k potyčce, na jejíž následky otec zemřel. Syn Martin byl za nevyjasněných okolností, kdy svědci měnili výpovědi, odsouzen na čtyři roky vězení a záhy omilostněn prezidentem Havlem.
V mladé porevoluční republice to byla jedna z největších mediálních kauz, celá pravda ale nikdy nevyšla najevo. Věra se nervově zhroutila a na dlouhých 16 let se s těžkými depresemi uzavřela před světem. Když se pak snažila dohnat, co zmeškala, dostala rakovinu a v roce 2016 zemřela.
Jdu na hřbitov v Bělé, stojím před hrobem rodiny Odložilů, na kterém je napsáno: „Ty jsi mu život s láskou dal, on Ti ten Tvůj krutě vzal.“ Před hrobem leží obrovský balvan, který sem Martin za pomoci několika lidí dovalil z místa, o němž si myslí, že bylo otci drahé. Dřív sem chodil dávat na hrob kamínky, ty ale pokaždé zmizely.
Teď tu ten balvan stojí, aby s ním nikdo nemohl hnout. „Ten balvan je jeho vykoupení,“ říká mi jeden ze svědků tehdejší tragédie. Když se ho zeptám, jak se to přesně stalo, mlčí. Jdu za dalším, ten řekne: „Neptejte se,“ a odejde. Jdu do lokálu U Cimbury, sedím s majitelem, který tehdy stál za výčepem, ale i on mluví jen v mlhavých náznacích. Jdu za dalšími, kteří tehdy tancovali na parketu. Všichni mlčí.
Jedna žena si mě změří dlouhým pohledem. „Víte, co říkala paní Čáslavská? Že když člověk prožívá velkou bolest, musí zvednout hlavu a hledět vzhůru. Aby slzy nepadaly na zem. A nad tímhle údolím visej ty slzy sakra vysoko. Běžte si po svejch a nechte nás bejt.“
Autor je spisovatel, fotograf, režisér a scenárista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
