Vlastně žádné obvyklé téma, ať už ideologické, nebo pragmatické. Izraelská politická scéna se teď dělí na lidi, kteří jsou připraveni spolupracovat s Benjaminem Netanjahuem, a ty, kteří říkají, že „kdokoli, jen ne on“. Neboli, Netanjahu si může gratulovat, je to on, kdo rozdělil společnost a, jak jeho kritici dodávají, snaží se ji rozdělit i zcela záměrně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Tématem izraelských voleb bude sám premiér

K paradoxům situace patří, že je to dlouhodobě nejúspěšnější pravicový izraelský politik, ale není vůdcem izraelské pravice. Naopak, nejméně tři jiní pravicoví politici v čele jiných tří formací jdou do voleb s tím, že jsou připraveni ho nahradit, nebo aspoň pomoci sesadit.

Netanjahuův dlouholetý spolupracovník Gideon Sa’ar se s premiérem rozešel ve zlém vloni a rovnou říká, že kdo chce Netanjahua premiérem, ať ho nevolí. Avigdor Lieberman, vůdce strany Izrael, náš domov, se stal Netanjahuovým odpůrcem už dávno, a šéf Nové pravice Naftali Bennett říká, že on je pravicovější než Netanjahu, ale nepoužívá k politice nenávist.

Několik háčků

Celá věc má ale nejméně tři háčky. Jeden spočívá v tom, že izraelská politická scéna je roztříštěná, o hlasy se uchází dvanáct stran a některé z nich se pravděpodobně nedostanou do parlamentu. Důležitý tedy nebude ani tak celkový výsledek hlasování, ale poměr sil až po přepočítání propadlých hlasů.

Vypadnutí ze hry hrozí i oběma levicovým stranám, Merecu a sociálně demokratické Straně práce. Ta se pod novou předsedkyní vyšvihla nad hranici 3,25 procenta pro vstup do parlamentu, ale tím možná pošle do politického záhrobí právě zmíněný Merec.

Druhý háček spočívá v tom, že protinetanjahuovský proud je značně rozhádaný, Sa’ar s Bennettem už vlastně zahájili bratrovražedný boj. Může se tedy opakovat situace po jedněch z předchozích voleb, kdy Netanjahu neměl dost hlasů na sestavení koalice, ale podařilo se mu blok svých odpůrců rozložit, pokud se tento blok nerozložil sám.

Premiér tak proti všem očekáváním mohl pokračovat ve funkci. To je velmi poučné pro českou opozici, která rovněž věnuje hodně úsilí kalkulacím možných výsledků, ale její voliči si nebudou moci být jistí, že dobrý volební výsledek promění v úspěšný vstup do vlády.

Izrael v jiné fázi

Třetím háčkem je často zmiňovaný problém, značná část hlasů jde buď židovským ultraortodoxním stranám, případně stranám arabským, v obou případech to různým způsobem ztěžuje sestavování vládních koalic.

Převzato z Plusu

Izraelské volby budou z obecně politického, ale i specificky z českého hlediska zajímavé ještě z jednoho důvodu. Otázka covidu a zvládnutí covidu v nich určitě bude hrát roli. Sám Netanjahu udělal řadu velmi viditelných chyb, často ne z neschopnosti, ale z politických důvodů, třeba kvůli udržení podpory od náboženských stran. To má veřejnost dobře v paměti. Současně ale mohl svou jízdu ukončit pomyslným saltem, totiž triumfem při získávání vakcín a rychlým naočkováním většiny populace.

Jeho český protějšek Andrej Babiš (ANO) je momentálně o pomyslnou fázi za ním. Vede dominantní stranu, ale momentálně je uprostřed covidových problémů, za které ho může část společnosti činit odpovědným. Ovšem české volby jsou až za půl roku a do té doby také může změnit narativ.

Netanjahu je v jiné situaci také proto, že už v dubnu se obnoví jeho proces pro podezření z korupce. To bude ovšem až po březnových volbách, v nichž asi vyhraje blok jeho odpůrců, a premiér pak třeba zase vyhraje v povolebním vyjednávání.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít