S kapelou Quattro Formaggi koncertoval v Anglii i na Ukrajině, dlouhá léta působí v doprovodné kapele trumpetisty Laca Decziho, po osmi letech v New Yorku se vrátil do Čech a to i s novou sólovou deskou 20:20.
Pocházíte z Opavy, sledujete tamější kulturní dění?
Jsem v kontaktu s pár přáteli, kteří se v Opavě kultuře stále věnují. Ale musím říct, že mé povědomí o tamním kulturním dění není úplně valné.
Aktuální album je pojmenováno 20:20, pojďme tedy bilancovat – co se vám v poměrně těžkém roce povedlo a nepovedlo, co jste musel třeba odložit?
Jsem opravdu rád, že se mi podařilo desku vydat. Váhal jsem, zda se ve financování rozhodnout pro cestu crowdfundingu či nikoliv, protože vzhledem k situaci, ve které se úplně všichni nacházíme, se mi ta myšlenka zdála poněkud troufalá. Ale nakonec jsem se rozhodl a jsem za to také rád, poněvadž se mi podařilo vybrat 111 % cílové částky. Což vzhledem k tomu, že se stále bavíme o jazzu, pokládám za veliký úspěch. Nepovedlo se ale spoustu jiných věcí. Třeba natočit desku s Lacem Deczim. Ale díky tomu na to teď máme celý rok 2021, který bude oproti 2020 doufejme daleko veselejší.
Čtěte také: Nepromeškejte skvělé hudební příležitosti od SoundCzech
Můžete o chystané Decziho desce něco prozradit? Podílíte se na ní autorsky a budete na ní také zpívat?
Nechci to úplně prozrazovat, ale myslím, že to bude dle mého názoru nadčasová deska. Zpívat na ní nechci. Chci, aby to byla Lacova deska, aby tam zářil on. Já budu mít práce až až s tím vším kolem, abych ten projekt dotlačil zdárně do konce ještě letos. Nějaká ta moje aranž tam ale bude určitě.
Po mnoha letech bydlení v New Yorku jste se vrátil do Čech, bydlíte v Praze. Máte ještě v New Yorku věci, nebo se povedl přesun kompletně? A postrádáte NY coby město samotné? Co nejvíce vám v Praze chybí?
Nechal jsem tam úplně vše různě po nejlepších kamarádech, kterým v tomhle ohledu mohu věřit. Nechal jsem tam totiž nejen veškerou elektroniku, ale hlavně všechny moje nástroje. Za tu dobu jsem tam narazil na řadu opravdu skvostných kousků. Celkem jsem tam doma měl asi pět baskytar a jeden kontrabas, to se opravdu nedalo převézt najednou do Evropy. A nechal jsem tam své srdce, New York je velice specifické místo. Žijeme teď ve velice komplikované době, všichni jsme se museli něčeho vzdát, já musel opustit stejně jako velká spousta ostatních Newyorčanů své obydlí, přátele, kariéru, svůj život. New York je velice drahé místo a setrvávat tam by pro mne byla velice nákladná pošetilost.
Nedávno jsem viděl film The Comedian s Robertem De Nirem. Spousta filmů které známe, je z prostředí New Yorku a tento je právě jedním z nich. Natáčel se právě v klubu, kde jsem s přáteli trávil spoustu večerů a shodou okolností jsem vlastně u toho natáčení i byl. Šel jsem do Greenwich Village na W 3rd kolem Blue Note do Groovu, všude byl nějak moc velkej humbuk, já si říkal, co to má jako znamenat a najednou kolem mě prošel De Niro. Tak jsem si dal cigáro, zabořil rameno do lampy a koukal jsem, jak natáčejí ty scény, které jsem teď viděl v tom filmu. Jo, to město mi chybí. Já jen doufám, že se to jednou alespoň přiblíží těm kolejím, ve kterých to na bylo před rokem 2020. Že budou opět lidé v ulicích, přeplněné bary a kluby, kde se hraje živá hudba.
Spojení jazzu a popu na naší scéně příliš nefunguje, i když se to velmi dobře a záslužně snažíte nalomit. Přitom v zahraničí je to běžná věc. Je tu podle vás někdo, kdo si s propojováním těchto žánrů v ČR ví rady?
Samozřejmě. Je tady spousta zpěváků, kteří vědí co dělají a dělají to opravdu dobře. Tedy nejen zpěváků, ale hlavně muzikantů. Konkrétně třeba projekt Ondřeje Rumla s kapelou Matěje Benka je velice příjemným pohlazením na duši, stejně jako třeba Lanugo nebo projekt Beaty Hlavenkové.
Na desce 20:20 máte hned několik popových písní přearanžovaných, čeká nás deska i čistě autorská?
Nevím, jestli čistě autorská, ale na další desku mám určitě v plánu zařadit mnohem více těch autorských písní. Rozpracovaných jich je už docela dost. Ale to přearanžovávání je pro mě natolik fascinující a zábavná disciplína, že v ní budu pokračovat určitě i nadále.
Čtěte také: King Gizzard upekli s deskou L.W. koláč plný překvapení
Na 20:20 je množství hostů, ale žádná žena…co to?
To byl záměr, protože plánuju natočit jedno celé takové zase kontrastní album pouze s ženami! Ta deska je pro ženy, tak nějaké to další bude zase pro muže! (smích) Na tvorbě alba se podílelo, ať už přímo nebo nepřímo, spousta žen.
O čem je píseň Just a Man, kterou doprovází také klip?
Je to o nenaplněných očekáváních, o sebereflexi představ minulých. Takové pozastavení se nad tím, jak se ten život vyvinul oproti těm sladkým naivním představám, které jsme měli asi každý, když nám bylo třeba ještě náct.
20:20 jste vydal na krásném bílém vinylu, sbíráte sám desky? Který kousek je nejoblíbenější/nejcennější?
Tato vášeň mě popadla před pár lety a musím říct, že to jsou většinou nádherná díla nejen po té hudební stránce. Jsem velice rád za desku Michaela Jacksona – Bad, která je ještě nevybalená a byla to speciální edice určená pouze pro promotion.
Neláká vás, vzhledem k nemožnosti hraní, si v dnešní době vyzkoušet busking v Praze? V New Yorku jste prý v metru hrál.
Ne! Neláká! (smích) To je to poslední, co by mě lákalo. Ale nemůžu vyloučit, že se tak třeba někdy nestane. Ten život se s náma muzikantama moc nemazlí…
Autorka rozhovoru: Anna Mašátová