15.březen 1939 - mediální ticho, ze kterého bolí uši

Ten den - 15.březen 1939 - poznamenal osudy nás všech, i když jsme přišli na svět desítky let později.

 Divoký odsud Němců z republiky, kterým jsme přišli o miliony spoluobčanů. A Klement Gottwald na Hradě, prokurátor Karel Vaš v soudních síních, justiční vražda Milady Horákové, navždy rozdělení Voskovec s Werichem, zničený Bóža Modrý, teror na statečných vojácích, kteří bojovali za republiku v Anglii a dočkali se zrady právě od té republiky, tisíce politických vězňů, statisíce zmrzačených lidských osudů obyčejných lidí v Československu, následná sovětská okupace, husákovská normalizace... - tomu všemu zazněl startovní výstřel 15.března 1939. 

 To vše se stále promítá do našeho každodenního života. A budeme se s následky vyrovnávat dlouho, stejně jako si stále vyrovnáváme s důsledky husitské občanské války či násilné rekatolizace. Máme to v genech, jde to s námi, ať chceme či nechceme, ať už si to uvědomuje a připouštíme, či nikoliv. 

A našim mediálním prostorem se nese silné, rozhodné a nekompromisní TICHO. Strašidelné je dnešní mlčení mnoha političek a politiků, kteří se jinak vyjadřují prakticky ke všemu a vždy. 

 Žádne palcové titulky, žádné fotografie, připomínající tragický 15.březen 1939. Sem tam nesmělá zmínka, článeček, schovaný pod počet nově nakažených virousem a soukromými letadly s Peltou na palubě. 

 Je to strašně málo, a je to veliká chyba. A je mi to líto.