STARÁ ŠUMAVA: Svatý Josef
Oslava Josefa dál zůstává ve stínu koronaviru. Jmeniny neboli svátek je den, kdy každý může oslavit své jméno. Někdo tento den slaví, jiný nikoliv.
Jak ale jmeniny vůbec vznikly? Slavení jmenin je zvyk, který má svůj původ v katolické tradici. Každému dni v roce byl totiž přiřazen svatý (často dle data jeho smrti) a v daný den se oslavoval život a činy daného světce. Postupně začali slavit i jeho jmenovci. Jmeniny se slaví zejména v katolických zemích; někde mohou mít dokonce větší význam než narozeniny.
Rozhodnutí, zda svátek, respektive jmeniny slavit či nikoliv je skutečně jen na vás. Pokud se rozhodnete svátek neslavit, zřejmě se nějací ti gratulanti stejně objeví – obzvláště pokud je vaše jméno uvedeno v kalendáři. O popularitě světce svědčí četnost křestního jména Josef, s čímž bylo spjato hudební zastaveníčko Josefům o svátku. Dva tři muzikanti s harmonikou a houslemi, ale i celá místní kapela, vyhrávali Josefům ve vsi. Výrostci chodili po vsi a tloukli na pokličky, vyhrávali štandrle.
Jméno Josef dnes jistě není zapomenut či neuctíván, je patronem různých řemesel, různých území a je vzýván jako pomocník v různých situacích. Ale – kolik je kostelů zasvěcených Panně Marii a kolik svatému Josefovi? Je to tajemství – tajemství muže, který svoji o hodně menší úlohu nese a přijímá. Tajemství pokory, víry, vztahu k Bohu.
Svátek sv. Josefa žije v povědomí i těch, kteří nechtějí mít se svatými nic společného a oslavují je nejvýše zvýšeným konzumem alkoholu. A pro nás, kteří to myslíme se svatými poněkud vážněji, je tento svátek samozřejmou a vžitou ozdobou předjaří, ani nás nenapadne, že by kdy bývalo jinak. Nesmíme ale zapomenout, že dnes také slaví svátek Josefíny a Josefy. Toto jméno v současné době opět zažívá renesanci. Některé jeho nositelky byly velmi slavné. Vzpomeňme manželku císaře Napoleona I. – jmenovala se Josefína a stejné jméno měla i tanečnice a zpěvačka Bakerová. Těmto ženám ležel u nohou doslova celý svět. Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou,“ říká stará pranostika.
Svátek sv. Josefa byl považován za první skutečně jarní den. Lidé v tento den odhadovali, jaká bude úroda, zpívali a veselili se. K jaru patří láska, a proto na josefských poutích kupovali chlapci svým dívkám srdce z perníku na znamení věrnosti. Svátek svatého Josefa, snoubence Matky Boží a pěstouna Ježíše, který připadá na 19. března, je doložený poprvé ve 12. století. V roce 1870 vyhlásil papež svatého Josefa patronem celé církve.
Kromě toto drží sv. Josef patronát také nad celou řadou řemesel spojených především se dřevem – nad tesařstvím, dřevorubectvím nebo truhlářstvím. Je rovněž ochráncem dětí a mládeže, panenství, křesťanských rodin a umírajících. Svatý Josef je zobrazován s lilií, pastýřskou holí nebo tesařským nářadím v ruce.
Svátek svatého Josefa oslavovali také skláři. Ti sice pracovali po celý rok, ale v zimním období pracovali při umělém osvětlení. Toto období začínalo o sv. Václavu a končilo sv. Josefem v sobotu po sv. Josefu pak zakončovali toto období brusiči také jakousi slavností. Odnesli do lesa lucernu se světlem a uvázali ji na vysoký strom. Pod touto lucernou se udělal oheň peklo se maso a popíjelo se, bylo li teplo seděli tam a bavili se třeba až do rána. Nakonec lucernu sundali a zakopali jak říkali „pochovali světlo“.
Zdroj: SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. Jarní Seifert Jaroslav
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
(Z cyklu Stará Šumava)
Jarní
Když svatý Josef otvírá,
tu zima kvílí:Ouha!
Tesařská ostrá sekyra,
zpod pláště světci čouhá.
Hned vlečku zimě přesekne,
zašlápne špínu sněhu,
a vše co bylo nepěkné,
promění v zpěv a něhu.
Kéž vlaštovky už zavolá,
jež byly s námi loni.
Fialka,skrytá dopola,
pod keřem prudce voní.
Rozepne kvítek spanilý,
strom celý rázem zbělá,
a kde se vezme-za chvíli,
bude na kvítku včela.
Sedne si vprostřed do medu,
aby ji slunce hřálo,
a to je vše,co dovedu,
já vím,že je to málo.