Ivan Fíla: Pan S.
„Našli jsme vám dva nádory na plicích a metastázy v játrech,“ řekl před dvěma roky doktor v nemocnici panu S., novináři a spisovateli, který za komunistů nesměl publikovat.
„A co s tím budeme dělat?“ zeptal se pan S.
„Nic,“ odvětil doktor. „Za pár dní umřete.“
Pan S. se na něj chvilku mlčky díval, pak vstal a beze slova odešel. Den, dva seděl doma, přemítal o černých havranech, kteří si pro něj přijedou, a pak se vypravil za jiným doktorem do jiné nemocnice. Ten udělal všechna vyšetření znovu a pozval si pana S. do ordinace.
„S tím umíráním bych ještě počkal, pane S.,“ usmál se. „Mám naději, že se kolega mýlil.“
Poslal pana S. na chemoterapii, po které mu slezly vlasy, a pak na radioterapii. Uběhl měsíc a pak další a ještě jeden a pan S. se stále těšil ze života. Přes nechuť k jídlu a nevolnost pil nadále jako každý den kolem desáté dopoledne sklenku oblíbeného červeného vína a psal fejetony. Vadilo mu ale, že nemůže kouřit. Od mládí kouřil dvě krabičky denně.
„Jestli neumřu na tu rakovinu, pane doktore, umřu na absťák. Dovolte mi aspoň jednu dvě,“ škemral.
„To v žádném případě, to fakt nesmíte!“
Když už píšete o tom Kafkovi
A tak léčil doktor pana S. dál, až se rok s rokem sešel a doktor si ho opět pozval do své ordinace.
„Plíce jsou čistý a metastáze pryč, jste vyléčený.“
Pan S. se na něj mlčky díval, pak vstal, usmál se a podal mu ruku.
„A tu jednu, dvě cigaretky můžu?“
„Nemůžete!“ zahřměl doktor. „Stejně vás ale neuhlídám,“ dodal ve dveřích s laskavě káravým pohledem.
A tak přišel pan S. domů, sedl si na balkón, nalil si sklenku červeného, zapálil si cigaretu a díval se na vrcholky Hrubého Jeseníku. Po revoluci napsal 90 knih, které si sám vydává a sám je úspěšně prodává. A jak sedí na balkóně, říká si, že je na čase se znovu oženit a napsat další knihu. Jak řekl, stalo se. V osmdesáti si vzal svoji družku a napsal devadesátou první knihu. Nedávno jsem ho navštívil. Je velký znalec místních lidských osudů, o které se zajímám.
Pan S. má hlas jako Jan Werich a je taky tak moudrý a vtipný. Vyprávěl mi spoustu příběhů, pak sáhl do regálu a věnoval mi patnáct knih.
„Počtěte si, pane kolego… Apropo,“ řekl pak na chodbě. „Když už píšete o tom Kafkovi, jak přišel o panictví v sanatoriu ve Zlatých Horách, tak vám dám tip. S jakou ženou se to stalo, neřekl ani nejlepšímu příteli Maxu Brodovi. Ví se jen, že byla o hodně starší. My jsme dali dohromady seznam všech žen, které tehdy v sanatoriu byly. Eliminační metodou jsme ten okruh zúžili na pět. Když, pane kolego, přijdete na to, která z nich to byla, proslavíte se po celým světě. Co tomu říkáte?“ usmál se a pokynul na pozdrav.
Vracím se domů přes Zlaté Hory, odkud pocházel neblaze proslulý inkvizitor Jindřich Boblig z Edelstadtu. Zastavím se před sanatoriem Edel, z něhož je dnes dětská léčebna, a procházím se nádherným parkem. Pak jedu na maličké nádraží a vkročím na kolej pokrytou sněhem.
Najednou jako bych slyšel přijíždět vlak. Z něj vystoupí hubený muž s buřinkou v černém kabátě. Franz Kafka. Nastoupí do kočáru a zmizí v mlze. Na rozdíl od pana S. se nikdy neožení, je nekuřák, abstinent a vegetarián. Umírá v nedožitých 41 letech na tuberkulózu hrtanu.
Autor je spisovatel, fotograf, režisér a scénárista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
