Jan Cempírek: Genderový rozhovor v samoobsluze

19. březen 2021

Nakupuji v malém krámku. Z rádia zní jakási debata moderních učenců o tom, že lidé nejsou jen muž a žena, neboť spektrum sexuálních identit je daleko pestřejší. Hlava mi jde z toho kolem a chtě nechtě o tom přemýšlím dokonce ještě u pokladny. 

Z dumání nad počtem pohlaví mě vyruší hlas žoviální pokladní: „Koupil jste dobře ty vejce, chlape?“ markuje zelenou krabičku vajec z podestýlky.

Přikyvuji.

Ona dál: „Já jen pro sichr. Mužský nečtou etikety a dostanou pak doma od paní vyhubováno, co přinesli za drahotu.“

Nesouhlasím. „Bez obav, já to mám doma pod kontrolou.“

Pokladní už nic, ale přidává se babka z fronty: „Jó, to si muský dycky myslej, jak to doma kontrolujou,“ tváří se smrtelně vážně.

Uklízím nákup a babce vracím: „Ale já to mám doma opravdu pod kontrolou. Aspoň manželka to tak říká.“

Pokladní se směje a já jdu po svých. Přemítám ale, kolik genderových stereotypů v té krátké debatě zaznělo. A že v hyperkorektním prostředí, o kterém předtím mluvili v rádiu, by tento rozhovor vůbec nemohl proběhnout. Nebo by musel znít jinak.

Pokladní: „Koupil jste dobře ta vejce, vy pohlavně neurčitá bytosti?“

Já: „Koupil.“

Pokladní: „No nic, já jen že bytosti, které mají většinou pindíka, ale některé ho mít nemusí, nečtou etikety a pak dostanou doma vyhubováno od druhé bytosti, která má většinou pipinku, ale některá může mít i pindíka.“

Já: „Bez obav, doma to mám pod kontrolou.“

Babka ve frontě: „To si bytosti, které mají většinou pindíka, vždycky myslej, jak vládnou světu.“ Načež bych já uzavřel: „Ale já to mám doma opravdu pod kontrolou, což ta milá bytost, se kterou bydlím, aspoň říká.“

Konec genderově neutrální debaty. Byl by to děs, co?

Jsem rád, že žiju ještě ve světě, kde chlapi nečtou v krámech etikety, kde ženy u kasy šprýmují o mužské nedokonalosti, a babky naopak bez zardění pronášejí svá životní moudra. Jsem rád ve světě, kde jsou jen dvě pohlaví, se svými móresy i přednostmi.

autor: Jan Cempírek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.