Základní údaje
Po bitvě na Bílé Hoře od koruny odkoupil panství Bruno Filip hrabě z Mansfeldů, nejvyšší zemský lovčí. Panovník si pouze vymínil právo lovu na černou a červenou zvěř (kančí a vysokou) ve zdejších lesích, a to na věčné časy. Třicetiletá válka způsobila značné hospodářské i lidské ztráty, takže na jejím konci mělo městečko pouze dvě stovky obyvatel. Roku 1666 začala stavba nového panského sídla – malého barokního zámku. Další vzpruhou pro místní živnosti bylo privilegium Leopolda I. z roku 1675, které rozmnožilo dva výroční trhy o další čtyři. Další pracovní příležitostí byly panské železné huti založené kolem roku 1674. Důsledkem toho Dobříš rostla a bohatla i navzdory častým požárům dřevěné zástavby a dvěma morovým epidemiím v letech 1680 a 1713.ěsto Dobříš leží ve středních Čechách, zhruba 40 km jihozápadně od Prahy. První písemná zmínka pochází z roku 1252. Čtyři listiny udávající práva klášteru v Plasích, které zde podepsal král Václav I., uvádějí Dobříš jako královský lovecký dvorec na Zlaté stezce, což byla obchodní cesta vedoucí z Prahy do Pasova. Poté statek připadl na čas šlechtickým vlastníkům – Rožmberkům od roku 1262 a Štěpánovi z Tetína od roku 1321. Za vlády Lucemburků přešla Dobříš opět do rukou krále a po roce 1340 Karel IV. nechal vystavit hrad Vargač, z kterého učinil dočasné sídlo nejvyššího královského lovčího. Slibný rozvoj zastavily husitské války. V únoru 1421 husitská vojska vypálila hrad i podhradí, čímž původní obec prakticky zanikla. V průběhu desetiletí začala vznikat nová Dobříš, zhruba jeden kilometr západně od původního umístění, v místech dnešního Mírového náměstí. V letech 1422 až 1569 se dobříšské panství stalo zástavním zbožím a pod královskou korunu ji zpět vyplatil až císař Maxmilián II., jenž Dobříš okamžitě povýšil na městečko. S tím souviselo i získání městského znaku a právo pořádat trhy.
V roce 1745 začaly stavební práce na honosném zámku ve slohu pozdního baroka s rozsáhlým parkem. Stavba trvala celých dvacet let. To už Mansfeldům patřil titul knížat a jejich panství bylo značně rozšířeno skoupením okolních statků. V roce 1780 vymřeli Mansfeldové po meči a Dobříš tak vyženil příslušník opočenského rodu Colloredo s podmínkou, že ke svému jménu připojí ještě Mansfeld. V letech 1791–1797 se uskutečnila stavba kostela před zámkem, jež byl zasvěcen Nejsvětější trojici. V roce 1821 se město dočkalo nové empírové radnice s hodinovou věžičkou, která vystřídala původní, ještě dřevěnou radnici.
Přestavbou Pasovské silnice na počátku 19. století, zřízením poštovní stanice v roce 1825, telegrafního úřadu a železnice spojující Dobříš s Prahou v roce 1897 došlo k výraznému oživení zdejších živností a cestovního ruchu. Počet obyvatel přesáhl číslo tří tisíc. Roku 1850 se stala Dobříš sídlem okresního soudu, později i okresní samosprávy a berního úřadu. Významným rokem byl rok 1865, kdy zde vznikla přičiněním židovských podnikatelů první rukavičkářská živnost. Šití rukavic se posléze stalo nejvýznamnějším odvětvím místního průmyslu.
Počátkem 20. století v okolí vlakového nádraží vznikla zóna s podniky strojního, dřevozpracujícího a kožedělného průmyslu, což po roce 1948 završilo vybudování Rukavičkářských závodů. Po druhé světové válce se stal zámek sídlem Svazu československých spisovatelů a sloužil umělcům všech tvůrčích svazů jako pracoviště i místo pro odpočinek. Po změně režimu v roce 1989 byl zámek v roce 1998 navrácen rodu Colloredo–Mansfeld i s přilehlými lesy. V průběhu 90. let zanikly nebo se transformovaly všechny státní podniky průmyslové zóny, takže v současnosti hlavním průmyslovým podnikem ve městě je továrna Bobcat.
Dobříš má téměř devět tisíc obyvatel a udržuje partnerství s městem Tonnere ve Francii. Okolní lesy, rybníky a kopcovitý terén přitahují turisty a cyklisty z širokého okolí. Samotné město leží 371 metrů nad mořem, ale okolní kopce dosahují až 660 metrů nadmořské výšky.
Jednou z nejzajímavějších a nejstarších památek na území Dobříše je část pravděpodobně keltského hradiště na vrchu Hradec, které bylo obehnáno valem až 12 m širokým a 4 m vysokým. Nebyl zde ale proveden historický průzkum stejně jako u dalšího hradiště u myslivny Obora nazývaného Dvorce nebo Na Valech, jehož zbytky jsou viditelné ještě dodnes. Místo možná sloužilo k ochraně středověké Zlaté stezky. Slovanské osídlení Dobříše kvůli neprostupnosti lesů, bažinám a poměrně neúrodné půdě postupovalo pomaleji.
Proč název Dobříš?
Název města Dobříš je dle pověsti odvozen od jména vladyky Dobřicha (či Dobroch), který na obchodní stezce založil osadu. Jisté je, že na takovém místě, kde je dnes Vargač, byl zbudován královský dvorec a že první písemná zmínka o Dobříši je z roku 1252, kdy zde sídlil král Václav I. se svým dvorem a vydal čtyři královské listiny uložené ve Vídni. Místo je uváděno jako villa Dobres, přičemž villa označovala dvorec či opevněné místo.
Proč je v dobříšském znaku právě sv. Tomáš? Prozaický důvod nehledejme, je patrně takový, že hlavní trh v městečku se konal 21. prosince, v den sv. Tomáše.
Oblíbené místo pro královské lovy
Roku 1321 za Jana Lucemburského byla vydána listina Štěpánem z Tetína o vysazení vsi právem zákupným. Ve 14. století Dobříš sloužila jako oblíbené lovecké místo českých králů a
Karel IV. dal opevněný lovecký hrádek přestavět kolem roku 1340 (před stavbou hradu Karlštejna) na pevný kamenný hrad. Ten pak převzal správu nad okolními vesnicemi a byl zabezpečen soustavou manství, usedlostí, jejichž majitelé měli povinnosti k hradu. Manové museli konat na hradě Dobříši buď služby obranné a stráží nebo lesní a lovčí. Kolem hradu vyrostla ves, která se postupně rozrůstala (na místě dnešního hřbitova a návrší nad rybníkem Koryto). Panovník sem též přenesl úřad nejvyššího lovčího Království českého a zotavoval se tu v roce 1375 po nemoci, přičemž vydal královskou listinu o povinnostech města Norimberk. Král Václav IV. na Dobříši několikrát pobýval, vydával zde listiny a udělil Dobříši privilegia, která ale nebyla zachována. V roce 1409 dal zmocnění tehdejšímu purkrabímu hradu, aby udělal přítrž řádění lapků, mohl je chytati a trestati na hrdle.
Dobříš zástavním zbožím
Na začátku husitských válek v roce 1421 napadlo hrad, který tedy pravděpodobně majetkově patřil nepřátelům husitství, na sedm tisíc bojovníků s 250 vozy a hrad i se vsí vypálili. Následující rok dal tehdejší král Zikmund Dobříš do zástavy bratřím Hanušovi a Bedřichovi z Kolovrat. Zástavní držitelé se střídali a na svěřených statcích moc dobře nehospodařili, a tak se tu poměry zlepšily teprve po roce 1569, kdy královská česká komora Dobříš vyplatila a převzala zpět pod svoji správu. V témže roce povýšil král Maxmilián II. Dobříš na městečko. To se po vypálení husity již neobnovilo v podhradí, ale středem nového osídlení v 16. století se stalo přibližně dnešní hlavní náměstí.
Hejtmané na Dobříši a získání privilegií
Rudolf II. také odeslal na Dobříš velmi zajímavý dar od tureckého sultána v podobě 13 velbloudů. Zvířata k užitku nebyla, lidé se jich spíše báli a nikdo se o ně nechtěl starat, ale zřejmě se jim tu dařilo, neboť zde strávili pár let a rozmnožili se na 24 kusy.
Následovalo časté střídání hejtmanů, což charakterizuje pohnutá léta před českým stavovským povstáním. V této době byl už hrad zpustlý, zmínky ale hovoří o obytné tvrzi postavené pod ním, což je nynější zámek.
Dobříš patří Mannsfeldům
Za třicetileté války nutily velké výdaje Ferdinanda II. k prodeji některých statků, a tak bylo dobříšské panství v roce 1630 prodáno Brunovi Filipovi z Mannsfeldu, nejvyššímu lovčímu a sokolníku v Království českém. Přitom však král vyhradil sobě, dědicům i příštím českým králům právo lovit v dobříšských lesích zvěř, které bylo zrušeno teprve v roce 1927. K tomu účelu byla zřízena obora Královská stolice. Za války byla Dobříš několikrát vypleněna cizími žoldáky, z čehož se vzpamatovávala pomalu a teprve když v 2. polovině 17. století František Maxmilián, syn Bruna, založil ve Staré Huti železárnu a začal průmyslově podnikat, válkou rozrušené hospodářství se postupně zotavovalo.
V roce 1631 byla založena první hospoda FRC, jež fungovala až do roku 1913. V druhé polovině 17. stol. už existovala pošta i zděné domy postavené po požáru v roce 1656 a dřevěný rathaus s hospodou z roku 1666. Císařem Leopoldem byla v roce 1675 potvrzena práva městečka, přidány čtyři výroční trhy a právo pečetit červeným voskem a znak. Dále došlo k první popravě „Na Kole“, zřízení morního hřbitova u Svatého Pole i zamoření kraje kobylkami, které se prý tenkrát mohly sbírat lopatou. Přestaven byl dnešní zámek a opraven kostelík, kde byla zřízena rodinná hrobka Mannsfeldů. Ze 17. století jsou zaznamenány první zmínky o židovské obci. Z tohoto období také pocházejí náhrobky na židovském hřbitově na severním okraji města.
Stavba zámku a město v 18. století
V letech 1713–1714 na Dobříši udeřil mor, při němž zemřelo 150 lidí. Na památku jeho konce byla postavena socha sv. Šebestiána. V roce 1720 po požáru vyhořela čtvrtina města a celý zámek. V té době panství spravovala vdova Elenora se synem Jindřichem Pavlem, kterým se podařilo získat prostředky na opravu zámku v letech 1745–1765. Starý hrad Vargač byl po přestavbě změněn v sýpku. V roce 1775 došlo ke spojení rodu a erbu knížat z Mannsfeldu a Colloredo. S těmito jmény jsou pak spojeny další osudy Dobříše prakticky až do dnešních dob.
V roce 1743 na Dobříši přenocovala Marie Terezie na cestě do Rakous. Její vláda byla vyplněna několika válkami, které často zasáhly i Dobříš. Kromě válek se ale řešilo i poddanství a na základě jeho vyšetřování na Dobříši byl roku 1771 vydán Dobříšský patent, jímž se omezuje a trestá utiskování poddaných. Ve druhé polovině 18. století se ale i tak město rozvíjelo, podle Tereziánského katastru mělo panství 57 obcí a míst, byl postaven pivovar u zámku, fíkovna s posouvací střechou, synagoga za dnešní sokolovnou i kostel Nejsvětější Trojice místo zbořené loretánské kaple. Ten měl původně stát vedle radnice na místě bývalého rybníčka, ale protože by ženy radních neměly kde plavit husy, muselo se pro kostel najít místo jiné. Konala se též poslední poprava Na Kole. Popravy byly totiž velmi drahé, kati sem museli cestovat a šibenice již byla špatná. Z tohoto období pochází i číslování domů zachované dodnes, a proto má zámek č.p. 1.
Všeobecný rozvoj v 19. století
Mimo zemědělství se rychle rozvíjel i průmysl, fungovaly hutě, pila, lihovar, pivovar i další menší továrny jako např. závod na výrobu javorového cukru, později rafinerie cukrové třtiny. Na místě panské bažantnice byl zřízen anglický park, zbourán starý rathaus a postavena nová radnice. Rovněž se v 19. stol. zlepšily komunikační možnosti přebudováním Pasovské silnice (původně cesta vedla kolem Papeže), zřízením poštovní stanice, telegrafního úřadu a železnice z Dobříše do Prahy v roce 1897. Rozvíjely se i místní živnosti, zvláště obchodní a hostinské. V roce 1865 byla zahájena faktorská výroba rukavic, posléze nejvýznamnější obor zdejšího průmyslu, které na čas dalo městu nálepku město rukavic. Ve 2. polovině 19. století se město stalo sídlem okresního soudu i okresní samosprávy a berního úřadu. Ke konci století došlo k vybudování nového parostrojního knížecího pivovaru, co vařil pivo pro sto restaurací, jatek i školní budovy na Komenského náměstí (školy byly předtím rozmístěny ve více budovách po městě).
Intenzivní byla na Dobříšsku též spolková činnost, vznikaly jak sportovní spolky, tak i divadelní a zpěvácké, učitelské a jiné.
Počátky 20. století a 1. světová válka
Před první světovou válkou byla postavena nová synagoga a chudobinec na místě staré porážky. Z Dobříše se do celého světa rozšířily ondatry, jež byly do Huťského rybníka vysazeny v roce 1907. Tento rybník také zažil velkou slávu později v roce 1947, kdy se na něm uskutečnil hokejový zápas mezi SK Dobříš a polským národním mužstvem. Významným se stal Hotel Heinz na náměstí, jezdili do něj i příslušníci vlády. Za války museli místní strážníci narukovat, a tak noční hlídku vykonávali občané. Jako první v mocnářství zde byl zřízen útulek pro děti rodičů v době zaměstnání.
V roce 1919 byla i s pomocí dobrovolníků postavena Sokolovna, do které o tok později zavítal i prezident Masaryk. Následovala stavba evangelického kostela a Masarykova sanatoria, léčebného ústavu pro choroby nervové a vnitřní. I po provedení reformy za první republiky zůstal majetek Colloredo-Mannsfeldů nejdůležitější ekonomickou jednotkou Dobříšska. Mezi dvěma světovými válkami mělo město 3 893 obyvatel a 735 domů.
Válka na Dobříši
V roce 1942 byl zřízen rozhlas, do té doby byly veškeré zprávy vybubnovávány. Zámek v době války sloužil jako sídlo protektora Daluegeho. Neradostné období Heydrichiády mělo dopad i na Dobříš. Se svou rodinou byl popraven oblíbený a statečný starosta Alois Schart, který se vzepřel některým tehdejším předpisům (odmítnutí přejmenování ulic podle německých státníků atd.), zadržen byl údajně pro držení zbraní. Ve stejném roce bylo z Dobříše a okolí odvezeno židovské obyvatelstvo do Terezína a dále na místo, kde byli popraveni. V poslední dny války došlo k několika bojům ve městě a okolí i k bombardování nádražní budovy.
Úspěch rukavic a Dobříš dnes
V roce 1948 byla vybudována továrna na výrobu rukavic. V 60. až 90. letech byla přistavena nová pavilónová škola, ve městě založeno gymnázium a postaveno mnoho zařízení pro sportovní i kulturní vyžití. Ve městě dodnes funguje několik podniků, které díky potomkům nesou jméno svého zakladatele.
Dnes má město více jak osm a půl tisíc obyvatel a poskytuje příjemné místo k životu. I přes svůj rozvoj si zachovává sousedský charakter vztahů.
TIP: Pokud se chcete dozvědět o historii města více a prohlédnout si staré fotografie, dokumenty, nálezy a keramický model historické zástavby, navštivte Depozitář a archiv Muzea města Dobříše na Mírové nám. 71. Expozici z historie města Dobříše a rukavičkářské výroby na Dobříši naleznete potom v areálu zámku.
Odbornost textu redigoval tehdejší archivář města Oldřich Průša.
Zdroje:
OLIČ, Miroslav a kol. Dobříš město na Zlaté stezce. 1. vyd. Praha: MAROLI, 1998.
PRŮŠA, Oldřich. Historický kalendář města Dobříše 921-1986. 1. vyd. Dobříš: Městský úřad Dobříš, 2002
PRŮŠA, Oldřich. Historický kalendář města Dobříše 1987-2007. II. díl. 1. vyd. Dobříš: Městský úřad Dobříš, 2008
