Článek
Syn skotského rychlostního průkopníka Malcolma Campbella, který se proslavil mezi světovými válkami a jako jeden z mála rekordmanů zemřel v roce 1948 přirozenou smrtí, chtěl původně sloužit u Královského letectva, nebyl ale přijat kvůli zdravotním problémům. Začal tak pracovat v malé automobilce a svou odvahu a odhodlání nasměroval k rychlým autům a závodním člunům.
Australané chtějí titul absolutně nejrychlejšího auta světa
Rekord svého otce nejprve překonal ve stejné lodi. Dosáhl dokonce rychlosti 273 km/h oproti otcovým 228,5 km/h. Tento speciál nazvaný Bluebird K4 už ale byl na vrcholu svých možností, proto Campbell junior zkonstruoval Bluebird K7.
Hodnotu rekordu postupně navyšoval až na 444,7 km/h, které dosáhl v prosinci roku 1964. Během let 1955 a 1964 zaznamenal Campbell mladší sedm rychlostních rekordů. Od té doby vzrostla tato laťka pouze o 69 km/h.
Na zemi se stal nejrychlejším člověkem planety v létě 1964, kdy jel 648,7 kilometru v hodině s turbínovým speciálem Bluebird CN7, jehož rychlost původně Campbell odhadoval až na 500 mil za hodinu, tedy 805 km/h. Předcházela tomu řada neúspěšných pokusů.
Vrátil se na vodu. V lednu 1967 se opět chystal na jezeře Coniston Water překonat svůj vlastní rekord. V první jízdě dosáhl rychlosti 478 km/h. K uznání rekordu však podle pravidel tuto rychlost musel potvrdit i v opačném směru. Zřejmě nepočkal, až se po jeho předchozí jízdě hladina zklidní a v rychlosti přes 500 km/h jeho modře natřený, proudovým motorem poháněný člun Bluebird K7 náhle ztratil stabilitu, vylétl do vzduchu a otočil se kolem dokola.
Následně se jeho přední část úplně roztříštila při nárazu na vodní hladinu. Záchranářům se podařilo na místě objevit jen části oděvu včetně helmy, bot, záchranné vesty nebo plyšového medvídka zvaného pan Whoppit.
Bluebird K7
Ze záběrů posledního závodu Donalda Campbella je patrné, že člunu se bravurně podařila otáčka, ale při cestě zpět se podle odborníků zastaralý stroj nedokázal vyrovnat s ještě rozbouřenou hladinou jezera a vznesl se do vzduchu.
Tělo slavného jezdce, stále ještě oblečené v modré kombinéze, se podařilo nalézt v chladných vodách teprve na jaře 2001. Jeho ostatky byly pohřbeny na místním hřbitově v Conistonu.