Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřela Hana Hegerová

    Foto archiv

    Hana Hegerová

    20. 10. 1931 Bratislava – 23. 3. 2021 Praha

    Zpěvačka a herečka, nekorunovaná královna československého šansonu. Ve schopnosti učinit z písně malé divadelní představení s dramaticky vystavěným příběhem a katarzí neměla na tuzemské scéně srovnání. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích. 

    Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová (1934). Foto archiv

    Narodila se ve společensky významné bratislavské rodině jako Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová. Otec Ján Farkaš byl ředitelem Tatra banky a později generálním tajemníkem Slovenské odborové jednoty soukromých úředníků. Matka Margita, rozená Čelková, pocházela ze šlechtického rodu starého přes čtyři sta let, s erbem se sovou prostřelenou šípem.

    V letech 1937–1942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po rozvodu rodičů žila s maminkou ve vesnici poblíž Komárna. V Komárně navštěvovala gymnázium, kde odmaturovala a chtěla jít na Vysokou školu ekonomickou. Když jí to bylo kvůli jejímu třídnímu původu znemožněno, pracovala jako úřednice v komárenských strojírnách a vyučovala v tamní učňovské škole. Chtěl se však dostat z města, a tak v letech 1951 – 1953 absolvovala divadelní kurs při státní konzervatoř a poté se stala členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. Začala tam rolí hraběnky v inscenaci hry Dobrodružstvo pri obžinkoch od kněze a buditele Jána Palárika. Poté hrála v Ostrovského Pozdní lásce (Ludmila), Krylovově Módním zboží (Anuška), Šrámkově Létě (Stáza) nebo Calderónově Lásce v nárožním domě (Doňa Klára). Její poslední rolí v Žilině byla role Lídy Matysové, hlavní postava Takové lásky od Pavla Kohouta. Protože se jí nelíbilo její jméno ani příjmení, už tehdy vystupovala pod jménem Hana Čelková, tedy pod rodným příjmením své matky. Pod stejným jménem se objevila i ve své první filmové roli ve snímku Jiřího Krejčíka Frona (1954). V roce 1954 se vdala za divadelního ředitele žilinského divadla Dalibora Hegera. V roce 1955 se jim narodil syn Matúš. Manželství vydrželo jen tři roky, do roku 1957. Syna Matúše poté vychovával otec.

    Zpěvačka divadla Semafor (1962-1966). Foto archiv Semafor

    V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvé představila jako zpěvačka. V roce 1961 natrvalo přesídlila do Prahy, kde nastoupila do divadla Rokoko. Vystupovala zde v inscenacích Vykradeno, Vzhůru po Rio Botičo, Bapopo a Tartuffe II. V letech 1962 – 1966 byla členkou divadla Semafor, kde vystupovala v pásmech Zuzana je zase sama doma, Zuzana není pro nikoho doma, v inscenaci jazzové opery Dobře placená procházka (teta z Liverpoolu – inscenaci převedl do filmové podoby Miloš Forman) či po boku Miroslava Horníčka v Recitálu H + H (1966), který režíroval její tehdejší partner Ján Roháč, se kterým žila od roku 1958, ale právě v té době se rozcházeli. Hegerová si poté už žádného partnera nenašla.

    S René Gabzdylem a Jiřím Šlitrem ve filmovém přepisu Dobře placené procházky (r. Miloš Forman, 1966). Foto archiv Semaforu

    Hrála i v několika filmech (více zde). Výraznou roli měla například ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (role Edity). Její jedinečnost popsal hudební kritik Jiří Černý ve své knize Zpěváci bez konzervatoře: Hegerová nemá v repertoáru písničky k vaření, holení nebo praní prádla. Žádné hity, které by posloužily jako kulisa. Zpívá písně, o nichž si pak posluchači říkají: „Taková ta smutná, vo tý holce, co se na ni všichni vykašlali… zpívá to ta… Ta Hegerová,“ píše. (Černého nekrolog najdete zde.)

    S Miroslavem Horníčkem (1966). Foto archiv

    V letech 1967 a 1968 hostovala v pařížské Olympii, což ji v zahraničí vyneslo přezdívku Piaf z Prahy. Jako šansoniérka dosáhla velkých mezinárodních úspěchů. Absolvovala celou řadu turné doma i v zahraničí. V roce 1967 vystoupila s francouzsky zpívanými písněmi i na Světové výstavě v Montrealu. Vydávala LP desky nejen u nás, ale i v obou tehdejších německých státech. Zahraniční kritici ji nazývali Velkou dámou šansonu, Piafová z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů, v dobách svého aktivního působení neměla v zemích bývalého Československa žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala hlavně schopností dramaticky interpretovat text.

    Recital v divadle Semafor (1966). Repro archiv

    Proslavila zejména písněmi s texty Pavla Kopty a Jiřiny Fikejzové, ale i Zdeňka Rytíře či Pavla Vrby. Kromě toho spolupracovala také s autorským duem Petr Hapka a Michal Horáček, s nímž natočila v roce 1987 album Potměšilý host, které obsahuje její patrně nejpopulárnější hit Levandulová. Poslední album Mlýnské kolo v srdci mém natočila v roce 2010, prodalo se ho přes 1,5 milionu nosičů.

    Od roku 1965 do roku 1990 ji na sólových vystoupeních doprovázel klavírista a skladatel Milan Dvořák. Později spolupracovala se skladatelem Petrem Maláskem, který byl se svou skupinou dvě desetiletí jejím hudebním doprovodem. Společně vystoupili na přibližně 2500 koncertech. V roce 1994 koncertovali v německém Stuttgartu společně s jazzovým kontrabasistou Robertem Balzarem.

    Dne 12. srpna 2011 ohlásila konec své koncertní kariéry.

    V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Foto archiv

    Za svou tvorbu získala řadu ocenění. V roce 1974 jí Francouzská akademie udělila titul Chevalier de l’Ordre pour le Mérite de l’Education Artistique. V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Dne 28. března 2012 obdržela na Staroměstské radnici čestné občanství Prahy 1. Dne 4. dubna 2013 byla povýšena na komandéra francouzského Řádu za zásluhy. Z rukou francouzského velvyslance Pierra Lévyho převzal řád v zastoupení její vnuk. Podle vyjádření velvyslance byl zpěvačce udělen za významné přispění k propagaci francouzského šansonu a francouzské kultury obecně. Dne 28. října 2014 jí tehdejší prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Slovenský prezident Andrej Kiska jí 7. ledna 2016 na Bratislavském hradě udělil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy.

    V roce 2007, kdy přebírala svou „dvouplatinovou“ desku Supraphonu za CD Všechno nejlepší. Foto archiv

    Její život měl ale i stinné stránky. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let strávila půl roku ve vězení. Na její účet omylem přišla vyšší finanční částka, která ve skutečnosti patřila Karlu Gottovi. Hegerová se domnívala, že jde o honorář z Německa, a nechala si ho. Soud to vyhodnotil jako zpronevěru. V říjnu 2015 zemřel její jediný syn Matúš. měla dva vnuky – starší Matouš žije v Čechách a pracuje ve filmové produkci, mladší Marek vyrůstal a žije na Slovensku.

    Zprávu o jejím úmrtí potvrdil vydavatel Tomáš Padevět. Zemřela obklopena rodinou v Nemocnici Na Homolce, kde byla před měsícem hospitalizována po zlomenině krčku, napsal.

    /Pro i-DN z více zdrojů připravil hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 23. března 2021

    Komentáře k článku: Zemřela Hana Hegerová

    1. Pavel Pešek

      Avatar

      Proč je to tak, proč je to tak, čí je to vlastně vinou, copak já vím,
      snad je to tím, že život letí a léta mi plynou, život je hrozná černá studna a hloubku pozná, jen kdo je u dna. Proč je to tak? Proč je to tak? Proč je to tak? Tak abyste to věděla, paní Hano, tak já Vás miluju. A vaše písničky mi budou znít v srdci do konce mých dnů. A existují lidé nenahraditelní, ne že ne.
      DĚKUJU!

      24.03.2021 (7.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. DN

      Avatar

      Nejbližší přátelé a rodina
      se dnes po poledni v Nové obřadní síni Olšanských hřbitovů v Praze s Hanou Hegerovou rozloučili. Vyhověli přání zesnulé zpěvačky, která chtěla jen obyčejný komorní obřad. Na svém pohřbu si nepřála přítomnost politiků ani jejich květinové dary, jediné dva věnce tak byly od jejích vnuků.
      Smuteční rozloučení obsáhlo tři skladby, jednu osobní vzpomínku a v závěru sestřih několika vět Hegerové, jimiž přítomné naposled pozdravila. Obřad byl ukončen šansonem Ten zloděj čas z její poslední desky Mlýnské kolo v srdci mém. Vnuci vyhověli přání zpěvačky, aby obřad nebyl vážný a dramatický. A protože na pohřbu smí být podle vládních opatření jenom patnáct lidí, konal se obřad nadvakrát, nejprve s rodinou a pak s nejbližšími přáteli zpěvačky, mezi kterými nechyběli hudebníci z její kapely.

      01.04.2021 (21.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,