Alfa Romeo 8C 2300 (1931–1935): Tahle Alfa slavila čtyři vítězství v Le Mans!

Vynikající italský konstruktér maďarského původu Vittorio Jano (1891–1965) navrhl už v roce 1924 svůj první řadový osmiválcový motor pro závodní vůz Alfa Romeo P2, který v roce 1925 vyhrál vůbec první mistrovství světa. Byl to dvoulitrový motor se společnou klikovou skříní a čtyřmi dvouválcovými bloky. I když to byl osmiválec, nepoužíval ještě označení 8C.

První motor 8C se poprvé představil v roce 1931 na silničním závodu Mille Miglia ve voze Alfa Romeo 8C 2300. Dvojice Tazio Nuvolari – Battista Guidotti tam skončila na 9. místě (vyhrál Caracciola na Mercedesu SSKL). Řadový osmiválec měl opět společnou klikovou skříň nyní se dvěma čtyřválcovými bloky obsahujícími i hlavy válců. Vrtání a zdvih měl 8C stejný jako šestiválcový motor 6C 1750 (65 x 88 mm), takže používal stejné písty a ojnice. Dva válce navíc zvýšily objem na 2336 cm³. Tento motor opět neměl oddělitelnou hlavu válců, takže odpadalo těsnění hlavy válců, ale údržba ventilů byla obtížná. Zvětšením vrtání a zdvihu (68 x 100 mm) se objem válců zvýšil na 2905 cm³. Tento motor poháněl v letech 1936 až 1941 sportovní a cestovní vozy Alfa Romeo 8C 2900.

Původně Alfa Romeo nepočítala s tím, že se budou modely 8C 2300 prodávat soukromníkům, ale nakonec se rozhodla vyrobit 188 podvozků v provedení Lungo (dlouhý) s rozvorem 3099 mm nebo Corto (krátký) s rozvorem 2751 mm, na které stavěly karoserie italské karosárny Zagato, Touring, Castagna, Pinin Farina a Brianza. Kromě toho vyráběla vlastní karoserie Alfa Romeo. Několik podvozků „oblékly“ švýcarské karosárny Graber, Worblaufen a Tuscher a také Figoni z Francie. Podvozky s nejkratším rozvorem 2649 mm (Monza), byly určeny pro závodní vozy. Některá závodní auta přestavěla Alfa Romeo na cestovní vozy a prodávala je zákazníkům. Mezi nejznámější první majitele patřili baronka Maud von Thyssen, majitel letecké továrny Andrea Piaggio a také závodník Tazio Nuvolari. Na nejznámější modely 8C 2300 se podíváme podrobněji.

Alfa Romeo slaví 110 let. Připomeňte si její dlouhou a komplikovanou historii

Alfa Romeo 8C 2300 Spider Corsa

Model 8C 2300 Spider Corsa (foto), nazývaný také „Corto Mille Miglia“ měl dvoumístnou karoserii Touring. Před chladičem tradičního tvaru v podobě řeckého chrámu měl trojici světlometů a vzadu částečně zakrytá dvě náhradní kola. Přední a zadní blatníky byly elegantně propojeny stupačkami. Malé dveře měly výřezy umožňující jezdci vysunout lokty ven při zatáčení. Vůz měl bezrámové přední okno se dvěma postranními okénky.

Model 8C 2300 Spider Corsa měl dvoumístnou karoserii Touring se sklopným předním oknem.

Název Mille Miglia dostal vůz po úspěchu tohoto vozu na „1000 mil“ v roce 1932. Vyhráli Borzacchini a Bignami na spideru 8C 2300 Touring a Trossi s Briem byli druzí na 8C 2300 Zagato. V roce 1933 získaly vozy Alfa Romeo 8C 2300 v Mille Miglia s převážně italskými posádkami dokonce prvních osm míst. Vyhráli Nuvolari s Compagnonim. Závodní 8C 2300 Spider, řízený Tazio Nuvolarim, vyhrál v roce 1931 Velkou cenu Itálie na Monze a na druhém místě skončila dvojice Minoia – Borzacchini. Na počest tohoto úspěchu dostala dvoumístná zkrácená verze Spideru název Monza. V letech 1931 a 1932 vyhrál Tazio Nuvolari s vozem 8C 2300 Spider také slavný sicilský závod Targa Florio.

Alfa Romeo Disco Volante Spyder je umění na kolech. Dva kusy ze sedmi vyrobených jsou právě na…

Alfa Romeo 8C 2300 Le Mans  

Prospero Gianferrari, generální manažer Alfy Romeo, se v roce 1931 rozhodl dobýt další prestižní mezinárodní závod 24 hodin Le Mans, ve kterém tehdy pravidelně dominovaly anglické vozy Bentley. Aby vyhověl pravidlům, zvolil čtyřmístný vůz s dlouhým rozvorem, jehož otevřená karoserie Spider Corsa byla připravena ve spolupráci s karosárnou Touring (foto). Zadní sedadla byla při závodech zakryta plachtou a přední okno bylo sklápěcí. Před zadními koly byly umístěny schránky, ve kterých byla na jedné straně baterie a na druhé straně nářadí.

8C 2300 Le Mans měl výřezy umožňující jezdci vysunout lokty ven při zatáčení.

Kabriolet Alfa Romeo 8C 2300 Le Mans vážil rovnou tunu, byl dlouhý necelé 4 metry a široký 1,65 m.  Řadový osmiválec s rozvodem DOHC, objemem 2336 cm³, kompresorem Roots a výkonem 155 k (114 kW) dokázal vozu udělit rychlost až 200 km/h. V letech 1931 až 1934 bylo vyrobeno pouze 9 vozů verze Le Mans, které se v detailech lišily (např. tvarem schránek na baterii a nářadí).

Alfa Romeo Tipo B P3 (1932-1935): Mistr Evropy a vítěz na Nordschleife

Svoje jméno si typ 8C 2300 Le Mans zasloužil díky ojedinělému úspěchu v závodu na 24 hodin ve francouzském Le Mans, když v letech 1931 až 1934 dokázal čtyřikrát po sobě vyhrát. V roce 1931 se do Le Mans přihlásily tři vozy, dva tovární vozy a třetí řízený soukromými britskými jezdci hrabětem Howem a Sirem Henry Birkinem (foto). Tovární vozy závod nedokončily, ale Britové jej s velkou převahou vyhráli (druhý Mercedes SSL měl ztrátu 7 kol) a dosáhli průměrnou rychlost přes 125 km/h. Vítězný vůz je vystaven v Muzeu Alfy Romeo v Arese.

Vítězný vůz řídili Britové hrabě Howe a Sir Henry Birkin.

O rok později se na startu závodu v Le Mans objevilo 6 vozů Alfa Romeo 8C 2300 a francouzská posádka Raymond Sommer a Luigi Chinetti vyhrála na voze 8C 2300 MM před italskou dvojicí Cortese – Guidotti s vozem 8C 2300 LM. Ještě většího úspěchu dosáhly vozy Alfa Romeo 8C 2300 v roce 1933, kdy obsadily první tři místa. Vítězní jezdci Sommer a Nuvolari vytvořili nový rychlostní rekord průměrem 137 km/h navzdory problémům s děravou nádrží. Fenomenální úspěch vozů Alfa Romeo 8C 2300 završila v roce 1934 italsko-francouzská dvojice Luigi Chinetti a Philipphe Étancelin dalším, čtvrtým vítězstvím ve slavném závodu 24 hodin Le Mans. Motor jejich vozu byl vyladěn na 180 koní a vůz dosahoval rychlost 215 km/h.

Nástupcem sportovních a závodních vozů Alfa Romeo 8C 2300 se stal v roce 1935 typ 8C 2900 s objemem řadového osmiválce 2905 cm³.