Hlavní obsah

Výtvarnice Barbora Bálková: Vlasy jsou symbolem naší síly

Právo, Jan Šída

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Termín Kunst Kabinet je historickým výrazem pro kolekci různých uměleckých artefaktů. Výstava Barbory Bálkové nazvaná Kunstkabinet, která je v současnosti umístěna v pražské Artinbox Gallery, představuje průřez její aktuální tvorbou. Prezentuje z větší části prostorové instalace, ale i obrazy a fotografie. Kvůli covidové pandemii však zatím není přístupná veřejnosti a čeká na dobu, kdy se zase lidé budou moci vrátit do interiérů galerií.

Foto: Jan Šída , Právo

Výtvarnice Barbora Bálková se svojí instalací Kunstkabinet.

Článek

V jakém časovém horizontu vznikaly vystavené práce?

Zhruba během posledních dvou až tří let. Nejnovější dílo má název Predestinace. Jde o čtveřici embryí ve zkumavkách s krví, ta jakoby vzlíná jejich těly, což se projeví na povrchu symbolickým tetováním. Jsou tam znázorněny situace a problémy, do nichž se děti dnes rodí, a jsou jimi nevyhnutelně předurčeny, ať už jde o ekologické, politické, či společenské souvislosti.

Ve většině instalací pracuji s vlasy, které chápu jako symbol síly, patří mezi nejsilnější vlákna a jsou i nositelem naší DNA. Zpočátku jsem používala své vlasy ve věcech, které souvisí s mým osobním příběhem.

Použila jste tedy vlasy i u jiných prací?

Později jsem jejich bohatou symboliku rozvinula v dalších instalacích. Například ve Sprchách, z nichž od stropu tečou dvoumetrové prameny, by použít jiné než umělé vlasy ani nešlo. Nebo v souboru fotografií Neviditelné hraje hlavní roli černá paruka s vlasy až na zem. Jde o pětici aktů, kde jsou ženy zahalené pouze vlasy a zakrytou mají grafickým tvarem, například mřížkou či oválem, jen část obličeje.

Jednotlivé fotky nesou název Burka, Šalya, Niqáb, Hidžháb, zkrátka způsoby odívání muslimských žen, jež umožňují na veřejnosti odkrýt jen oči pod mřížkou, část nebo celý obličej. Vlasy mají zahalené vždy. Já jsem naopak tento symbol nespoutané ženskosti naddimenzovala. Zamýšlela jsem se nad kontrastem osobní svobody a míry dobrovolnosti dodržování tradic.

Co je stěžejním artefaktem kolekce?

Je to instalace Kunstkabinet, která dala název celé výstavě. Jedná se o dvanáct skleněných poklopů na vysokém kruhovém soklu. Jsou v nich umístěna embrya v různých fázích vývoje a v rozličných situacích. Vlasy fungují třeba jako svazující pouto, vstřícné hnízdo, pupeční šňůra, cesta ke svobodě. Podstavec symbolizuje jakési zacyklení, vznik i zánik života a touhu po mateřství.

Pracujete kromě vlasů i s jinými materiály?

Hodně pracuji se silikonem, dobře imituje organickou tkáň. Také je měkký a lze do něj tetovat pomocí injekčních stříkaček. Ráda používám i pryskyřici. Ta je využita třeba v instalaci Cesta ke světlu, což je řetěz z tělíček embryí, která se přes sebe plazí, na motivy nekonečného sloupu až ke stropu. Železné konstrukce používám na plexiboxy, v nichž jsou umístěny objekty a železem rámuji i menší nástěnné věci.

Každé dílo doprovází nějaký příběh. Je pro vás důležité, aby se návštěvník držel toho vašeho, nebo si vymyslel svůj?

Samozřejmě si uvědomuji, že divák nemůže zcela pochopit, co v sobě jednotlivá díla skrývají. Zároveň bych nepodceňovala jeho vnímavost. Když výstava zarezonuje s cizím prožitkem, budu ráda.

Dokdy trvá?

Těžko říct, vzhledem k současné situaci. Sotva jsme v galerii rozvěsili díla, začal lockdown. Až omezení skončí, chceme výstavu opět zpřístupnit veřejnosti. Rádi bychom udělali i komentovanou prohlídku a vytiskli katalog. Nechceme ji zatím zprostředkovat online, osobní návštěva má větší smysl.

Nebráním se díla představit také jinde, ale vzhledem k nejisté situaci nemám ještě nic konkrétního nasmlouváno.

Ovlivnila vás nějakým způsobem současná covidová situace?

Lehce existenciální relativitu jsem ztvárnila v díle Carpe Diem, což je lebka v životní velikosti tetovaná květy. Ta je nyní spolu s dalšími mými dvěma díly vystavena v pražském Centru současného umění DOX v rámci skupinové výstavy Vanitas.

Kromě toho, že mám zavřené výstavy, se mě situace přímo dramaticky nedotkla. Navíc jsem vzhledem k charakteru své práce na izolaci zvyklá. Upřímně se ale těším na dobu, kdy se bude společnost zase dělit pouze podle odlišných politických názorů, a ne na extremizující se skupiny rouškařů a nerouškařů.

Sama mám vůči otázkám týkajícím se zdraví respekt a věřím, že patřičná solidarita vůči druhým je na místě.

Na čem nyní pracujete?

Pokračuji v práci s vlasy a v technice malby bublinami, které jsou rovněž na výstavě. Například dvojice obrazů z bublin znázorňuje ženská ňadra, která jsou pro člověka primární životodárný zdroj.

Bublina v nich funguje jako základní stavební kámen, buňka, životní princip. Takže časem bych ráda představila tyto malby a další tetované objekty i nové věci z vlasů.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám