Přepis: Jak to vidí David Mareček 25. března 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den i dobrý poslech přeje Zita Senková. V příštích minutách budu hovořit s Davidem Marečkem, generálním ředitelem České filharmonie, buďte vítán, dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se vás například na to, zda je možná živá kultura i v době pandemie, jak si už zkusili v německém Berlíně. A jak hnutí MeToo zasáhlo hudební svět. Přeji nerušený poslech. Talentovaná, noblesní, výjimečná. Tyto přívlastky se asi nejčastěji objevují ve vzpomínkách a nekrolozích o šanconiérce Haně Hegerové. Jak vy byste Davide Marečku, charakterizoval osobnost této umělkyně?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Charakterizoval bych ji asi podobně a napadlo mě, když jsem se tu smutnou zprávu dozvěděl, jak Hana Hegerová staví na hlavu ty oblíbené diskuze o tom, jestli je umění důležité nebo ne. Jestli potřebujeme kulturu, protože to je oblíbené téma nejenom v krizových časech. Jednou se opírá o to, že přece jsou potřebnější profese, že umělci nic nevyrábí, že by měli jít pracovat. Pak zase poukazují, diskutující na to, že oni vlastně si jen tak hrají nebo zpívají, že to vlastně žádná práce není. Jednou mi vyprávěl náš dirigent český Jakub Hrušek v Americe, když řekl, že je dirigent. Tak mu říkali, že to je báječné a čím se teda živí kromě toho. A pak odejde osobnost, odejde umělkyně, jakou byla Hana Hegerová a najednou není nejmenších pochyb o tom, co je pravé umění. A všichni se shodneme na tom, jak moc nám bude chybět, protože zůstáváme jednak v úžasu stát nad velikostí, šíří toho talentu, co dokázala obsáhnout nejenom, nejenom v čase od počátků na Slovensku přes divadlo Rokoko, Suchého a Šlitra v Semaforu. Až po úspěšnou spolupráci s Petrem Hapkou a Michalem Horáčkem, ale i tu žánrovou pestrost, protože ona dokázala zazpívat ty zmíněné šansony opravdu na stejné úrovni, jako ti nejlepší francouzští zpěváci. Ale dokázala zazpívat i veselé věci. Nebála se výletů do rapu nebo do jiných žánrů, takže ta šíře je opravdu dechberoucí a ta hloubka toho talentu a jeho velikost je ohromná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle režiséra a krajana Slováka Fera Feniče nebyla výjimečnost Hany Hegerové jenom v interpretaci podložené pády a ponížením, které mnohokrát zažila, ale i v pevném charakteru a osobní integritě. Cituji dál jeho slov vám, všem textům, které zpívala, musela věřit, přesně tak jak zpívala v šansonu, žila jsem správně otextované Milanem Lasicou, když život zas vyzveme, tak konečně účtuj a zaplať daně, v ten den chci říct, žila jsem správně.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
To je nádherná citace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V čem spočívala její výjimečnost, vy už jste mnohé, pane Marečku, naznačil.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, já myslím, že to Fero Fenič krásně shrnul, když to vezmu od té čistě hudební složky, tak každý kdo poslouchá Hanu Hegerovou, tak asi by mohl potvrdit, že její největší síla je skutečně v hlasu, ale je to proto, nejenom proto, že ten hlas byl krásný, ale protože ona dokázala emoce a všechno co chtěla říct, tak do barvy, charakteru, způsobu, jakým s tím hlasem zacházela, dokázala to tam přenést úplně bezprostředně. A tam se ukazuje, v čem skutečně ten velký umělec je. Tedy, že to není jenom v uvozovkách jenom talent. Ty uvozovky dávám proto, že ten talent opravdu je zásadní podmínkou, ale na příkladu Hany Hegerové je vidět, kolik je tam toho řemesla. Vlastně muzikanti, herci, tanečníci, další umělci mluví v souvislosti s tím, co dělají o řemesle. O tom, jestli člověk to řemeslo zvládnul nebo ne. A ta její opravdovost, poctivost se projevuje mimo jiné i v tom, že ona za celý život natočila jenom 10 alb. To znamená, že každou píseň, každou věc, kterou studovala, tak studovala velmi poctivě a věnovala jí strašnou spoustu času. Ona byla známá tím, že když přišla do studia, tak kromě toho že byla výborně připravená, tak měla i ty písně označené. Byly tam modré značky, které ukazovaly, co má zpívat na jednom dechu, červené značky tam, kde věděla, že je nějaká věc složitá na výslovnost nebo něco v čem třeba dělá chybu a zelené, které ukazovaly smysl. To znamená, že ona na jedné straně měla ten dar a tu spontaneitu a tu schopnost mluvit s klidem tak, aby jí rozuměli, ale ten dar rozvinula způsobem nevídaným tím, jak s ním pracovala. A právě to spojení talentu, který můžeme jenom obdivovat, protože skoro nikdo jiný se takhle daleko, mu takhle nebylo dáno. Ale, že je spojen i s tou prací s tím, že to nebylo zadarmo, že vlastně my jí obdivujeme pro něco, co sami nedokážeme, ale protože víme, že to dokázala prací, že se k tomu, že k tomu dospěla nějakým každodenním snažením, tak, tak tomu věříme, protože víme, že by se nám to mohlo stát, nestalo. Ale mohlo by, protože to nepřišlo jen tak, ale ona celým svým životem a celým svým přístupem k tomu co dělala, tak to potvrdila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Obrovská píle, disciplinovanost také přátele, o paní Hegerové hovoří jako ženě velmi skromné i sebekritické. Ono se jí často říkávalo první dáma šansonu, byť ona sama, jak řekla v mnoha rozhovorech neměla příliš v lásce toto označení, tuto nálepku, říkala, že máme mnoho dobrých zpěvaček, že snad jedinou omluvou pro tuto nálepku je fakt, že nazpívala píseň /nesrozumitelné/ od Edith Piaf.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, ten, ten, ten /nesrozumitelné/ je na něm vidět, jak opravdu byla výjimečná, protože Edith Piaf přitom věhlasu inspirovala spoustu zpěváků a zpěvaček, aby její písně přezpívali ve svém jazyce nebo i v originále, a když si je poslechnete, tak většina z toho je opravdu jenom stínem originálu, ale je pár výjimek, v současné době je to třeba francouzská zpěvačka Zaz, která takhle dokáže nazpívat věci od Edith Piaf a určitě to ale byla Hana Hegerová. No a ta sebekritičnost, ta bych řekl, že je společná všem lidem bez ohledu na profesi, kteří došli v podstatě nejdál. Většinou, když se s nimi setkáte, tak opravdu jsou k sobě kritičtí, jsou milí ke kolegům. A jakoby malinko shazovali to, co dokázali, ale paradoxně právě to je důvodem, že se nejenom tak daleko dostali, ale že tam vydrželi, protože u Hany Hegerové to, co musíme ocenit, je ten ohromný čas, který se na té špici udržela. Každý, kdo něco dokázal, jak říkám bez ohledu na obor, tak ví, že jedna věc je dosáhnout na ten vrchol, ale že mnohem těžší je, se na něm udržet. A v tom ta skromnost a sebekritika, o které jste mluvila, tak jí myslím velmi pomáhali, a, a proto ji měli lidi taky rádi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Máte, pane Marečku, snad vás nezaskočím, třeba nějaký oblíbený šanson mimořádně od paní Hegerové?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Já asi nemám jeden, který bych měl úplně nejradši a možná to bude znít banálně, ale mně se líbí Levandulová, to je tak krásná písnička.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proč ne určitě. Klavírista a skladatel Petr Malásek, který paní Hegerovou dlouhá léta doprovázel na koncertech, v rozhovoru pro server iDNES mimo jiné řekl, chybět mi bude atmosféra a ona i jako osobnost. Jsou určití lidé, kteří jsou nenahraditelní, a po kterých zůstane navždy prázdné místo. Ona je toho zářný příklad. Zůstává tady ale její hudba a umění.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Zůstává tady a to se dá, to se dá jenom podepsat tahle ta citace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Posloucháte pravidelný rozhovor o otázkách, které nás zajímají, na které hledáme odpověď. Dnes hovořím s generálním ředitelem Davidem Marečkem, kterého se zeptám na další osobnost hudby, tentokrát z oboru klasické. Před pár dny zemřel ve věku 77 let James Levine, jeden z nejznámějších dirigentů světa. Proslul zejména svou 4 desetiletí trvající spoluprací s newyorskou Metropolitní operou, kde debutoval ve svých 27 Pucciniho Toskou. Mnozí ho označují za nejvýznamnějšího amerického dirigenta od smrti Leonarda Bernsteina. Jaký byl jeho umělecký rukopis?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, myslím, že to je označení právem a jeho umělecký rukopis se nejvíce vtiskl skutečně do toho operního světa James Levine, byl i vynikající symfonický dirigent, taky byl šéfem bostonského symfonického orchestru nebo mnichovských filharmoniků. A méně se o něm ví, že on byl skvělý klavírista. James Levine byl vlastně zázračné dítě, hrál na klavír skoro od pěti let. A v útlém věku ho rodiče přivedli do New Yorku k Rosine Levine, což je dáma, která byla jednou ze zakladatelů té slavné /nesrozumitelné/ school, která je považovaná za nejslavnější nebo nejlepší vysokou hudební školu na světě, a tak když malého Jimmyho Levine slyšela, tak chtěla okamžitě, aby dostal stipendium, aby okamžitě v těch asi 10 nebo 12 letech, když k ní přišel, tak aby přešel do New Yorku. Rodiče tehdy byli proti, protože říkali, že musí mít normální dětství a vztah se sourozenci, takže dojížděl jenom na víkendy k Rosině Levin na hodiny. Ale bylo to tedy zázračné dítě se vším všudy. A ten rukopis, na který se ptáte, tak se nejvíc asi vyznačoval smyslem pro dramatičnost, protože Levine byl takovým živoucím důkazem toho, jak má vypadat člověk, který se snaží udržet živou operní tradici. A on v tom operním světě dokázal nejenom v metropolitní opeře, ale i na dalších scénách, že je skvělým dramatickým dirigentem. Byl mimo jiné i jedním z prvních, kdo v Bayreuthu mohl dirigovat celý Wagnerův /nesrozumitelné/, jako židovský dirigent. Oni si tím tehdy trošku vykupovali to, že neměl Bayreuth úplně dobrou pověst přirozeně po druhé světové válce. Ale ten obdiv a respekt ke k Levinovi jako opernímu dirigentovi, se v tom odrážel silně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V Opernímu domu slavném Metropolitní opeře dirigoval přes 2,5 tisíce představení ve více než 80 operách. Ten konec jeho života byl poznamenán také nemocemi, přesto působil dál, dirigoval dál.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Působil, on byl hodně vážně nemocný. Prodělal rakovinu, měl ortopedické operace musel se potom pohybovat i na, na elektrickém jezdícím takovém křesílku, i když chodil dirigovat a dirigoval. I když nemohl pořádně ovládat ruce. On vždycky říkal muzikantům, že se mu mají dívat do očí a hodně používal mimiku a oční kontakt k dirigování, takže překonal opravdu ledacos proto, aby na tom pódiu mohl setrvat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jeho hvězdnou kariéru ovšem v roce 2018 ukončilo několikanásobné obvinění, z údajného sexuálního zneužívání, kterého se měl dopouštět v osmdesátých letech. Byla to aféra v rámci hnutí MeToo. Podle dirigenta se ovšem obvinění nezakládala na pravdě. On se s Metropolitní operou soudil, obžaloval jí za porušení smlouvy a hanobení. Proces nakonec skončil mimosoudním finančním vyrovnáním. Jaký dopad mělo hnutí MeToo, pane Marečku, na svět klasické hudby, protože s podobným obviněním ze zneužívání třeba skončil shodou okolností také po 51 letech na scéně Metropolitní opery Plácido Domingo. Obvinění z nevhodného chování, z pozice šéfdirigenta čelil před dvěma lety Daniel Gatti a bylo jich několik umělců nejenom z oblasti klasické hudby.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ano, svět klasické hudby to zasáhlo ty příklady, které jste jmenovala, tak jsou asi ty nejvýraznější. Řekl bych, že osud Jamese Levine jiná je v tomhle směru nejsmutnější, protože očití svědkové si pamatují jeho poslední koncert v Metropolitní opeře. Shodou okolností to bylo matiné, kde se hrálo Verdiho Requiem. A říká se, že tehdy Levine působil velmi unaveně, nesoustředěně. A byl to den, kdy večer ta aféra propukla, takže v jeho případě opravdu to byl strašně smutný konec, protože on už potom se na pódium nepodíval. Už nedirigoval a ta aféra bez ohledu na to, že Metropolitní opera mu musela v tom mimosoudním vyrovnání potom zaplatit asi 3,5 milionu dolarů. Tak ta aféra ho opravdu zničila a jindy zase zničila toho, kdo ji inicioval, protože v případě Daniela Gattiho, to byl okamžitý vyhazov z orchestru /nesrozumitelné/ v Amsterdamu. A ten dodneška hledá šéfdirigenta a je v poměrně velkých problémech kvůli tomu, ale co myslím, že ta aféra MeToo ve světě klasické hudby ukazuje, je to, jak se těžko vyrovnáváme nebo jak se instituce těžko vyrovnávají se změnou společenských norem. Protože to, že se něco děje kolem Jamese Levine nebo kolem Daniela Gattiho, to se vědělo celou dobu. Vědělo se to mnoho často desítek let, ale ty instituce nad tím absolutně zavíraly oči. Jako kdyby to neexistovalo. Byl to opravdu extrémní přístup v tom, že přece je to Maestro, tak o tom nebudeme mluvit a nebudeme se toho žádným způsobem dotýkat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bylo to jakési veřejné tajemství?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Jo, bylo to veřejné tajemství v hudebním světě u těch lidí, u kterých to potom takzvaně prasklo, tak to opravdu bylo veřejné tajemství často desítky let. A tak jak ty instituce se k tomu nejdřív chovaly extrémně tím, že to přehlížely. Tak potom, když se najednou společenské klima změnilo a chování, které mohlo být považováno mnoho let za přijatelné, se najednou jevilo jako nepřijatelné. A samozřejmě nic není černobílá a v té záplavě těch obvinění, která se objevily, která se objevila, tak je taky velká spousta nepodložených, to tak vždycky je. No ale najednou ty instituce se otočily a začaly se k těm umělcům chovat jako k nejhorším zločincům a distancovat se od nich. A nemyslím si, že je třeba jim to mít za zlé, protože opravdu ta změna byla prudká, ale ukázalo to bezradnost v tom, že když se misky vah nebo ten pohled otočí a přijde nějaký bod, který jasně říká, teď už to takhle nejde. Teď už ty oči zavírat nemůžeme, tak než ta instituce a než ta společnost najde nějaký přístup, který je zdravý, tak se zkrátka nevyhne tomu extrému. A tak jak ten extrém předtím byl na jednu stranu, tak je teď přirozeně na tu stranu druhou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A našli jsme, pane Marečku, ten zdravý přístup k problematice?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Já myslím, že ještě ne, že, že teď jsme na cestě a že doufám, že se to za pár let podaří srovnat tak, aby to bylo akorát. To znamená, aby ten umělec nebo ten člověk měl nějaký nárok na soukromí, aby, abychom neviděli MeToo opravdu ve všem, co ten člověk dělá. A zároveň, aby společnost, instituce a jednotlivci nezavírali oči nad chováním, které prostě je nepřijatelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prostor pro své názory má dnes generální ředitel České filharmonie David Mareček. Kvůli pandemii Metropolitní opera zrušila celou sezónu 2020, 2021. Scéna zůstane zavřená až do září. Nová sezóna by měla odstartovat 27. Obvykle uvede tato scéna na 200 představení. Ročně jí navštíví na 800 000 lidí i diváků, členové orchestru Metropolitní opery museli dosud žít v podstatě bez platu, pane Marečku.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, ten přístup k umělcům v Americe se liší město od města nebo orchestr od orchestru, ale orchestr Metropolitní opery patří k nejpostiženějším. Už to vyvolalo velkou vlnu solidarity i v zámoří asi nejhlasitějšími advokáty orchestrálních muzikantů Metropolitní opery se stali vídeňští filharmonikové. A je to opravdu do očí bijící v tom, že Peter Gelb, generální ředitel Metropolitní opery se sice nějak snaží držet instituci, ale ten orchestr v podstatě nechal na holičkách a pro posluchače, kteří třeba běžně neposlouchají operu nebo klasickou hudbu, tak ten orchestr Metropolitní opery je něco jako opravdu elitní mužstvo. Oni hrají skvěle i symfonickou hudbu, což je mimochodem zásluha Jamese Levina, který je přivedl na koncertní pódia. A zdá se nám z tohoto pohledu nepochopitelné, že takové těleso mohlo zůstat v podstatě bez pomoci tak strašně dlouhou dobu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proč tedy zůstal bez pomoci?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Protože Amerika není zrovna sociálně silným státem. Tam orchestry i operní domy fungují ze soukromých peněz, to znamená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vydělávají si.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Vydělávají si na sebe vstupným, anebo z darů mecenášů. No a ve chvíli, kdy to vstupné není, tak tam není sociální síť, která by jim pomohla, ale zatímco /nesrozumitelné/ v newyorské filharmonii dokázala zapracovat tak, aby muzikanti měli nějaký plat, tak v Metropolitní opeře to vedení nedokázala a myslím si, že to je velké selhání jejich.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Naopak berlínští filharmonici pod vedením Kirilla Petrenka si po měsících zahráli před publikem. Bylo to 20. března, tisícovka diváků ovšem musela mít negativní test na koronavirus. To celé se uskutečnilo v rámci takového pilotního projektu, na kterém se v německé metropoli podílela i činohra, scéna /nesrozumitelné/ a také německá opera a úplně jako první se v Berlíně před diváky hrálo živě na scéně berlínského ansámblu, kde bylo přítomno také otestovaných 350 diváků. Je to vlastně výjimka, protože divadla se měla v celém Německu a další koncertní sály otevřít toto pondělí 22. března. Nicméně vzhledem k eskalující situaci co se týče nákazy, je plán, který měla spolková vláda zase jenom cárem papíru jenom pro informaci za poslední den bylo v Německu oznámeno 22500 nových infekcí. Takže přece jenom něco by bylo možné, pane Marečku, jak se díváte na tento svým způsobem experiment? Živá hudba v době pandemie.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Mám z toho experimentu velkou radost, protože on ukazuje jednu důležitou věc, že lidem kultura v životě schází a že se snaží najít způsob, jak se k ní dostat a že stejně tak tedy umělci se snaží najít způsob, jak se dostat k lidem. Je to citlivé téma, protože přirozeně, dokud pandemii nemáme pod kontrolou, dokud může přijít vždycky nějaká nová vlna, tak je nebezpečné mluvit o tom, že se budou otvírat divadla nebo že se budou otvírat koncertní sály, ale už jenom to, že ty vstupenky na berlínské filharmoniky se prodaly za pár minut, ukazuje, jak ten hlad je obrovský a myslím si a doufám, že se to přenese i k nám, protože vím od kolegů, že sílí touha udělat takový nějaký testovaný koncert nebo testované divadelní představení. Ta snaha směřuje jak od divadelní asociace, tak od kolegů z dalších orchestrů velkých hudebních festivalů karlovarský filmový festival se chystá být v srpnu takovým pilotním a asi mohu prozradit i to, že Česká filharmonie by ráda už takovou věc udělala taky na konci dubna a myslím si, že je to potřeba ne snad úplně bez ohledu na situaci. Ale, že jsme docela dlouho setrvávali v určitých restrikcích. A že je na čase najít teď způsob, jak při zachování všech bezpečnostních opatření a aniž bychom ohrozili diváky, tak jak jim umožnit, aby se do těch sálů podívali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje generální ředitel České filharmonie David Mareček, děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji vše dobré, na slyšenou.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude virolog, prof. Libor Grubhoffer, nerušený a inspirativní poslech Českého rozhlasu Dvojky, přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.