Rozhovor generálního ředitele České televize Petra Dvořáka s redaktorkou Respektu Ivanou Svobodovou, který vyšel v pondělí pod titulkem „Chystá se na mě kompromitující materiál, už se hledá můj nástupce“, obstará úvod pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Na Ivanu Svobodovou mám osobní vzpomínku. Když mě volili do Rady ČTK, tak mě velice zdvořile a sympaticky oslovila, jestli bych nechtěl udělat rozhovor, aby se o mně čtenáři něco dozvěděli. Tak jsme se sešli, mluvili jsme spolu dvě hodiny, a to velmi přátelsky. Vzešel z toho kádrovací spis, že by si ode mě vlastní pes kůrku nevzal. Ale paní Svobodová je zřejmě expert na kádrovací materiály, i když u pana Dvořáka postupovala přesně naopak. Kladla mu někdy až návodné otázky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Źantovský.
Jedna taková zněla: „Porušení zákona je to, co rada potřebuje, když chce ředitele televize odvolat. Berete to sám tak, že tohle je už podklad pro radou připravené odvolání?“ „To je návodná otázka jako Brno, na to se nedá na místě pana Dvořáka odpovědět jinak než ano. A podobnými novinářskými skvosty se to jenom hemží. Pan Dvořák se rozčiloval, že v době, kdy se projednávaly zprávy o ČT ve Sněmovně, tak MF Dnes dala na titulní stranu článek o nemovitostech, které vlastní pan Dvořák. Jeho urazilo, jak je to možné, že se v té době připomínaly jemu tak nepříjemné skutečnosti. Ale zapomíná, že to je povinnost novináře. Z veřejných peněz ve výši mnoha milionů ročně placený činitel je samozřejmě pod veřejným dohledem a optikou novinářských mikroskopů a musí s tím počítat,“ upozorňuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Autodemonstrace před ČT
Žádnou objednávku u své firmy šéf ČT neschválil
Konec konců reportéři ČT toto dělají pořád a vždy v souvislosti s nějakým načasováním. „Tak by pan Dvořák měl zametat hodně vydatně před vlastním prahem a neházet vinu na všechny kolem sebe. Byl jsem zvědav, jak vysvětlí svoji majetkovou účast u školící firmy Gopas, která také poskytovala školení zaměstnancům České televize, což by i malé dítě pochopilo jako kolizi zájmů. Pan ředitel z toho vyklouzl úžasnou větou: ‚Nikdy jsem žádnou objednávku ani fakturu neschválil, ani nenařídil. Školení si objednávají jednotlivé týmy podle vlastní potřeby‘. Hodil veškerou odpovědnost na své podřízené, tomu říkám ‚velká osobnostní statečnost‘. Člověk v čele veřejnoprávní televize, kterou si platí občané, by měl vykázat alespoň elementární etickou integritu. A tak tomu v daném případě zcela jistě není,“ podotýká Petr Žantovský.
V případě, že byste mohli volit předsedu ČSSD, byste dali hlasAnketa
Na haléře roztavil miliardy z Fondu televizních poplatků
Po nahrávce redaktorky, že „takové síly spojené s dezinfoscénou samozřejmě ve společnosti jsou“, přitakal s tím, že se mohou postarat, aby musel opustit svoji úspěšnou funkci. „V ní roztavil na haléře několik miliard korun z Fondu televizních poplatků, které zdědil po panu Janečkovi. A my ze zákona nesmíme vědět ani přes NKÚ, kam ty peníze zmizely. Systém umožňuje managementu České televize chovat se jako v soukromé firmě, která mu nepatří, takže si podnikají za naše peníze a my do toho nesmíme vidět. A když se nad tím někdo pozastaví, třeba někteří radní, tak jsou terčem obrovské štvanice, jak si mohou dovolit vyslovit kritiku vedení České televize a systému, který tam minimálně dvacet let od té krize platí. Ten rozhovor je ukázkou toho, jak se dělá kádrovací žurnalistika Respektu. Když kdysi tenhle časopis nazval pan prezident Zeman žumpou, myslel jsem, že přehání. Ale tohoto pocitu jsem se mezitím zbavil,“ přiznává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Zaujalo ho, že na webu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky se vyjádřil k výběru nových kandidátů do Rady ČT Jakub Macek z Masarykovy univerzity. „To je další z mnoha flagrantních střetů zájmů, protože ve správní radě fondu zasedá jeden z neúspěšných kandidátů pan Klíma. Čili bojuje za vlastní krev, tudíž to nelze brát jako relevantní komentář, notabene od akademického funkcionáře. Ten by si měl udržet odstup, a ne se rvát o někoho jako vlastního bratra, jemuž na pískovišti ukradli kyblíček. Když pan Macek hodnotí dvanáct kandidátů, které pro Poslaneckou sněmovnu vybral její Volební výbor, tak říká: ‚Jde o kandidáty konzervativní až ultrakonzervativní, v převážné většině otevřeně odmítající současné vedení i pojetí ČT. Čili o kandidáty, kteří jistě dělají radost ANO, SPD, KSČM a prezidentu Zemanovi‘. Já kromě SPD nevidím žádnou konzervativní sílu, a to ještě SPD je hnutí, které je v některých ohledech konzervativní, v jiných liberální,“ míní mediální analytik.
Akademikovi nevybrali jemu blízké, tak je to selhání
To hnutí ANO nemá vůbec žádnou ideovou základnu, z níž by bylo možné vyvodit, jestli je konzervativní, středová, levicová, nebo jaká. „Dokonce to pan předseda Babiš svého času s jistou hrdostí konstatoval, že oni nedělají ideovou, ale praktickou politiku. ‚Nekecáme, makáme‘, jak měli na plakátech. Rozhodně to není konzervativní a už vůbec ne ultrakonzervativní strana. Kde vidí konzervativnost u KSČM, to také nevím. A pan prezident Zeman je sociální demokrat až do morku kosti, i když členem té strany už dlouho není. Ale zcela určitě není konzervativní. Pan Macek si vzal klacek a mlátí jím po hlavách lidi, s nimiž nesouhlasí a nálepkuje je. Kdyby si přečetl učebnici o manipulaci a propagandě pro první semestr, tak se dozví, že jednou z klasických manipulačních technik je nálepkování. Když někoho nějak označím, třeba za konzervativce, aniž se pokusím tuto nálepku zdůvodnit, tak jsem manipulátor. Takže pan Macek je naprosto jednoznačně,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Mezititulek v článku „Proč volební výbor takto selhal?“ apriori předpokládá, že výběr Volebního výboru – těch dvanáct jmen – je selhání. „To znamená, když nepostoupili lidé typu jeho kolegy z Nadačního fondu pana Klímy, typu Adama Černého ze Syndikátu a další z prověřených liberálních demokratů, kteří si tam s panem generálním libovali často i v minulých volebních obdobích Rady, tak je to selhání. To je objektivní žurnalistický postoj takto jednoznačně ocenit rozhodnutí výboru selháním? Jak může mluvit o selhání, když neví, jak dopadne závěrečná volba, jak budou ti zvolení pracovat a zcela ignoruje jejich kvalifikaci a práci v minulosti? Jak může do jednoho pytle s nějakým selháním vložit jméno Jefima Fištejna? Myslím, že když pan Macek chodil na základní školu, tak Jefim Fištejn vysílal velice statečné komentáře ze Svobodné Evropy z Mnichova. Na místě pana Macka bych se styděl,“ přiznává mediální odborník..
Fotogalerie: - Bílé kříže
Semlela páté přes deváté a vytáhla obskurní existence
O výběru kandidátů do Rady ČT se v Lidových novinách pod titulkem „Cochcárna a politické vlivy“ rozepsala také Jana Machalická. „To je titulek hodný paní Machalické. V samotném článku semlela páté přes deváté, do Rady České televize namontovala i rozhlasového radního Tomáše Kňourka, který bojoval proti pornografii na stanici Vltava. To jí přišlo jako související argument k tomu, aby pomluvila Volební výbor a jeho rozhodnutí. Také ona používá zajímavé nálepky. Cituji: ‚Bylo by hezké dozvědět se, jaké odborné kvality prokázaly obskurní existence jako Pavel Černocký, Jaroslav Kravka či Zdeněk Pernes‘. Mám za to, že Pavel Černocký dělal hudebního novináře v době, kdy si paní Machalická bryndala kašičku v mateřské škole, možná ani to ne. Za tuto nálepku bych na místě pana Černockého vyžadoval osobní omluvu paní Machalické a právního oddělení Lidových novin. Ale to se tam moc neděje, protože paní Machalická je beztrestná,“ ví Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Další nálepkovaný Jaroslav Kravka působil v Brně v médiích už v dobách, kdy autorka četla Ferdu Mravence nebo Malého Bobše, takže zpochybňovat jeho kompetenci k působení v televizní radě je od ní hloupé. „Pak se jí nelíbí doktor Pernes, předseda Rady seniorů, velmi úctyhodné organizace. Určitě úctyhodnější než ty syndikáty novinářů, FITESy, ARASy a jiné, s nimiž je na jedné lodi paní Machalická. Pan Pernes má, jak jsem rozuměl rozhodnutí Volebního výboru, zastupovat občanskou strukturu, které se říká senioři. Jde o třetinu populace, ale do dneška tam neměli profesionála, který by byl schopen se zabývat orientací České televize i na uspokojování mediálních služeb pro tuhle část obyvatelstva. Je tam výslovně zapotřebí. Místo toho nám předhazuje jako hlavní odborníky přes média třeba Michala Dočekala nebo Jiřího Šestáka. Michal Dočekal je celoživotní divadelní režisér, Jiří Šesták byl herec Jihočeského divadla, než se rozhodl bojovat za pravdu a lásku a stal se senátorem,“ poukazuje mediální analytik.
Hájit Dvořáka znamená hájit nezávislost médií a svobodu slova
Sám přišel s bývalým senátorem do styku mnohokrát, ale nevypadal, že by o médiích věděl něco víc, než že to jsou noviny, televize, rádio a možná internet. „Paní Machalická mě v článku zaujala i tím, jak se postavila k jedné z výtek vůči řediteli Dvořákovi, že jeho paní provozuje soukromou galerii Leica, která je velice hustě propagována ve vysílání ČT. Dvořák v některém rozhovoru přiznal, že jde o desítky zpravodajských i publicistických zmínek o galerii, ale že to je v pořádku. No a paní Machalická zdůvodňuje, proč je v pořádku, že Česká televize Leicu Gallery propaguje. „To je absurdní obvinění ze střetu zájmů, protože Leica je dobrá galerie‘. Takže Leica je dobrá galerie, tudíž si podle Machalické může dovolit všechno, tedy i manžel paní ředitelky. Takových nesmyslů je Machalická plná a nebyla by to ona, kdyby nepointovala svůj komentář, možná spíše hanopis, tím, že ‚hájit Dvořáka znamená hájit nezávislost médií a svobodu slova‘. To je samonosná pitomost, která nepotřebuje další komentování,“ míní Petr Źantovský.
Pod petici se podepsal i Vendelín Lahvátor, bytem Hrádeček
Za peticí stojí Břetislav Rychlík, vedle něj jsou k vidění podpisy Adama Komerse, Jana Šterna, Jana Rejžka, Andrey Sedláčkové, Zdeňka Svěráka a dalších. „Ovšem tito lidé, pokud je mi známo, byli nebo jsou na různých výplatnicích České televize a jsou ekonomicky závislí na kšeftech, které v ní dostávali nebo dostávají. Zaujaly mě tam komentáře petentů, zejména od neznámých lidí. Při jejich čtení máte dojem, že čtete Fórum24 nebo nějaké médium, které indoktrinuje obyvatele takovými názory. Například: ‚Nesouhlasím, aby tam byli lidé, kteří škodí občanům a řediteli ČT‘. To je zajímavé. Další citát: ‚Nezachráníme-li televizi aspoň jako před dvaceti lety – viz ta krize, začneme se propadat do nesvobody a mnozí si ani nevšimnou‘. Nevím proč. Další: ‚Podepisuji proto, že si vážím památky Václava Havla‘. Tady je to aspoň jasné, Václav Havel je symbol veřejnoprávní televize, zřejmě je symbol všeho v naší zemi, tak je třeba si ho vážit a podepisovat,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V podobném duchu se nesou i další komentáře jako třeba „Podepisuji proto, že chci žít ve svobodné zemi“. „To by mě zajímalo, jak se tato televize podepsala na svobodě v naší zemi. Pokud vím, tak ještě čtrnáct dní po převratu jako poslední z médií vysílala bolševická stanoviska. A její zpravodajství vypadalo jak v sedmdesátých letech o tom, že protistátní kapitalistické živly řádily na Národní třídě a stateční soudruzi příslušníci potlačili a tak dále, jak známe všechny ty fráze. Tak přemýšlím, ve kterém přesně okamžiku se Česká televize stala obhájkyní svobodné země. Další zdůvodnění podpisu: ‚Neboť je to vpravdě důstojné, spravedlivé, dobré a spasitelné‘. Tomu jsem nerozuměl. Ale pak mi padl do oka komentář, u jehož čtení jsem se zasmál. Jako 134. petent je tam uveden jistý Vendelín Lahvátor, bytem Hrádeček, s konstatováním: ‚Je to drrrrrama‘. Z toho je vidět, že lidé si z těchto věčných petentů dělají legraci i tímto docela chytrým až cimrmanovským způsobem,“ oceňuje mediální analytik.
Dokázal dát politickému zpravodajství nadlehčenou podobu
Médii prošla minulý víkend informace, že zemřel Ondřej Höppner. „Znal ho každý, kdo se posledních třicet let pohyboval kolem českých médií. Z nekrologů by člověk získal dojem, že to byl jenom nějaký bulvárník, který se zabýval drby o celebritách. Tak dodám informace, které možná ne každý ví. Od roku 1994 působil u Fidelise Schlée ve Večerníku Praha, v roce 1996 byl na půlroční stáži v BBC v Londýně a zároveň se v deníku Evening Standard věnoval studiu britských tabloidů, jimiž se později dlouhá léta profesionálně zabýval, ať už jako šéfredaktor týdeníku Spy či SuperSpy. Byl jako reportér v Hollywoodu na předávání cen Oscara se svým spolužákem z gymnázia Hřebejkem a napsal z toho řadu reportáží a článků. Také byl jediným českým novinářem, který mohl udělat velký rozhovor s pilotem F1 Niki Laudou, což je v novinářské branži skutečně první liga. To nekrology vůbec nezmínily,“ zazlívá to jejich autorům Petr Žantovský.
Připomíná, že zhruba od roku 2012, když Ondřej Höppner pochopil, že se v této zemi i v Evropě děje něco divného, se začal aktivizovat v oblasti toho, co se dá nazvat politickým bulvárem. „To je ale hodně zjednodušující. Šlo o politickou žurnalistiku, která je podána způsobem, co je pochopitelný širšímu počtu a spektru obyvatel než jen specializovaným odborníkům na tu či onu výseč společenského života. V posledních letech jsme ho mohli vnímat jako člověka, který vybudoval celkem respektovaný portál Arfa, který přesně odpovídá tomu, co jsem říkal. Autor má jistou společenskou odpovědnost a zabývá se věcmi seriózně, ale dává tomu kabát, který je přijatelný pro široké publikum. Na tom není nic špatného, naopak je to velký kumšt. Stejně jako se u filmu říká, že natočit komedii je mnohem větší dřina než natočit drama, tak stejně tak je velkým kumštem udělat nadlehčenou podobu politického zpravodajství a publicistiky. Díky tomu na Ondřeje Höppnera mnozí nezapomenou, protože to byl člověk, který to opravdu uměl,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
