Maminka přežila Osvětim, letec Jiří (96) se do Anglie dostal díky Wintonovi. Teď se těší z očkování

Psal se konec června roku 1939. Ve vzduchu byla cítit nadcházející válka a začali se „ztrácet“ první židé a nepohodlné osoby. Hrozba smrti donutila řadu lidí k bolestnému rozhodnutí. Ti poslali pryč své děti a pokusili se je zachránit před okupací Hitlerových stoupenců.

Mezi dětmi, které se 28. června na nádraží loučily se svými rodiči - a mnozí se tehdy viděli naposledy - byl i Jiří se svým bratrem Felixem. Tehdy patnáctiletý Jiří a čtrnáctiletý Felix se dostali do Anglie díky transportu Nicholase Wintona. A i když byla doba zlá, neutěšená a neúprosná, za tím vším stále kvetla víra v to, že všechno dobře dopadne. A právě tuto víru se nyní snaží Jiří prostřednictvím kampaně Paměti národa předat v dnešních časech Čechům.

Jiří: V letadle jsme se nestarali o to, jak v masce vypadáme

Vedle Jiřího posílají vzkaz Čechům také přeživší holocaustu Anna Hyndráková nebo politický vězeň Jiří Lukšíček. Právě i tito lidé, pamětníci a inspirativní osoby, totiž každým dnem umírají. Celý svět tak přichází o jejich zkušenosti i cenná svědectví.

„Řadu pamětníků jsme ještě nestihli natočit pro budoucí generace a obáváme se o jejich životy. Proto ve spotech vyzýváme k tomu, abychom vydrželi a opatření dodržovali, v sázce jsou životy nejstarší generace,“ popisuje Blesk Zprávám Markéta Bernatt-Reszczyńská z kampaně Paměti národa.

Petra si otevřela prodejnu kávy 3 týdny před pandemií: Po roce končím, jdu dělat do kuchyně

Autoři se dle svých slov nechali vyburcovat neschopností vlády, která podle nich povzbuzující kampaň dosud nebyla schopna vytvořit. „Selhává důvěra v autority. Všichni těžce neseme omezování svobody. Ale zároveň si musíme důrazně připomenout, že to, co se dnes děje, není politicky nastolený totalitní režim, ale ve skutečnosti ohromný projev solidarity. Mít svobodu znamená také umět nést odpovědnost a být připraven se části své svobody vzdát ve prospěch druhých. A to je přece veliký projev vlastenectví, který se v dnešní době projevuje například nošením respirátorů,“ dodává pro Blesk Zprávy také Mikuláš Kroupa, zakladatel POST BELLUM.

Autoři zdůrazňují, že nechtějí srovnávat dnešní situaci s minulostí, která byla v mnoha ohledech těžší, jen chtějí dát prostor hrdinům, kteří si i přes těžké životní zkoušky udrželi nadhled i humor.

Jiří Pavel Kafka patří k nejstarším pamětníkům, kteří s Pamětí národa spolupracují. V květnu tohoto roku oslaví 97. narozeniny. A nyní zavzpomínal nejen na své dětství, ale i na působení v letecké armádě RAF. „Ten pocit toho, že nemůžete pryč, uvězněni na jednom místě a v jedné pozici. Víte, my jsme trávili hodiny v letadle. To se nestaráte, jestli vypadáte dobře v kyslíkové masce,“ říká v televizním spotu Jiří. „Voní lépe než ty naše,“ dodává při nasazení respirátoru.

Jiří se do RAF přihlásil v době, kdy slavil osmnácté narozeniny, jeho otec, kterému se povedlo dostat do Anglie před vypuknutím války, z toho údajně nebyl moc nadšený.

„On mi řekl, že můžu jít, když tam chci, to je moje věc, ale aby mi pomáhal dostat se někam, kde mě možná zabijí, s tím že nechce mít nic společného. Vůbec nebyl proti tomu, abych byl v armádě nebo v letectvu, snad naopak, ale nechtěl zodpovědnost za mou možnou smrt,“ vzpomíná Jiří s tím, že jej do armády hnala především touha „dělat něco proti Hitlerovi“.

Když vás nejlepší kamarád začne nenávidět: Pamětník Josef (90) popsal vyrůstání v nacistických Sudetech

Kafka vzpomíná na mnoho věcí - na výcvik na pozici radisty, na dlouhé hodiny strávené nad mořem, ba dokonce i na nudu, kterou v malém kokpitu zažil při hlídkování. „Život ve vojenském letectvu RAF byl v podstatě normální, ale až na to, že se občas nějaká posádka nevrátila,“ konstatoval.

Sám se nikdy do pravého boje nedostal, jak dodává. Nutno podotknout, že jiných více jak 500 Čechoslováků takové štěstí nemělo a ve službě zahynulo.

Jiří Pavel Kafka během služby v letecké armádě RAF, na snímku zcela vpravo během výcviku na Bahamách | Paměti národa

Jiří následně sloužil i u radaru: „To byla tehdy poměrně nová věc. To se mi líbilo, člověk se rozhlížel a věděl, co se děje, na dost velké vzdálenosti. I v noci, i když byla mlha. Tak to mě bavilo. Tam jsem strávil hodiny.“

Maminku potkal po šesti letech u výtahu

Poté, co Jiří ukončil svou kariéru v armádě spolu s koncem války, se rozhodl vrátit do rodné země a vyhledat maminku, kterou dlouhých šest let neviděl. A ani o ní neslyšel. Většina jeho rodiny zemřela rukou Němců. Tatínkovi bratři zahynuli ve vyhlazovacích táborech, dědeček z maminčiny strany zemřel v terezínském ghettu. Smrt v plynových komorách čekala i maminčiny bratry a sestru Julii s miminkem.

Maminka samotná pak strávila dlouhá léta v polské Lodži a v roce 1944 byla transportována do nechvalně známého vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Smrti ale o vlásek unikla, a tak se Jiří vydal do Klimentské ulice v Praze, kde věděl, že by mohli rodiče pobývat.

„Našel jsem si číslo bytu, zvonil jsem, ale nikdo nebyl doma. Tak jsem si sedl na schody a čekal až do tmy. Rodiče doma nebyli. Až když pak přijeli výtahem, tak jsem je pozdravil. Nejdříve se strašně lekli, protože jsem stál ve tmě. Potom jsme se objali, já jsem se poprvé po šesti letech setkal s mámou. Měla strašnou radost,“ dojímá se Jiří.

Pamětník Jiří přežil kruté pokusy nacistické zrůdy Mengeleho: Na osvobození Osvětimi nikdy nezapomenu, říká

Jiří v rodném Československu nějakou dobu zůstal, našel si práci a chvílemi doučoval angličtinu. Už v roce 1947 ale pocítil politický nátlak a rozhodl se přestěhovat zpátky do Anglie, kde nadále žil jeho bratr. O rok později se po smrti otce vrátil pro maminku, s níž si ve Velké Británii zařídil podnik. Oženil se a narodily se mu dvě děti.

Život mu tím ale zdaleka neskončil. Osm let žil v Izraeli, pak znovu v Londýně, který natrvalo opustil po smrti manželky v roce 1989. Nyní vzpomíná na svůj život v Praze po boku druhé manželky Heleny, se kterou žije již 30 let. Ta mu 2. února zařídila očkování, jak uvádí Paměť národa.

Kampaň, jejíž součástí Jiří je, odkazuje na web, kde můžete přispět finančním darem nebo se stát dobrovolníkem Centra pomoci Paměti národa. To již rok nabízí pomoc třem tisícovkám seniorům - účastníkům 2. a 3. odboje. Nabízí respirátory a ochranné prostředky, nákupy potravin a drogerie, doručení léků, registraci na očkování proti covidu-19 a možnost si telefonicky popovídat.